Boj s trávou, díl třetí.
-------------------------------------
Můj otec vůbec nebyl z těch kdo by se po počátečních neúspěších jen tak lehce vzdal.
Právě naopak. Přece jen po tom "starém, sveřepém "kulakovi, který si vždy stál za a na svém a skoro nic ho a nezlomilo a v těžkých časech si poradil i sám".¨,. něco zdědil.
Obdivuji je dodnes oba, dědu samozřejmě víc, za to jak tvrdohlavě a tak dlouho bojovali za zachování švestkového sadu uprostřed zcelených lánů.
*
A že to byl boj velmi lítý a trvající až do konce svědčí i to, že když já jsem si dovolil vysadit na naší půdě zabrané družstvem, čtyři višně. V místě které sousedilo s družstevním lánem v ostré zatáčce a které nikdy nešlo poorat. A ani nikdy pooráno nebylo, jen jsme na něm museli sekat trávu aby tam trávisko a nežádoucí vegetace úplně nezdivočela.
Tak jsem tam i přes otcův odpor, který jsem tehdy nechápal, ty stromečky vysadil...
Ale měl pravdu. Zanedlouho sešla se na tom místě pak na úřední upozornění početná komise a byli jsme donuceni ten "nezákonně" vysazený porost zlikvidovat. Naštěstí termín byl určen na vhodnou dobu, tak mladé stromečky stěhování bez problému přežily.
*
Ale to už byl můj problém, otec se do toho už pak nijak neangažoval.
Byl to takový nějaký můj první nesmělý začátek mého vlastního boje. Boje s trávou a snahy aby na takových místech něco smysluplného a krajinu obohacujícího rostlo!
Stalo se to podle mého výsadbového plánu cca v roce 1983.
*
Dva roky se marně snažili traktoristé na pokyn svých nadřízených ten cíp nějak poorat a pak nějak osít.
Nepovedlo se to. Snad z nějaké utajené solidarity, což nevím, nezjišťoval jsem nikdy, ale pravda je, že po celých těch akcích tam zůstala jen rozrytá půda.
Pár let jsem to nechal tak a jen koukal jak to tam divočí a zarůstá.
Nakonec jsem to nevydržel a začal jsem tam vyvážet nejrůznější odpad - založil jsem tam obrovský kompost. A poblíž velké ohniště k likvidaci všeho hořlavého ze sadu. Kupodivu, to už pak tehdy nikomu nevadilo. I když k zimě roku 1989 bylo ještě dost daleko...
A je to tam dodnes. A bude, pro mně je to místo už navždy tak nějak zakázáno a nevhodné pro jakýkoliv strom. Jen jako smetiště...
*
Ale zpět k boji s trávou po tom dalším a delším úvodu, tláchání, omlouvám se za ně.
Nevím jak to otec udělal, jak se mu to povedlo když i v Tuzexu byly takové věci velmi těžce sehnatelné. Nebo možná tam ani nebyly, to už fact nevím. Neřekl mi to nikdy.
Ale najednou se to doma objevilo:
Terra Gutbrod s lištovou sekačkou a dokonce i s nějakým příslušenstvím.
Bohužel až po sezoně, takže ten fantastický stroj nešlo hned vyzkoušet. Jen jsme se z něj mohli radovat a těšit se na jaro. Až ten stroj vyzkoušíme a až zjistíme co vše dokáže.
Po pravdě řečeno, napsáno, bylo to poprvé a bohužel i naposled kdy jsem se těšil na jaro a boj s trávou...
Rafael.