Měla jsem kuny na půdě dva roky. Pravidelně kolem třetí ráno nastalo čoro moro. Lítaly jak blázni, strašný rány jak shazovaly věci, no horor. Běhala jsem jako magor po kadeřnictvích a vybírala koše s vlasama, rozházela po půdě - a nic! Pomohlo až položení nové střechy a ucpání prostoru mezi taškama a zdí plastovou sítí.