Skalice modrá určitě není "úplně nejlepší" jak je tady v dotazu psáno, ale jako doplňující biocid/aligicid je výborná a s ohledem na její cenu a zřejmě i bezpečnost, není asi nikdo kdo by racionálně zdůvodnil, proč ji v nějakém bazéně nepoužívat.
Skalice modrá (síran měďnatý pentahydrát) obsahuje 25% mědi. (Např. 4g skalice obsahuje 1g mědi.)
Skalice modrá je levný a dobrý způsob jak dostat měď (měďnaté ionty) do bazénové vody.
Měď funguje jako biocid (látka tlumící růst nežádoucích organizmů) a specificky dobře funguje jako algicid (proti řasám) na rozdíl od chloru, který má s již rostoucími řasami problém při běžných "lidských" koncentracích chlóru.
Dostatečně účinná a zároveň bezpečná koncentrace mědi je 1-2 mg/l. Tomu odpovídá 4-8mg/l skalice modré (resp. 4-8g/m3).
Měď nelze používat samostaně, protože kromě dezinfekce bazénové vody (dávkování nějakého biocidu) je bazénovou vodu a v ní obsažené nečistoty nutné zoxidovat. Oxidaci lze provádět dvěma způsoby - chlórem nebo kyslíkem (peroxid, ozón). Chlór někdy nemusí být dostatečný biocid (algicid - na řasy) a kyslík(peroxid) nelze bez dalšího biocidu používat vůbec.
Měd je výborným, bezpečným (při 1-2 mg/l) a levným doplňujícím biocidem/algicidem ke chlóru případně kyslíku nebo ozónu.
Dávkování :
Prvotní dávkování skalice modré je 8g/1m3. Tím se dosáhne horní hranice požadované koncentrace mědi 2mg/l.
Dále je potřeba udržovat koncentraci mědi v rozsahu 1-2mg/l.
Toho lze dosáhnout jedině dávkováním podle měření obsahu mědi v bazénové vodě.
Naštěstí na českém trhu existuje dobrý "Kapičkový tester Cu" od firmy DUKE z Jablonce za cca 300Kč, který vystačí na 120 měření.
Při poklesu obsahu mědi pod 1mg/l se dávkuje 4g/1m3 skalice modré (1/2 prvotní dávky), aby se koncetrace dostala do rozsahu 1-2mg/l.
Opakované dávkování "podle oka" "tak nějak" "jednou za x dní" nelze doporučit bez získání několikaměsíční zkušenosti ve vašem bazéně. I po získání zkušenosti je vhodné občas (1x měsíčně) obsah mědi změřit. V případ problémů s vodou s podezřením na "přílišný život" je potřeba měřit často třeba i denně. V běžných podmínkách když voda "nežije" se obvykle dávkuje 1x za 2-4 týdny, ale je možné že nebude potřeba přidávat skalici celou letní sezónu.
Měď se ve vodě samovolně nijak nerozkládá ani z vody neuniká - na rozdíl od chlóru nebo peroxidu.
Spotřeba mědi je úměrná množství zahubených mikroorganizmů. Z vody se dostává společně s kalem z filtru. V krásně čisté vodě (mrtvé vodě) se nespotřebovává. Naopak ve vodě, kde je již problém se životem (již začala zelenat, slizovité stěny, zvýšení zákalu vyvolané růstem mikroorganizmů) je spotřeba mědi enormní a počáteční dávka může být spotřebována prakticky ihned po nadávkování skalice modré do vody a je potřeba dát další dávku např. hned další den. Větším problémem než předávkování mědi je její nedostatečné dávkování, protože v době kdy začínají problémy, ještě jste na problém nezareagovali, voda začíná ožívat, spotřeba mědi vzroste a bez dodávkování velmi rychle klesne koncentrace mědi na nulu, voda se zkazí, poté uživatel bazénu začne dávkovat zvýšené dávky, voda bude krásná, ale bude v ní zase nadbytek mědi. Pozn: Životu ve vodě obecně svědčí jakékoliv zákaly a nečistoty. Dobře fungující filtrace podpořená přidáváním vločkovače (flokuantu) a nízký obsah všech solí a především nízký obsah vápníku/hořčíku ve vodě (tvrdost) naprosto zásadně omezují život ve vodě a tím i spotřebu dezinfektčních látek (biocidů) a tedy i mědi.
Bezpečnost:
Měď je biogenní prvek. V malých koncetracích je nutná pro život. Doporučená denní dávka mědi pro člověka je 1mg/den (v některých zdrojích 2,5mg/den). Ve vysokých dávkách je měď toxická. Jednorázová toxická dávka mědi (těžký průjem) je 500mg (2g skalice modré). Smrtelná jednorázová dávka mědi je >2g tzn. >8g skalice, jeden zdroj tvrdí 50g skalice. Měď je z těla průběžně vylučována ledvinami a nedochází k její kumulaci v těle. Je zřejmé že měď v bazénové vodě při udržování koncentrace 1-2mg/l je pro člověka bezpečná (pro dosažení toxicity by bylo nutné vypít nebo jinak vstřebat více jak 100l bazénové vody a dálší pohled na bezpečnost je, že 1l bazénové vody "pokryje" doporučenou denní dávku mědi). Měď a skalice modrá jsou vysoce toxické pro všechny vodní organizmy včetně ryb - smrtelné dávky jsou 1mg/l a méně při době působení řádově desítky hodin.
Problémy při předávkování mědi:
Při předávkování hrozí zbarvení povrchů, zbarvení vody a při vypití bazénové vody průjem.
Bezpečnou hranici obsahu mědi ve vodě já považuji do 5mg/l (20g sklalice modré na 1m3).
Tuto hranici lze pohodlně během sezóny překonat pokud se bude do krásné čisté (mrtvé) bazénové vody přihazovat "pro jistotu" pravidelně skalice, zvýšená koncetrace totálně umrtví žitot ve vodě, její spotřeba klesne k nule a skalice se bude ve vodě "pěkně" kumulovat.
Při dávkách 20mg/l (80g sklalice / 1m3 tzn. 10x více než je uvedená prvotní dávka) se objevuje žluto-rezavý zákal (moje zkušenost v mé vodě). Při vysokých koncentracích skalice modrá funguje jako vločkovač (flokluant) stejně jako síran hlinitý, který se pro vločkování běžně používá. Samozřejmě že skalici modrou nelze používat jako flokuant, ale ukazuje to na její další podpůrnou flokuační funkci.
Poznámky k mědi:
"Mědí" se zde pro účely bazénové dezinfekce rozumí měďnaté ionty Cu++ rozpuštěné ve vodě. Kovová měď Cu0 je stálý kov a biocidní schopnost měděných povrchů je minimální, resp. velmi rychle se ztratí jakmile se měď pokryje oxidy.
Koncentrace mědi pod 0,5mg/l asi už nemá praktický biocidní význam.
Komfortním způsobem dávkování mědi do vody jsou elektrolyzéry s měděnými elektrodami, které se působením elektrického proudu postupně rozpouštějí do vody. Princip účinku je stejný jako při dávkování skalice modré - vnesení měďnatých iontů Cu++ do vody. Elektrody navíc obsahují stříbro případně zinek. Tím se dosahuje synergický efekt (silnější spolupůsobení). Koncentrace mědi se pak prý může udržovat nižší 0,5-1mg/l. Zinek je stejně jako měď biogenní prvek (tedy zřejmě taky bezpečný), ale stříbro biogenní není a hodnocení bezpečnosti/toxicity stříbra pro člověka jsou velmi různé (od absolutní bezpečnosti koloidního stříbra až po vysoce problematické kumulování stříbra v těle). Aby měl elektrolyzér měděných elektrod význam musí obsahovat měření koncentrace mědi a regulaci. A pak se jedná o zařízení v ceně 15-30 tis.Kč s elektrodami za tisíce na rok a měřící sondou v ceně několik tisíc, která má omezenou životnost jednotek let. A zařízení neřeší oxidaci vody (nutný chlór či kyslík). Celkově se elektrolyzér zdá být spíše pochybné zařízení.
