´Sterkmannova´ - zimní hvězda

Tady platí, ostaně jako všude, Gaussova křivka. Takže stoletý zdravý ano, ale málokdy a málokde. Vysokokmeny neošetřujete, ale právě staré odrůdy strupovitost skoro přitahují. Takže budu mít metráky strupatých hrušek, které nikdo nebude chtít jíst. Se strupovitostí u Solanky máme tedy rozdílnou zkušenost. Já netvrdím, že je rovnou špatná, ale pro mne nic moc. Natokonto pokud to bude zimní odrůda v 550 metrech, tak ve sklepě chvilku poleží, pak povadne, pak maximálně zhniličí, ale neuzraje. Ano, souhlasím s tím, že chuť nových odrůd - protože vycházejí z určité stejné linie - je uniformní. Ale staré odrůdy by se měly posuzovat komplexně, ne jen s jejich chutí, mnohdy pamatovanou jako vzpomínku z dětství, ale i s jejich nedostatky a že jich je taky dost. 

Ono i ty odcházející stromy lze řezem znovu oživit. Stromy na semenáčích se nevzdávají snadno, jen musí dostat šanci. U příkladně udržovaného stromu není 100 let vůbec žádný věk. O tom že staré odrůdy strupovitost skoro přitahují se dá polemizovat, záleží od odrůdy, od místa. Ú dajně Hardyho máslovka v Čechách dost strupatí, tady vůbec, naopak tady je velmi citlivá Salisburyho, která je udávána jako velmi odolná. Samozřejmě nemá smysl pěstovat odrůdu jejíž plody jsou kvůli strupovitosti každoročně brakovité. Ale kolik je takových odrůd? Je to o výběru odrůdy do urč. polohy, o vzdušné koruně, občasný stroupek mi vůbec nevadí.

           Ing. Fidla

Osobně se přiklání k názoru pana Ing. Fidly. (Díky Pane Inženýre za odpověď.) Znám staré stromy „No name“, které plodí každým rokem, mráz ne mráz. (žel je jich čím dál tím míň). Nejsou na nich nějaké obrovité plody, ale každoročně je na nich „tuny“ výborného ovoce. No a votom to je
Kdysi bylo normální, že lidé vysazovali ovocné stromy někde kolem lesů a remízků. Ovoce byly určené zvěři. Dnes to už málokdo dělá. A tak se snažím alespoň něco zachránit.
Pavel