roubování

Gumičky jsem nikdy nepoužíval. Věřím, že usnadní úpráci a zvýší produktivitu profesionála. Pro zahrádkáře, který provede za rok pár desítek kopulací asi páska stačí. Špatná není ani potravinářská či technická folie - nařezaná ještě v roli na několik špulek cca 5 cm silných. Vyjde to postatně levněji než předražená páska. Pro kopulaci to asi smysl nemá, tam je spotřeba pásky malá, ale na přeroubování silných větví se to hodí.

v sobotu má být pěkně, už se těším na slivoně. Koncem prosince jsem pověsil rouby do studny, už jsem narouboval třešně a meruňky. Ale dost mě překvapilo, že rouby třešní byly už před týdnem ve studni narašené.

Protože je čas roubování a věřím že by se mnozí mohli něco přiučit, přidám pár fotografií a něco k ním napíši.

Nejdříve dám fotku, jak se řez nedělá a takto Vám ho mnozí ukazují.

Nejdůležitější je mít ostrý nůž a to roubovák. Dnes je větsí výběr, dříve byl Mikov za 45Kčs a KDS o něco dražší ale málo v prodeji. KDS byly tvrdší a někdy se ostří vylamovalo, ale pokud ne, zase déle vydrželi ostré. Často to bylo individuální. Mikovka dobře dostupná, rychleji se nabrousila, ale nevydržela tak dlouho ostrá, přesto byla mojí oblíbenější značkou tedy jen v roubovákách.

Na obrázku jsou zhora dva roubováky Mikov, všiměte si každý má jiné provedení a promne je lepší první s rovnoběžnější čepelí. Potom je žabka a očkovák KDS které byly mé oblíbené. Postraně je belgický kámen o kterém jsem psal již loni možná v jiné diskuzi, protože jich je zde více podobných. Ten bych nedal zanic, mám ho od roku 1979 a nabrousil spostu nožů.

Teď k technice řezu v tomto případě jde o kopulaci, která je v podstatě základ řezu. Řežeme zásadně ve stoje, fotka je v sedě kůli fototografovi. Obě ruce ve výši prsou, nůž pevně uchycený. Nasadíme ostří skoro rovnoběžně a palec opřeme o dřevo. Tahem rukou odsebe řízneme do dřeva až na palec který držíme opravdu pevně. Tohoto se každý bojí a proto se často řízne. Spousta holek na učňáku byla hodně pořezaná, lepení náplasti na palec nepomáhá a je ještě nebezpečnější. Samozřejmě ještě musíme počítat s mírným sklonem při nasazení nože, aby se řez udělal 3krát tak dlouhý jako je síla roubu či podnože. Řezat začínám vždy nejdřív podnož a k tomu potom vybírám roub. Pro nacvičení je nejlepší dřevo vrbové, protože je měkké a rovné.

I důležitá věc je ovázání, v mém případě nejpouživanější a již zmiňované v diskusi PVC páskou.

Konec pásky přitiskneme palcem k podnoži a to v polovině řezu. Potom ovineme tak asi 3 krát nahoru, pásku skládáme slabě přes sebe a když je horní část řezu překrytá, jedeme postupně dolů. Takto pečlivě utažené a omotané zakončíme uzlíkem, dáme pásku přes ukazovák a odspodu nahoru zatahujeme pozvolna ale stále v tahu, jinak se ovázání povolí. Aby byl uzlík lépe vidět, obarvil jsem pásku. Pupen na roubu by se měl nechávat mezi páskou vyčnívat, ale já ho nechávám jen pokud by trčel třebas u třešní, někdy švestek či hrušek. Na roubu se nechávají 4 pupeny.

Pěkné a instruktivní. I když to nedělám přesně stejně (nůž kolměji ke dřevu), líbí se mi to.

Hezky vysvětleno! Pochvala! Doposavad jsem řezal rouby jak pruty na pomlázku. Asi z obavy, abych se neříznul. Teď již vím jak udělat skutečně rovný řez na roubu a podnoži.

Děkuji panu Václavovi Beranovi za instruktážní fotografie. Mé treninkové pokusy dopadly pořezaným palcem, ale našel jsem způsob řezu a včera narouboval okrasnou višeň na ptáčnice. Jak se ujmou nevím, ale jeho příspěvek byl přínosem. Děkuji a hezký den přeji všem

Tini 

S pořezání palce si nic nedělejte, je to normální. Člověk musí dostat takovou správnou tuhost palce a naučit se, jak moc ho přimáčknout až k noži a přitom si neproříznout kůži. No a pokud by byl nůž tupý, hrozí ještě více pořezání protože to člověk dělá silou a né tahem. Snat Vás uklidním, když řeknu, že jsem se říznul nejméně stokrát za život. Nejhorší je ale, když se několikráte říznete do stejného místa. Tak ať Vám to všem roste ať můžete říct, že moje vynaloženaná práce nebyla nadarmo.  VašekB