Rozmnožování ruží

Dobrý den, letos jsem zkoušela namnožit růže řízkováním, podle rad tady, jsem je přikryla PET láhvema, krásně se mi přijaly, dokonce některé narostly, že mám 2l láhev plnou až povrch.Jen nevím, co s něma teď na zimu, láhve jsem ponechala na přijatých řízkách, ale mám je ještě přikrýt chvojím nebo nějak jinak zabezpečit před velkými mrazy?Prosím,  poraďte, děkuji!

ahoj -- růže v petkách mám zavíčkované a přihrnuté do polovic hlínou.. někde i výše, ale ne úplně aby měly nějaké světlo. pokud napadne sníh bude to stačit. jinak dám ještě textilku ve dvoje. loni bylo -22 st a pod petkama byly řízky i s listy. vedlejší dospělé růže byly omrzlé až k zemi. letos se mi taky celkem vydařilo . sadila jsem až dost pozdě - po létě. K.

Díky! Mám je všechny odvíčkované, ať mají dostatek vzduchu.Budu muset někde sehnat vršky a zašroubovat je.Mate to tak vyzkoušené?Petky odstraňujete až příští rok po zmrzlých?

určitě zavíčkovat. je to kvůli mikroklima.. vzduch tam mají..a teď když už začínají mrazíky - tak tím spíše.. fakt uzavřít..  odpetkovat na jaře bývá osudové - spálí je první silnější slunko.. nechat ještě aspoň do května pod flaškou.  

Milá Lili,

je to trochu bokem od tohoto příspěvku, ale jednou jsem od Vás četla o ztracených či zničených růžích, které jsou teď v "růžovém nebi". Mluvilo se hlavně o růžové zahradě hraběnky Chotkové, která přišla vniveč. Nevíte náhodou, kde by se dal sehnat seznam růží, které ona na své zahradě pěstovala a kdyby k tomu bylo ještě vyobrazení, to by bylo pošušňáníčko. Já vím, že měla ve sbírce růže, které pěstovala císařovna Josefína. Další přání - růže Henriette Chotková, kterou se snaží obnovit v zahradách zámku ve Veltrusích je přímo spojená s touto dámou? Za odpověď Vám děkuji. Vaše příspěvky jsou úžasné, až jsem měla dojem, že jste zakuklená Dresla.

Zdravím paní Magdaléno,

ta růže o které mluvíte v souvislosti se zámkem Veltrusy byla pojmenována po hraběnce Chotkové na její počest. Ve své době to byla evropsky známá a uznávaná odbornice na růže. Těch růží pojmenovaných po ní je více: od Hermanna Kiese z roku 1910, od Petera Lamberta z roku 1911 a od Jana Böhma z roku 1932. Kterou z těch tří zvolili ve Veltrusích nevím přesně, myslím, že tu od Kieseho.  Marie Henrietta Chotková ve Veltrusích nikdy nebyla, patřila do uherské větve Chotků, a žila a pracovala ve svém zámku v Dolnej Krupej (SK). Je milé, že na slavnou rakousko-uhersko-slovenskou šlechtičnu z rozvětveného rodu Chotků vzpomněli a připomínají její slavné slovenské rozárium.

Její rozárium čítalo přes 6000 růží, včetně kompletní pozůstalosti po R. Geschwindovi (šlechtění dvou jeho růží dokončila již sama a uvedla na trh - byl to 'Fenomén' a 'Ignis').  Měla úzké přátelské vztahy se slavnými francouzskými růžaři počátku 20. stol. (např. vrchní zahradník v Malmaison) a díky tomu měla téměř úplnou sbírku císařovny Josefíny. Bohužel už První světová válka se na sbírkách rozária neblaze podepsala - hraběnka se věnovala charitě a růže přestaly být její prioritou. Ve dvacátých letech založila vlastní růžovou školku, množila a prodávala růže (v době největší slávy téměř 900 odrůd!!!). Z výtěžku dotovala rozárium. Bohužel Josefíninu sbírku už neobnovila, vztahy s Francií po válce velmi ochladly.... O konci rozária se mi ani nechce mluvit...

Hraběnka Chotková vydávala ve 20. letech katalogy své růžové školky, snad by se ještě někde (pravděpodobněji na Slovensku) našly. Ale kde, v tom Vám neporadím, snad Dolní Krupá, která se velmi snaží obnovit tamní rozárium a odkaz slavné rodačky.

A k poslední otázce: Nejsem Dresla, ani zakuklená ani jiná...

Úžasné, nemám slov, to jsou vědomosti vysokoškolsky vzdělaného člověka, který miluje růžičky a ví o nich naprosto všechno. Děkuji za odpověď, zase mě to posunulo dále. Mám malou zahradu plnou růží, hlavně tedy anglických, to je moje láska, ale také několik historických, které bohužel kvetou jenom jednou, ale to je zážitek. Letos mám objednáno ještě několik kusů od p. Šípa, sice nevím kam je dám, ale jak tu už někdo psal, místo se vždy najde. Pan Šíp totiž v letošním katalogu uveřejnil nabídku historických růží, které léta sháním, tak potom odolejte. Celé léto chodím po zahradě a přemýšlím kam s nimi, většina těchto růží jsou velké rostliny jak na výšku tak na šířku. Také čtu různé příspěvky na různých stránkách už od loňského léta, jsem růžař amatér a tak jsem z toho byla opocena, jak to mám všechno špatně, růže blízko, matlám různé druhy k sobě, k nim pivoňky a levandule, má další velká láska, ale protože na zahradě pracuji pouze sama, rodina to zavrhla, a po zvážení té nekonečné práce, kterou jsem tomu věnovala, jsem si řekla slovy klasika : "I prd velebnosti" dělám tu zahradu pro sebe, tak jak se mi líbí a že zrovna něco nelícuje, vždyť jsem nikdo chodit nebude a kamarádky ty jsou u vytržení i tak. O nic nejde. Ulevilo se mi. Jinak mám velkou fotogalerii své zahrady, vlastně od začátku, co jsme začali stavět, zahrada prošla ohromnými změnami, ale protože nejsem technický typ, tak nic neuvidíte. Na CD mám vlastně jenom poslední dva roky, všechno jinak na fotkách a filmech.      Mějte se hezky.

To je kouzelné, co píšete.... Ty problémy: " kam dát všechny ty růže, co by člověk chtěl" znám z vlastní zkušenosti. Letos také bloudím po zahradě a zoufale přemýšlím, kam dám všechny ty, co mám objednané a navrch ty co mám naočkované a ty, co vyrostou z letošních oček příští rok.... Někdy se budím ze sna propocená strachy, jak to zvládnu.  

Váš životní přístup: "..zahradu si tvořím pro sebe.." podporuji a obdivuji. Dnešní moderní zahrady bez velkých stromů v přísně symetrickém stylu mi připadají prázdné a smutné.  Moje zahrada by se jejich majitelům asi nelíbila:  nepěstuji sterilní trávník, nestříhám keře do geometrických tvarů. Mám něco na způsob volně rostoucí anglické růžové zahrady s historickými růžemi, kde se najde místo k životu i pro motýly, ptáky, ježky a jiná zvířátka a hmyz. Mají tam své místo i staré vysoké ovocné stromy s hnízdními budkami a s ovocem, o které se s námi ty opeřené potvůrky jen neochotně dělí...     Správná zahrada musí mít genius loci . Musí být zrcadlem svého majitele a ten v ní musí být šťasten.

Neberte rady na netu jako dogma... berte je jen jako doporučení. Vždyť si rady na netu často protiřečí!  Každému se osvědčilo něco jiného, každému se líbí něco jiného.  Vždycky něco vyjde líp a něco hůř - o tom přeci život je.... A když něco špatně zasadím, tak to zase přesadím (což u růží nebývá problém)           zdravím a přeji úspěšné sázení růží Lili

Milá Lili, číst Vaše příspěvky je jako živá voda. Nalijete do člověka další odhodlání a odeberete strachy, např. "kam s nimi". Jak jste psala o starých stromech, bohužel ty jsme museli pokácek kvůli naší stavbě, vysadili jsme však náhradou moderní čtvrtkmeny, jak to bylo začátkem osmdesátých let zvykem. Minulý rok však poslední tři museli být odejity, neboť úroda veškerá žádná, zato však plno nemocí a práce s ořezáváním, chemií a pod., kdo tento typ stromů má, ví o čem hovořím. Na uvolněné místo na zahradě jsem vysadila tu svou milovanou zahradu, typu anglických zahrad, jak píšete i vy. Stálo mě to strašné práce, hlavně s zrytím nových záhonů, vožení kompostu, z drnů jsem zakládala kompost, no bylo to hrozné pro ženu je to velmi mnoho práce. Ale zadařilo se. Představte si, že jsem anglické růže od Proplantu sázela letos v lednu a od p. Šípa v únoru. Vše se chytlo, kvetlo v nebývalé míře. Také jsem si to do mapy zahrady napsala, protože by mi to nikdo nevěřil. Ale zpět k těm stromům. Vedle nás má velkou zahrada starší pán kolem 70 let. Má ji plnou těch starých, neudržovaných vysokokmenů, které se starají sami o sebe jak umí a přesto jsou plné ovoce. Občas uschne větev nebo se ulomí, pán přijede, odstraní. Ale na jaře, kdy ten sad zakvete, stojím za plotem a jsem u vytržení, samozřejmě fotím, v zimě pak mám psychický ohříváček, v jakém krásném koutě země to vlastně bydlím. Tuhle přišel manžel domů a povídá, mám dohodu se sousedem, že až tu nebude, že tu část zahrady, s kterou sousedíme si můžeme od jeho syna odkoupit. Sice to nebude hned, ale je tam i místo na moje růže!!! Příště příblížím tu svoji zahradu více, jak se rozepíšu není možno skončit. Mějte se hezky.

To okouzlení růžemi a zahradou s Vámi sdílím. Vím přesně o čem píšete. Přeji Vám ještě mnoho zahradních radostí.

Zároveň mám dotaz na Proplant. Nabízejí docela zajímavé odrůdy růží, ale zatím jsem nikde nezjistila zkušenosti s touto firmou. Už nesčetněkrát jsem se napálila při objednávce na dobírku, kdy rostliny došly zubožené a často už "na pravdě boží".  Naposledy tři růže od Bakkera (letos na jaře), které došly plesnivé a s nahnilými kořeny. Máte o Proplantu nějaké informace týkající se kvality jejich produktů?

Přeji krásné podzimní dny s růžemi.    Zuzana V.