Odrudy do vyšších poloh

V nabídkěch zahradnictví jsou odrudy jako AldenXXI32-50, BV-50-90, Polar, Sevar, Agát Donskoj, Opál, Julius Bielski či Dačnyj označovány jako výše mrazuvzdorně vhodné do vyšších poloh. Máte prosím někdo praktické zkušenosti s těmito odrůdami, děkuji za každou radu.

Z uvedených odrůd je Alden udáván jako středně raný, někde i polopozdní, asi by u něj záleželo na stanovišti, aby stačil dozrát.Jinak je slušně odolný mrazu a chorobám.Podobně i Sevar a Dačnyj bych do vyšších poloh nedoporučil vzhledem k pozdější době zrání, u Opálu se udává odolnost k mrazu jen -21°C.

Dozrát by mohly Agát Donskoj  a hlavně Polar, který je velmi raný. O zbývajících odrůdách vím jen velmi málo. Každopádně bych do vyšších poloh doporučil Krystal, Vostorg, případně Rondo, pokud nehrozí pozdní jarní mrazy.

S odrůdami Krystal a Vostorg mám letité zkušenosti z podhůří Orlických hor a mohu je doporučit. Vostorg má velmi kvalitní stolní hrozny. Krystal je vhodný i na výrobu vína.

Ono hlavně záleží na poloze a na podmínkách. Maďarskou stolní odrůdu Muskat Otonel pěstujeme ve čtyřstech sedmdesáti metrech a v lokalitě, kde je brzy na jaře, v zimě a později na podzim poměrně chladný biotop, od června do září je zde zase naopak trochu tepleji a větší sucho, než jinde. Přestože Muskat Otonel v Maďarsku dozrává vesměs v září, u nás dozrává až ke konci října, někdy až v prvním týdnu listopadu. Přesto mají bobule dostatek cukru a jsou lahodné. Révu pěstujeme na jižním svahu v záhřevné půdě a v těsné blízkosti skleníku a sedmikubíkové betonové jímky na splaškovou vodu, která se v létě ohřeje od sluníčka a pak předává teplo půdě. Révu pěstujeme těsně pod vrcholkem kopce, ze všech čtyř stran je pozemek chráněn lesem. Jediné, co musíme pravidelně dělat, je probírka hroznů, ideální velikosti bobulí dosáhnou hrozny jen v případě, že na keři ponecháme odhadem tak asi cca2 - 3kg vína po dozrání. Přiznávám, že jdeme cestou experimentu a že se nám to nemusí vždycky podařit, letos třeba čekáme na první hrozny modré odrůdy Zweigelt. Pokud se nám nezadaří ve volné půdě, přesadíme révu do skleníku. Naše filozofie je možná trochu jiná od té masové. Neuvažujeme v rovině, co by tak asi mohlo v našich podmínkách jít. Prostě máme rádi nějakou odrůdu a tak ji chceme pěstovat a vytvořit jí co nejlepší podmínky a někdy, jako třeba v případě Muskatu Otonel, se nám náš počin zdaří. Jinou věcí je, že jsme si třeba vykopali asi tříletou maloplodou švestku z pecky (snad stará odrůda Patřínská) na zahradě manželčiných rodičů v Polabí, vlastně téměř na břehu Labe. Tři roky ve více než dvojnásobné nadmořské výšce bojovala o přežití a až teprve letos se, zdá se, konečně chytla a krásně nakvetla. Je na chráněném místě za domen společně s mladými stromky broskvoní, meruňkou a třešní Burlatkou. A to existují lidé co razí názory, že meruňky nad 300 metrů nemá smysl sázet, podobné pochybnosti jsem někde četl i o broskvích, tam snad byla limitní výška 400 metrů. Myslím, že můžete v zásadě uspět s každou, časně plodící odrůdou révy. Zasaďte ji ke stěně domu nebo jiné stavby, za vítr a na násluneční stranu, tedy na jih, do půdy, nebo na její povrch dejte tmavé nebo černé kameny, aby snadno absorbovaly teplo a prodloužily tak přijatelné podmínky panující ve dne. Zalévejte odraženou vodou nebo vlažnou vodou. Odrůdu citlivější na mráz chraňte v mrazech bílou netkanou textilií a při dozrávání bobulí sítí proti ptákům. Cesta experimenu je cesta složitá a člověk prostě musí do svého činění zakalkulovat i riziko ztrát. V případě úspěchu však bude vaše nadšení opravdovější, každý úspěch, kterého dosáhnete sám a proti názoru většiny si vychutnáte dvojnásob. Všech cílů lze dosáhnout dvěma způsoby. Cesta pokusů a omylů je možná křivolaká a nejistá, ale je to naše vlastní cesta.  

JOBE

Částečně s vámi souhlasím, podobnou filozofií se také občas řídím. Ale pouhý fakt, že určitý konkrétní druh dokážete vypěstovat, nemusí nutně znamenat i dobrou úrodu.

Pěstuji jeden druh vinné révy (řízkovaný materiál z jednoho keře) na dvou zahradách, vzdálených od sebe asi 600-700m. Doba zrání, chuť, cukernatost, odolnost proti chorobám jsou naprosto rozdílné.  Za vše může rozdílný druh zeminy na obou zahradách, jinak jsou podmínky pěstování totožné.

Uznávám, že náš způsob není určen k masovému použití. A stejně jako v případě vašich dvou zahrad nemusí být výsledky pokaždé uspokojujcí. Je to svým způsobem sázka. U vína je pochopitelně nezbytné dobré složení půdy, každá odrůda vlastně žádá specifické podmínky, aby měla chuť srovnatelnou nebo podobnou s řekněme typickou chutí odrůdy. V případě Muskatelu je výhodou charakteristická odrůdová chuť, což u jiných odrůd, kde je chuť spíše plovoucí, může být problém. Někdy může být vliv půdy přínosem a jindy zase naopak může chuť hroznů o nějaké tóny ošidit, uškodit mu. Nejsem vinař a na webu zahrada ani nečekám pravé a ostřílené vinohradníky. Smyslem našeho "koníčkového" zahradničení je vypěstovat chutné víno. Částečně lze vsadit na jistotu řeněme Chrupkou nebo třeba ruskými odrůdami do vyšších poloh a pak si můžeme zkusit experiment s tím, co nám chutná. Pokud je dost prostoru, pak je místo na experimenty. Základem je ale sázení ranných odrůd, aby hrozny ve vyšších polohách stihly dozrát. V maďarsku je třeba velmi rozšířen muškát, který dozrává na zdech domků už někdy ke konci července. Taková odrůda se přímo hodí k experimentům ve vyšších polohách, žel nesehnal jsem sazenice a tak jsem šel cestou pozdějšího otonelu. Přesto jsou výsledky uspokojivé. 

JOBE 

JOBE, díky za velmi podnětné příspěvky. Jen si dovolím trochu poopravit, Muškát Ottonel je stará francouzská odrůda a asi bych ho zařadil spíše k univerzálním odrůdám, dá se z něho dělat velmi dobré víno.
Také nejsem pravý vinař a nebydlím ve vinařské oblasti, ale podmínky mám podstatně lepší (240 m n. m.). Při výběru odrůd jsem se řídil hlavně jejich odolnostmi, ať už k mrazu nebo k chorobám a také jejich raností, aby bez problémů dozrály. Dalším kriteriem výběru byla chuť, protože proč pěstovat odrůdu, která mi nechutná, ale většinou musím čekat až na keřích dozrají první bobule, abych chuť poznal. Právě u chuti si musí každý vyzkoušet, co mu bude chutnat, protože jednomu nejvíc chutná muškátová chuť Primu, druhý nedá dopusti na Ananasnyj.  Proto je Vaše metoda dobrá v tom, že nekupujete zajíce v pytli a nasadíte přímo odrůdu, která Vám chuťově vyhovuje.