Pokud je OPP Kysučan bývalý socialistický Okresný priemyselný podnik Čadca, pak máme jejich skleník na zahradě už tak od roku 1983. Jde o konstrukci z pozinkovaných plechových profilů o modulu oken 465 mm a celkové šířce skleníku 3,75 m.
Máme ho všechna ta léta v těžkých zimních podmínkách (v horách, 600 m n/m, spusta sněhu v zimě) a kupodivu, i přes zdánlivě "fórovou" konstrukci je po zasklení pevný. Pravda, v zimě je uprostřed uvnitř pro jistotu podepřený jednou stojkou a po zkušenostech v prvních létech provozu s rozbitými okny při odklízení sněhu teď při sněžení uvnitř zapínám elektrická kamínka, která napadaný sníh na vrchní části skeníku roztopí hned při sněžení. Výhrady mám pouze k otevíracím oknům a dveřím, které jsou nepozinkované, jen natřené a i přes opakovanou údržbu reznou. Například všechny panty jsou už na výměnu, jenže v hodní části skelníku jsou prakticky nepřístupné bez vysklení. Jinak až na pár rozbitých skel je to OK. Co se izolačních vlastností týče, to je dáno pouze skly. Moderní polykarbonáty jsou pochopitelně z hlediska úniku tepla v noci výhodnější, než skla. Tenhle skleník má ale ještě jednu výhodu, protože trarově je to minimální obesklená plocha vzhledem k objemu skleníku oproti různým současným i když modernějším konstrukcím, které vidím na internetu. Proto tenhle starý skleník udržuju co možná nejdéle - a jediné, co budu muset po těch zhruba 36 létech provozu řešit, jsou otevírací okna.
IK
