Dřišťál má velmi nepříjemné ostré trny, které i po prohnání větví drtičem dokážou pěkně znepříjemnit život. My máme z dřišťálu kus živého plotu - stříháme ho tak, že pod něj rozprostřeme igelitovou fólii, aby větvičky padaly na ni, a pak všechny ostříhané větve spálíme. S drcením máme špatné zkušenosti - na kompostu se trny rozkládají pomalu, větvička v kompostu, kterou omylem třeba při přehazování kompostu vezmete do ruky, to je přímo masochistický zážitek. Totéž v trávníku nebo kdekoliv jinde.
