Asi to plati i pro ženské, že když je začne bavit zahrada, jsou vyřízené. Moje tchyně eufemisticky říká, že k lásce k zahradě člověk musí dozrát.
Když jsem byla malá, měl děda zahrádku. Vzhledem k věku jsem moc nepomohla, ale ani mě nebavilo na zahrádce pobývat. Zahrada mojí tchyně u chalupy byla odjakživa hrozné zanedbaná, což mě odpuzovalo od pokusů se jí jakkoliv věnovat.
Teprve až tchyně chalupu i zahradu vzdala a vše darovala manželovi, chalupu jsme nechali zrekonstruovat a o zahradu letos budu vlastnoručně pečovat třetím rokem. Změnila jsem ji k nepoznání a hrozně mě to baví (kytky, trávník, keře, stromy - zatim nemám čas ani chuť se piplat se zeleninou). Také tomu věnuji veškerý volný čas. Dřív jsem chodila po horách, snad se ale i k tomu ještě vrátím. Je mně 56.
