Ruční aerofikace trávníku

Mám kasický problém s trávníkem na dvoře vesnického stavení (cca 400 m²) : neduživost, a postupně se rozšiřující fleky s neprosperujícími, a zasychajícími výhony trávy. Nejedná se o houbovou chorobu. Důvodem je nevhodná těžká, hroudovitá a utužená zemina. "Prostudoval" jsem dostupnou internetovou literaturu a zjistil dva možné způsoby nápravy :

1. strhnout špatnou zeminu, nechat navézt novou a začít znova
2. nebo provést důkladnou hloubkovou aerofikaci + zapískování

Samozřejmě, že lákavější je pro mě druhá na první pohled jednodušší varianta. Tudíž jsem zahájil psychickou přípravu na ni. Prakticky hodlám začít koupí dutých aerofikačních trnů a vyrobou aerofikačních vidlí. Pak postupně ručně pomocí vidlí z trávníku vypíchám půdní zátky a vzniklé otvory zapískuji jemným krystalickým říčním pískem. Tohle je teorie. Ještě než prakticky začnu se však v obavě promarněného času a peněz raději zeptám vás zkušenějších:

Je na tomto fóru někdo, kdo už tuto metodu prakticky vyzkoušel a tato metoda mu přinesla mu opravdový a nezvratný úspěch? To znamená, že se jeho původní nevzhledný a neduživý trávník po zásahu vzpamatoval a začal bujně prospívat ? Pokud ano, gratuluji k úspěchu (!) a prosím šťastného majitele(-lku) ozdraveného trávníku o informaci, jaký je optimální průměr dutého aerofikačního trnu pro tříostné vidle. Průměr trnu posuzuji ze dvou protichůdných hledisek. Jedním je účinnost zásahu a potřeba pokud možno co největšího průměru trnů a druhé je hledisko schopnosti zabořit účinně vidle do hutné půdy (při mé chabé tělesné hmotnosti cca 70 kg). Zde platí logická zásada, čím menší průměr, tím snazší zaboření trnů. Moc díky za informace, tipy a rady. Zdraví Wimpi.

Zdravím Vás Wimpi -

Skutečně nejlepší by bylo seškrábnout 10 cm (alespoň...) na povrchu a navézt novou dobrou ornici a do té zapravit písek.

Aerifikace a pískování jsou fajn, ale pokud je hlína opravdu špatná, bylo by nabízené řešení tím nejlepším (a dál samozřejmě pracovat s trávníkem v režimech vertikutace, aerifikace, písek.), hovořím z praktických zkušeností.

Díky za radu, Alí.

Chápu, že je lepší začít znovu úplně od začátku a pořádně. Ale když si představím ty náklady s tím spojené, zejména s nakládkou a přepravou zeminy, tak ještě udělám pokus s těmy vypíchanými špunty a zapískovanými dírami. Moje úvaha na dané téma je následující :

K ruční aerofikaci potřebuji aerofokační vidle. Ty stojí cca 3000,- Kč (kupované), když si je vyrobím sám, vyjde to finančně tak o 500,- Kč levněji. Výsledek snažení je však nejistý. Nechce se mi příliš investovat čas do výroby vidlí a utrácet peníze za aerofikační trny, když nevím, jak dobře či špatně trávník nakonec dopadne. PROTO si koupím jeden vrták průměru cca 15 mm za cca 100,- Kč a na pokusném "políčku" rozměru cca 1 x 1 m, zřízeném někde uprostřed trávníku,  pomocí vrtačky potřebné otvory do země postupně vyvrtám. Při vzájemné rozteči 5 cm to bude asi 400 děr. To je přece jen pár minut práce. CHACHÁ! Pak vyvrtané díry zapískuju a uvidíme. A když se akce podaří, jdu rovnou do vidlí. A když náhodou bude vrtání hodně rychlé, vyprdnu se (píp) na vidle a vyvrtám si celý dvůr! Je to jenom asi 400 m² .

To je přímo "ďábrtací" (ďábelsky vrtací) plán! Vzhůru do něj. A když na Vás nebude vidět od sousedů, tím lépe:-) Volejte a pište své zkušenosti!

Jinak, na počátku jste psal o špatné hlíně tvořící podklad trávníku. Ještě je tu třetí varianta, něco na pomezí dvou Vámi předestřených. Ponechte starou zeminu, zlikvidujte starý trávník, na plochu dodejte křemičitý písek a organické hnojivo, zapracujte do půdy, uválcujte a znovu osejte. Co Vy na to? Berte nebo nechte být!:-)

Dobře, udělám tedy zkušební políčka dvě. Jeno vrtané a druhé ryté. Porovnám pracnost a výsledný efekt. Za čas se sem vrátím a sdělím, jak to dopadlo.

(PS.: vrtat budu v noci, to mě snad nikdo neuvidí... ). 

Chci se zeptat na průběžné výslůedky experimentu.

Snad se pán neuvrtal k smrti.