hrušně na kdouloni mohou babčit, je třeba je nenechat kvést. Kdouloňová podnož je také citlivá k mrazu. Může být už ze školky namrzlá. Jinak se stromky na ní ujímají lépe než na semenáči protože má dostatek jemných kořenů. Ovšem další růst je právě závislý na té kdouloni a co se sní děje.
Kdouloňovou podnož poznáte i se zašlou návěskou, kůra je tmavá, posetá rezavými lenticelami. A je slabší než naroubovaná část.
Semenáč, pláně, má světle šedou hladkou kůru. A je zpravidla stejně nebo i silnější než naroubovaná část, prakticky nedělá bouli v srůstu.
Bohužel hrušňový semenáč tvoří málo jemných kořínků. A pokud vám prodají mělce podoraný stromek, který má jen báze silných kořenů, moc se to ujímat nechce. Sám jsem měl několikrát po sobě problémy s Karinou na semenáči, ne a ne stromek ujmout. A to jsem to měl z různých školek. S poměrně pěknými kořeny. Povedla se mi ujmout Hardyho, Dekora i Bohemica, Červencová, Solanka, Koporečka i Pstružka; na kdouli pak Dicolor, Konference a Nojabrskaja. Ale Karina ne a ne. Říkal jsem si ta Karina je snad začarovaná! Nezbylo než vzít rouby a naroubovat ji na již ujmuté pláně.
Půda u nás není bazická je to na žulách a granodioritech.
JK