Jsme ještě národem zahrádkářů?

Zahrádkaření bylo v posledních letech na ústupu, ikdyž je pravdou, že nyní zažívá menší renesanci. Troufám si tvrdit, že do původního rozsahu se již nikdy nevrátí. Minulostí jsou ty časy, kdy každá příkopa u silnice byla vysečená a lidé se o ni klidně i pohádali. Se zahrádkařením souviselo i chovatelství a sena na krmení nebylo nikdy dost. Na zahradách se pěstovala zelenina, brambory a krmná řepa a trávu bylo nutno pořizovat právě kolem cest, které z hlediska provozu nebyly tak frekventované jako dnes.

Zahrádkaření je pro mnohé koníček, snaha vypěstovat zdravé potraviny a být soběstačný a nebo také určitá romantika, se kterou lidé z měst přicházejí na venkov, aby pak zjistili, že realita je jiná než to co se píše v knihách. Zahrádkář se musí učit celý život.

Zahrádkaření hodně ublížil i rozpad provozoven na výkup přebytků ovoce, které sice ještě existují, ale pobočky již nevykupují tolik druhů jako dřív a většinou se v našem regionu omezůjí na padaná jablka a loupané ořechy. Krachy zpracovatelů ovoce a zeleniny zasáhly i do života zahrádkářů, stejně tak jako výkupní ceny.
Trhání rybízu a angreštu do sběrny je nahrazeno vysedáváním dětí u počítače.

Stejně tak jako v jiných profesích, tak i nezi pěstiteli existuje někdy menší a jindy větší rivalita. Zahrádkáři se jen nehrabou v půdě, ale jsou i soutěživí a často se mezi sousedy odehrávají souboje o lepší úrodu. Tyto duely jsou naštěstí ve většině případů jen kamarádské špičkování, ale i tak pěstitelský zdar potěší. Hlavní je mít nadhled a nebát se přiznat vlastní chybu nebo nevědomost.

Inspirací k tomuto článku mi bylo vyprávění Václava Větvičky, které jsem dnes viděl v televizi. Je jen velká škoda, že dostal tak málo prostoru a tohle bohužel není u lidí, kteří by nám mohli mnoho říct nic neobvyklého. 

Já nedokážu posoudit, kolik zahrádkářů si svou činností přivydělávalo dříve a kolik nyní, ale zhroucení výkupu nebude asi hlavní problém. Týká se to i výkupu králičích kožek, medu, lesních plodů atd. Asi jen pár vyvolených si dokáže zahrádkařením nebo drobnochovatelstvím vydělat alespoň tolik, aby se jim alespoň vrátily náklady (práci nepočítaje). Dokážu si představit tyto důvody, které zahrádkáře vedou k jejich činnosti:
- koníček, způsob trávení volného času
- zdravé ovoce a zelenina
- útěk od civilizace, "eko" způsob života, relaxace, atd.

Vidím to tak, že dříve naprostá většina měla zahrádkaření jako koníček, tak dnešní "menší renesance" je způsobená spíše body 2 a 3. Jako koníček se totiž dnes nabízí 100x více možností, než dříve a rytí v hlíně prostě není "in". Vidím to na svých dětech, jak se tváří, že "jdeme zase kydat".

To jsou obecné amylné floskule. To, že by "rytí v zemi" nebylo "in" je nesmysl, pravda je taková, že většina lidí, kteří pracují na to prostě nemají čas. A to jednak díky práci, a také z důvodu jiných lákadel. Navíc se zahrádkářením řešinlo zcela nedostatečné zásobování potravinami za bolševika.

Je to parné na většině sousedů v okolí, zeleninovou zahradu zredukovali na jeden skleník a záhon s rajčaty a bylinkami, nebo jen na ovocné stromy a zmíněné bylinky.  Na místě původních záhonů je trávník, někdy bazén, nebo domeček pro děti, nebo pergola. V žádném případě ale není pravda, že by práci na zahradě považovali za něco nepatřičného, nebo něco, co by "nebylo in". Jen místo pečlivé údržby zeleninových záknů udržují například ortodoxně opečovaný trávník.   

U dětí je to neměnné,  nějak si nevzpomínám na žádné dítě, které by zbožňovalo trvalou práci na zahrádce, v dětství jsem to sám  (a mí vrstevníci též), bytostně nenáviděl. Zahradě se většina lidí začne cíleně věnovat v dospělosti.

Já nemluvím o trvalé práci, ale za nás žádné kapesné každý týden nebylo. Sběr padanek, trhání angreštu a různých druhů rybízu, loupání ořechů, nebo sběr černého bezu. To bylo zasloužené kapesné na sladkosti a nebo nějaké volovinky. 

Když už jste zmínil sběr padanek. Pamatuji si, že i já, coby teenager před 35-40 lety, jsem vozil podanky do sběru, dávali tehdy 1Kč/kg, angrešt vykupovali za 4Kč, červený rybíz za 5 a výběr černého byl občas i za 9Kč. To vše při průměrných platech 2000Kč/měs. nebylo jen kapesné, ale i slušný přivýdělek pro mnohé. Takže lze říci, že při maximálně omezeném dovozu ovoce a zeleniny ze zahraničí byla před 1989 zaručena vždy větší poptávka, než byla nabídka a samozásobitelství nebylo pouze hobby, jako dnes, ale mnohdy nutností.

Máte pravdu. Pro mě je vždycky úsměvné, když se setkám s člověkem, kterému dřív tak vadilo čekání ve frontě na banány a dnes propaguje konzumaci ovoce a zeleniny vypěstované v místě, že nemůže být nic lepšího. Ono někteří důchodci a nejen oni do té sběrny jdou s padankama i za minimální částku, aby si trošku "přilepšili"...

A to já jsem se zase jako dítě rád motal kolem stromů, záhonů a králíků, dokonce jsem se těšil na sekání trávy. A neřekl bych, že jsem byl nějaký exot.

Nevím, proč by dříve lidi měli mít více času než dnes. Prodloužila se snad pracovní doba? O těch více lákadlech jsem sám psal.

A pokud jde o bazény, domečky pro děti nebo pergoly, kdo si je postaví sám a kolik potom zaberou času s údržbou na rozdíl od záhonů? Něco jiného je trávník (a vlastně i ten bazén), což je u mnoha lidí jistá forma obsese, kterou zase tráví nepřiměřené množství času (pokud na to nemají zahradníka).

Michale, píšete, že se snad neprodloužila pracovní doba. Vy nechodíte do práce? Dnes se nedá o půl třetí "zapíchnout" v práci a vyrazit na zahradu! Kdosi dnes chce práci udržet, je v zaměstnání kolikrát do večera, místo původních tří lidí dělá práci jeden a je rád, že ji má. Vidím to na dceři a bratrovi s manželkou - mají zahradu vedle mne a jezdí tamv týdnu nejdříve tak kolem půl osmé večer, dřív se z práce nedostanou. A že se dnes každý snaží si práci udržet, je snad jasné. I ostatní mladší a zaměstnaní zahrádkáři jsou na tom stejně - večery a víkendy... Ale snaží se pěstovat, co lze, protože přece jenom je to jiná chuť a kvalita, než z obchodu.   Lída

Nás paradoxně chytla práce na zahradě až s prací a dětmi. Oba pracujeme hlavou, zahrada pro nás znamená vyburcování těla a báječné vyluftování starostí. Děti jsou ještě malé a právě kvůli nim jsme zryli pár záhonů, každým rokem přibývá další záhonek, postupně se z nás stávají zemědělci . A čím víc práce tam je a čím více nestíháme zahradu obdělávat, tím více nás baví. 

Někdy se ale doslechnu, že nově zbudovanému bazénu nebo jezírku vadí sousedův starý ořešák.Proto, že jeho listí padá a znečišťuje bazén.Dokonce jsem zaslechl, jak se takoví dva stejně "postižení" baví o tom, kterak se dá takový statný ořešák beztrestně zlikvidovat.Inu nová doba nás poznamenala přesunem hodnot a ty nové se s dřívějšími často nesnášejí.A pokud jde jen o strom, tak se to ani moc nevidí.Jenže někdy modernizace myšlení má za následek i horší věci.  AB