anglické růže

Krasnou monografii o ruzich jsem nasla zde.. Je i ke stazeni v pdf. http://www.botanicus.org/title/b12036481

Ještě k ČSR růži. Je velice krásná, roste do převisajících výhonů, první kvetení neskutečné množství překrásných, červených, bíle žíhaných květů a ta vůně. Druhé kvetení je již symbolické, ale postupně kvete vždy pár květů až do podzimku. Pravidelně si řízkují kamarádky, co chodí na moji zahradu ale ujímá se poskrovnu, jedné každý řízek, těm druhým ani jeden. Klasicky pod sklenice. Ještě hůře se ujímá Madam Isaac de Peraire - snad je to správně napsané, okouzlující růže stejného typu, omamné vůně, jenom není žíhaná. Tu mám u domu od začátku, zrovna tak ČSR. Všimla jsem si, že od té doby, co máme postavenou pergolu (je obložená dřevem), daří se ČSR mnohem více, má lepší přírůstky. Myslím se, že je háklivá na průvan, který tam dříve bez pergoly asi byl. A k těm žíhaným růžím, moc se mi líbí, mám objednanou od p. Šípa Variegatu di Bolognu už se na ní těším, letos jsem objednávala od něj jenom historické růže, chtěla jsem i Königen de... dále si nemohu vzpomenout, ach ta skleroza, volal mi, že má pár oček, ať si ji objednám na jaře, mám velké puzení se k němu na zahradu příští léto dojet podívat, ikdyž asi nemá klasický den otevřených dveří. Ale jak už to tak bývá, objednávka by určitě přesáhla možnosti mé zahrady. Také mám růži Mrs. John Lang, je úžasná, u ní mám Salet, ta je také krásná, má takový ten složený čtvercový květ s malinkým polštářkem uprostřed, a voní i listy, stonek, má po stonku takové jemné červené štětičky a ty také voní. Když odkvétala první vlna růží, chodila jsem po záhonech, barevné lístečky jsem otrhávala a v pergole sušila.  Snad bych to ani neměla říkat, ale na skládce skla jsem našla vyhozené patentní sklenice na zavařování i s víčky, vydrhla jsem je a nandala jsem do nich ty usušené lupínky, proložila usušenými celými květy, je to úžasné. Ale pozor, v sušených růžích se velmi daří molům. Úplně je rozežerou. Pohled na tu zkázu není moc hezký.Teď sháním nějaký růžový olej, nakapu to do sklenic a v zimě jednu po druhé otevřu a nechám vonět. Takové domácí pot-puri. A té levandule, co jsem sklidila. No co vám mám vyprávět. Akorát, když jsem trhala ty ještě pěkné květy na sušení, srdce mi to trhalo. Já totiž růže do vázy netrhám, chodím je obdivovat na záhony. Vyjímku tvoří dary rodině nebo kamarádkám. Taková kytice z anglických růží s levandulí ta nadělá radosti. Mějte se hezky.

Díky Lili a Magdaléno.Přestalo pršet, oběhla jsem pergolu a jedno místo našla, hned jdu kopat jámu.Dívala jsem se na Variegatu di Bolognu a Mme.Isaac Pereire, jsou opravdu krásné., obě si objednám příští rok u p.Šípa. letos jsem objednávala A Shropshire Lad, Sombreuil a Louise Odier.Hezký den Eva

Nemáte někdo zkušenosti s Kordesovou Lagunou? Dá se pěstovat jako keřová? Děkuji, Radka

Jistě, obzvláště máte-li dost místa. Podívejte se co dokáže na foto na vlákně: "Aloha – Kordes’ Rose Aloha".

Lili, Vaše zahrada je opravdu nádherná. Tak nějak to musí vypadat v ráji. Vy máte všechny tyto pnoucí - Aloha, Amadeus, Laguna - bez opory, jako keře? A laguna, je opravdu stálekvetoucí a bezproblémová? Chtěla bych ji doporučit sestře, která zatím nemá s růžemi žádné zkušenosti. Přemýšlela jsem i o Rosarium Uttersen, ale ten prý nekvete celou sezónu. Zdravím Vás, Radka

Ale ne, musím to uvést na pravou míru...   Fotka není z mojí zahrady, je z překrásného Soutěžního rozária v Hradci Králové, tam se testují novinky růží.   Zhruba v druhé polovině června bývá den otevřených dveří pro veřejnost.  Je to nejen vizuální krása, ale v mnohém i poučné, protože růže se podle soutěžních pravidel nesmí nijak chemicky ošetřovat.

Pokud chcete sadovou růži (samonosný keř), která nevyžaduje mnoho péče, není nejlepší volba vybírat mezi pnoucími, je lepší zaměřit se přímo na kategorii sadových růží. Pnoucí růže se sice dá zapěstovat do keřového tvaru, ale vyžaduje to speciální řez a už určité zkušenosti s růžemi. Vy hledáte růži pro začátečníka, tedy nějakou nenáročnou a snadno udržovatelnou a dobře opakující kvetení.  Jak si představujete, že by měla být vysoká? Upřednostňujete některou barvu?

Co se týká "Laguny":  Má velký a krásný plný květ, je zdravá a velmi vzrůstná. Ale co jsem měla možnost jí během roku sledovat, tak s tím opakováním kvetení to bylo tak průměrné. Konkrétně z těch tří, které jsou na obrázku, podruhé nejvíc kvetl "Amadeus", méně "Laguna" a nejméně "Aloha".  Vámi zmiňovaný "Rosarium Uetersen" podle mých zkušeností opakuje minimálně stejně dobře jako "Laguna". 

Paní Lili, zdravím Vás a prosím o radu. Na podzim jsem si koupila Rosarium Uetersen s tím, že ji chci pěstovat jako solitérní sadovku. Vaše poznámka, že zapěstování tohoto tvaru u typu růží, jako je R.U., vyžaduje speciální řez, mě zaujala. Můžete mi, prosím, alespoň stručně vysvětlit jeho zásady?  Díky. Přeji hezký den.  Zuzana V.  

Zdravím Zuzano, "R.U." je dobrá volba, pro využití i jako sadová. Je to jedna z těch, kdy se nedá říci, že je to typická pnoucí, je spíš něco mezi. Její větve jsou pevné, starší vyzrálé kosterní větve jsou plně samonosné. Neroste vzpřímeně, má sklon se rozkládat (obloukovitě ohýbat pod váhou spousty květů). Nevytváří dlouhé měkké vystřelující výhony jako většina pnoucích, takže její usměrňování není tak náročné.  Složitý řez se týká právě typicky pnoucích divokých climberů a ramblerů, ale to není tento případ.

Mám jí jako volný keř spíš širší než vyšší a mám jí moc ráda. Dobře roste i v hlubším polostínu, dobře v takových podmínkách opakuje, chce to jen ostříhat odkvetlé květy. Je také zdravá a mrazuvzdorná.

P.S. Pokud chceme umravnit divoce pnoucí růži do úhledného a zvladatelného tvaru sadové růže, musíme se v prvních letech soustředit při řezu na vytvoření  vzpřímené pevné kostry. Bude to vyžadovat vyvázání prutů aby se neohýbaly a razantní zastřižení v požadované výšce (cca 1/2 až 2/3 budocí velikosti keře). Tento prvotní řez se musí udělat v létě, aby stihly částečně obrazit a vyzrát.  Pro představu: každá ta zapěstovaná větev bude připomínat kmínek se zapěstovanou korunkou.  V dalších letech zastřihujeme jen přerůstající výhony z korunky  a tím udržujeme vzhled keře. Pokud vyrazí od země nové výhony, postupujeme stejně,  aby v budoucnu vytvořily náhradu za ty staré.První rok to nebude moc vypadat, růže budou připomínat košťátka, ale po několika letech péče nosné větvě zpevní a vznikne zajímavě tvarovaný keř. U těch opakovaně kvetoucích růží to není až tak problém, pokud víme, jak která růže na řez reaguje a jak dobře obrůstá.  S jednoukvetoucími je to problematičtější, protože na jaře se pokud možno neřežou, protože by nekvetly. Myslím, že to daleko nejlépe ukáží fotky. Jen poznámka na závěr, je bezpodmínečně nutné použít pro takto pracný tvar odolnou a bezpečně mrazuvzdornou růži ( ideálně tak pro zónu 4 - 5)

Moc děkuji, paní Lili, vaše instrukce jsou bezvadné. Uvědomila jsem si, že "údržba"  R.U. bude velice podobná, ne-li stejná, jako u Marguarite Hilling, kterou mám cca 7 let a po prvních zkušenostech s řezem jsem nakonec došla ke stejnému postupu, který popisujete. Odměnou je záplava květů nejenom v první vlně, ale i znovu koncem léta.

V případě řezu pnoucích růží se mi naopak konečně vyjasnilo, co si počít s bujně rostoucí Dorothy (pravděpodobně je to ona, nevím jistě, vypěstovala jsem si ji kdysi z darované větvičky). Není u opory a každoročně jsem nad ní v rozpacích jak ji dát tvar keře, tak jako na vaší fotce u Veilchenblau. Dokonce už i byla ohrožena její existence, když jsem v návalu pocitu marnosti uvažovala o její likvidaci. Takže, paní Lili, zachránila jste jí život a já děkuji i za ni.

Srdečně zdravím. Zuzana V.