Pokus s bramborami

A potom jsou tu semena. Větší část od zmíněného pěstitele. Tady půjde o různě pokříženou směs(diploidní, tetraploidní, phureja, andigenum) jak to víceméně volně křížil a postupem času vybral. Tohle je asi nejzajímavější část pokusu, protože v těchto směsích se dají nejspíš najít zajímavé znaky.. tyto semenáčky jsem fotil a sázel před 2 týdny a teď překvapivě našel naživu, některé ozobané.

A pak je tu skoro poslední část, semena z IPK Gatersleben. To jsou přímo sběry z Jižní Ameriky. Ty jsem sázel v tomto týdnu a předtím fotil na perlitu.

K tématu ozobávání se na jednom fóru objevila čerstvě podobná zmínka, kdy rostliny ozobala kuřata - se stejnou spekulací, že za tím může být nedostatek solaninu. V mém případě některé rostliny už zmizely. protože je záhodno (pro účely jídla) vybírat z rostlin, které mají co nejmenší množství glykoalkaloidů, je možné, že tady pracuje přírodní výběr proti nám. A vlastně by to chtělo nechat venku nabídnuté sazenice, rozpoznat ty, které nejvíc chutnají a ty potom přednostně pěstovat chráněné. K tomuto opatření se asi nedostanu a budu si muset vystačit s bramborami, které přežijí.

A jste si zcela jistý, že ta chutnost nati souvisí s obsahem solaninu? Že ty nejvíce ožírané ho mají nejméně? Je jisté, že obsah solaninu v hlíze a nati je shodný? Jestli je to jen vaše přesvědčení, je to dost málo vědecké, řek bych.

Glykoalkaloidy obecně jsou nositelé hořké chuti. Nárok na vědeckou správnost a přesnost je v domácích podmínkách, kde jediným vědeckým přístrojem je teploměr, poněkud přísný, ne?

Spojení ozobávání a glykoalkaloidů jsem v obou případech označil za spekulaci, tak bych snad i tak mohl Vaším soudem vědeckosti projít.

O shodnosti obsahu glykoalkaloidů v různých částech jsem nic netvrdil, v rámci svého naivního přístupu pouze soudím, že tu může (!) být souvislost podobného druhu:

Chutná to ptákům => není to hořké => má to málo glykoalkaloidů => může to být kandidát na menší množství glykoalkaloidů v hlízách

Přestože pro toto tvrzení nemám důkaz, určitě bych kandidáty na nejmenší obsah glykoalkaloidů v hlízách hledal spíš v těch méně hořkých rostlinách, než naopak.

O přesné dědičnosti glykoalkaloidů mi není nic známo. Pokud vím, napůl je známa (aspoň amatérovi jako mě) mapa dědičnosti barev a i ta jen pro případ diploidní brambory.

V případě tetraploidní genetiky pochybuji, že existuje schéma, kterému lze porozumět.

Ostatně soudím, že i profesionální šlechtění v tomto směru má k nějaké exaktnosti daleko.

Můj případ je pouhé hraní s otevřeným koncem a očekáváním, co z toho vyleze.

Když to máte tak hezky vyargumentované, není skoro co dodat. Já osobně se spolehnu na to neexaktní profesionální šlechtění a budu věřit, že šlechtí brambory jedlé. Vy si klidně hrajte dál, Trofime Děnisoviči.

Děkuji, budu. Věřím, že zvědavost a náhoda mohou přinést zajímavé výsledky. Také myslím, že tam, kde člověk není na výsledek vázán tím, že bude mít reálný hlad (když se to nepovede), je na místě si trochu hrát.

Kdybyste viděl, kolik zájmu o obyčejné brambory projevují děti, když se můžou těšit a hádat, jaké budou mít ty brambory barvu a tvar, možná byste to zkusil taky.

Moje děti (a vnoučata) projevují zájem o brambory pouze pokud jsou na talíři, pak hodnotí jejich poživatelnost. Pouze dvoustupňově - hnusný/normální.  A na experimenty nemám čas, jsem rád, že dokážu udržet zahradu v chodu a ochránit ji aspoň částečně před útoky divé přírody. To mi zabírá veškerý volný čas.

Držím palce v boji s živly. Já mám štěstí, že hospodařím na pár záhonkách a blahobyt rodiny na tom nezávisí.

Snad mi zachováte přízeň a když se něco urodí, zúčastníte se později :)

Výsadba části zbytků