Hrušeň písečná - sortiment a uskladnění

Dobrý večer, chtěl bych založit nové téma. Vedle naší hrušně obecné je na trhu i hrušeň písečná (kumoi, nashi,...). Je na fóru někdo, kdo je má rád, má nějaký sortiment? Zajímá mě, jak dlouho je lze v běžném sklepě uchovat. Mám na zahradě v domku (nevytápěný) poslední Man-san-gil, je zvadlá, ale na povrchu zatím neodchází. Zítra jí rozkrojím a uvidím co a jak. Na obrázku Juli a stromek Shin-seiki.

Určitě nám poreferujte o chuti, my jsme Kumoi snědli v prosinci, byla měkká, bez chuti "sladká voda". Doporučil jsem ji na kompot, dochutit hřebíčkem a kyselinou citronovou.

Teď se rozhoduji k přeroubování. J.

Zdravím, tak pozoruji, že v těch čínských hruškách je asi pěkný chaos. Mám Hosui (Kumoi) ještě teď ve sklepě, nevadne, hnědorzivé plody, chuť nasládlá, se slabou rumovou příchutí, neurazí. Vodnaté plody bez chuti měla snad jen Njisseikki, jež zraje koncem září- zač. října, vydrží do konce listopadu, zhruba, tu rozhodně nepreferuji, šla ven. Hosui bych doporučil, je v ní i šťáva a nějaká chuť, mimo to že netrpí prakticky ničím a přiměřeně roste. Jsem zvědavý na Haiko a Yali, snad to bude jedlé. david

Kamarát z okresu Nitra okrem pravých hrušiek Gorham, President Maas... pestuje aj ázijské: Niisseiki, Kun Chan Chu a Kumoi. Práve Kumoi chváli najviac. Napísal mi: ".Kumoi je velmi stavnata, krasnej skoricovej farby, plod okruhly, duzina vonava, akoby citit trosku ananas, vyborna,velkej vacsine ludi chuti, takze za nejaky cas pridu a chcu si u mna kupit dalsi stromcek."

Mam Chojuro, ale nadseny moc nie som, Cerstva je hodne repovej konzistencie, po mesiaci v sklade zacinali mucnatiet a polovica sla do kompostu. Vyhodou je odolnost voci hrdzi. Americania chvalia Nijiseiki i Hosui. Je Hosui synonymum Kumoi? 

Tak jsme včera chutnali. Myslel jsem, že už bude vevnitř rozpadlá, ale bylo to jinak. Nezávisle na sobě jsme se synem vyhodnotili to co mám jako Man-san-gil jako chuťově nejblíže "obyčejné" hrušce. Ale aroma žádné. Uvidíme v dalších letech.

Minulý rok jsem vysadil Kumt Ghant Chu. Má být velmi pozdní. Vycházel jsem z toho, že v září a říjnu je jiných hrušek a i ostatního ovoce ke konzumaci hodně. Uvidím, co skladovatelnost.

Hosui je podzimní odrůda, Kumoi by měla vydržet přes Vánoce. Barvou jsou podobné, rzivé.

Zdravím :-) .myslíte p.Daňka? Hm, posledne som od neho bral do trnky naočkované nejaké zaujímavé kôstkoviny... ale žiaľ, iné drevo ako trnkové tam po necelých 2rokoch nevidím...

Hrušeň písečná nebude vyčnívat svojí chutí, ale jednu nespornou výhodu má.Je to odolnost, nebojím se slova rezistence proti rzi hrušňové.Zejména v zahrádkových osadách a přídomních zahradách bývají stromy klasických hrušní koncem léta celé rezavé, při vlhčím počasí bez jediného zdravě zeleného listu. To "vykvétají" rozmnožovací orgány rzi hrušňové.

Jako u všeho, mají tyto hrušně i své slabší stránky: chuťově jsou odlišné od klasických ,pro našince nové chuti, některé se zajímavým aromatem, šťavnaté a sladké ("sladká voda"), chybí jim máslovitá konzistence, na niž jsme u hrušek zvyklí.Genetická odolnost asijských hrušní vůči rzi na straně jedné a pouze průměrné chuti plodů oproti klasické chuti evropských hrušní je výzvou pro šlechtitele. Ideální dítě těchto dvou rodičů (kříženec či hybrid) by mělo mít evropskou chuť a asijskou odolnost. První křížence už ovocnářská veřejnost zaznamenala, příkladně švýcarské odrůdy: Rafzas (Madame Verte x Kumoi), která je u nás málo vyzkoušená. Benita (Generál Leclerc x Hosui), chuťově blízká evropským, ale bohužel trpí rzivostí hrušní a nesplnila očekávání.