Ako je to s opelením "ženského" viniča?

Vlani na jar som zasadil do diery v dlažbe pred záhr. kôlňou zakorenený rezok odrody Pamjati Zacharovoj (FVR-7-9). Do jesene narástol takmer 3metrový prut. Po zime zmrzlo iba posledných cca 50 cm. Na jar zakvitla ako prvá- ukázala signálny strapec. Obával som sa, že z prvej "úrody" nič nebude, nakoľko kvet je u tejto sorty samičieho typu a naviac nikde naokolí žiadny vinič ešte nekvitol. Obavy boli zbytočné. O tom svedčí snímka zo začiatku júla, kedy bobule merali na dĺžku 2,5 cm. Paľo

Gratuluji k úspěchu. Réva je větrosnubná, neboli jsou-li v okolí odrůdy kvetoucí ve stejnou dobu, není s opylením problém.  Navíc letos bylo v době květu teplo a sucho, takže sprchání bylo opravdu řídkým jevem.

Máte pravdu, že na opelenie vinič nepotrebuje hmyz, aj keď v tomto roku boli kvety plné malučkých čiernych chrobáčkov. Podobne napr. v kvetoch Bazy čiernej. Najbližší vinič je ale odo mňa dobrých 200 m a ten istotne v tom čase nekvitol. Kto teda tento strapec opelil? U odrôd so samičím kvetom odporúčajú do blízkosti výsadbu obojpohlavného viniča. Pamjati Zacharovoj zrejme prekonáva materskú odrodu Talisman. Paľo

Jej rast je naozaj veľmi bujný, čo mi vyhovuje. Po jarnom zakrátení prvého letorostu vyrástli 2 ťažne, ktoré postupne pripevňujem na okraj strechy deväťmetrovej kôlne- jeden pozdĺž krytiny a druhý pozdĺž rýny. Chcel by som spraviť vedenie akéhosi závesu, ako to robili na šopách a starých domkoch naši predkovia. Zo starého dreva budú vyrastať a visieť rodiace ťažne, ktoré súčasne príjemne zatienia kôlňu (južná expozícia). Prikladám foto z dnešného dňa. Bobule majú už 3 cm. Pokiaľ dozrejú koncom augusta, verím, že dosiahnu hmotnosť 14-16g, ktorú uvádza ampelografia. Zdravotný stav je doposiaľ vynikajúci. Paľo

Pod pojmem ženský typ květu se rozumí nejen čistě květ s nevyvinutými tyčinkami a neklíčivým pylem, ale rovněž i různá přechodová stadia mezi ženským a obojpohlavním květem (ženský typ s tyčinkami ohnutými dolu, s tyčinkami vzpřímenými) s více či méně funkčními tyčinkami. Tudíž odrůda s ženským typem květu s částečně funkčními tyčinkami může být (za dobrých podmínek) dobře opylena i bez přítomnosti jiné odrůdy. VJK

Ďakujem p.VJK za objasnenie záhady. O bezproblémovom opeľovaní FVR-7-9 píšu aj na vine.com.ua. Keď už Vás mám "na drátě", rád by som sa Vás opýtal, z akej literatúry ste čerpal pri Vašom tvrdení že "V podstatě se dá říct, že kořeny révy jsou v té úrovni, ze které vyrůstají z kořenového kmene. Dvacetiletý keř má většinu kořenů prakticky vodorovně cca 20-50cm pod povrchem a ve vzdálenosti i více než 10m od keře." Skúšal ste niekedy vytrhnúť zo zemi či vykopať povedzme dvojročný ker viniča? Bez krompáča to nezvládnete. Ja si totiž myslím, že korene rastnú všetkými smermi a tie, čo idú smerom dole, sú časom poriadne hlboko. Nie iba v 50 cm. Písal som na fóre, že som pred 40 rokmi pozeral v Znojme na jedného starečka, ako nad zemou urezal starý kmeň viniča tlstý ako noha. Niekoľko dní tryskala z reznej rany do výšky štvrť metra voda. Kde by sa voda zobrala v hĺbke pol metra, o ktorej píšete? Doma som zasadil pod pergolou a pri kôlni Venus a Pamjati Zacharovoj tak, že som vybral kocku zo zámkovej dlažby a vyškrabal štrk pod dlažbou. Keby bol vinič iba plytkokoreniaca rastlina, nemalo by sa koreňom pod dlažbou či betónom dariť. Ale kpočudovaniu rastnú obidve až moc dobre. Ako je možné, že prosperujú vinice na viatych pieskoch a štrkoch-tam, kde iné plodiny nemajú šancu? Súhlasím s Vami, že teplo a vlaha sú najdôležitejšie faktory pre rast viniča. Preto v suchých rokoch mohutnejú bočné-rosné korienky, lebo povrch pôdy je zohriaty od slnka a zvlhčený rosou či závlahou. Akonáhle závlaha končí a suché počasie pokračuje, mladé sadenice trpia. Z tohto dôvodu sa majú bočné korienky a korene odstraňovať, aby mladý vinič čo najskôr dosiahol koreňmi väčšiu hĺbku, kde nie je pôda závislá na rozmaroch počasia. Ale to istotne už poznáte... Paľo

Réva je rostlina hlubokokořenící.  V dobách mého mládi se dělaly v Lednici pokusy s vykopáním a vyplavováním zeminy.  Réva má kořeny mělce i dosti hluboko - někdy i desítky metrů. Záleží na stanovišti.  Pokud je stanoviště suché,  réva si pro vodu jde do značných hloubek.  Mladé sazničky ovšem na extrémních stanovištích musíte zalévat, než se kořeny dostanou do hloubky.

Stejně to dělají i pěstitelé datlové palmy, mladé se musí zálévat, staré i údajně vodu natáhnou až z hloubky 50 m. 

Nejvíce kořenů u réva je pochopitelně  většinou v horizontu 15 - 40 cm, kde je nejvíce humusu, živin a většinou i vláhy.  Na vátých píscích, sopečných tufech a skalnatém podloží to révě chvíli trvá a nakonec všude zakoření.  Zámková dlažba je pro révu svým způsobem mulč. Není důvod proč by zde nerostla, protože pod dlaždicemi se stále drží vhkost a není zde konkurence jiných rostlin.  V Německu se takto „mulčuje“  břidličným kamením.

Mladý vinohrad v době letního sucha bývá povadlý, ale starší vinice v naší krajině září svou zelení i době největšího suchopáru, protože se dostanou ke spodní vodě.

Já osobně jsem bohužel zatím neměl příležitost dolovat ze země starý keř révy takovým způsobem, abych viděl do jaké hloubky sahají kořeny. (Desítky metrů hloboko zarostlé kořeny si nějak "geologicky" přestavit nedokážu). Předešlému příspěvku a v něm uvedeným informacím, že réva dokáže kořenit poměrně hluboko, tedy v řádech jednotek metrů a najít si zde i vodu, ale odpovídá moje jistá osobní zkušenost ze současnosti : Před čtyřmi lety jsem si vysadil na kamenité suché stanoviště s malou vrstvou ornice čtyři roubované keře révy (Nero, Prim, Kodrjanka, Vostorg). V prvých dvou letech všechny keříky živořily s minimálními přírůstky letorostů (30 / 80cm). Dva z keřů (Prim, Kodrjanka) se nedokázaly přizpůsobit ztíženým půdním podmínkám a též i vlivem jiných okolností, souvisejících ovšem s nedostatečnou vrstvou půdní vrstvy, vloni a letos na jaře odešly. Naopak u Vostorgu i u Nera již od loňska bylo patrné růstové zlepšení a letos "jedou", jako by je někdo polil živou vodou. Vysvětluji si to tak, že si dokázaly postupně nějakými skulinami ve skále na které rostou, cestu k vodě najít. Spodní vodu máme v hloubce přibližně 2 až 3 m. Takže letos v závěru jara, kdy svrchní vrstva půdy zcela proschla, neboť zde asi 3 týdny nepršelo, oba keříky vitálně a rovnoměrně přirůstaly. Kdyby jejich kořeny prorůstaly pouze těsně pod povrchem, musel bych na nich pozorovat příznaky vláhového deficitu, či růstovou stagnaci. V současné době jsou výhony dlouhé asi 2,5 metru, zatímco loni téže délky dosáhly až s koncem vegetačního období na konci září. Onen nešťastný Prim a posléze i Kodrjanka, které jsem vytáhl ze země, měly kořínky víceméně nerozvinuté, žádný z nich nešel z místa výsadby někam výrazně dál a nebo hlouběji.

Pokud byste četl pozorně, neušlo by vám slovo většinu. Netvrdil jsem, že réva koření pouze pod povrchem, nýbrž že většinu kořenů má v hloubce cca 20-50cm. V této hloubce je největší odběr živin révy z půdy, proto je zde také největší procentuální zastoupení kořenů. Část (malá) kořenů roste do větších hloubek, odkud réva bere vodu v suchém období (ne už živiny, protože v takových hloubkách zpravidla žádné nejsou). Než ovšem réva prokoření do větších hloubek, tak to chvilku trvá, jak už zde empiricky potvrdili jiní. Pod betonovou dlažbou jsou poměrně slušné podmínky pro růst kořenů révy, proto nevidím důvod, proč by tam neměla růst. A k vašemu druhému dotazu - kopal jsem několik keřů ve stáří 2-30 let. VJK

Napísal ste tiež, že: "Roční, dvouletý, nebo třeba dvacetiletý keř má kořeny révy rostlé především do šířky (pokud se jim v tom nějakým způsobem nebrání) a jen velmi, velmi malá část jde do větších hloubek." Keby sa táto Vaša úsmevbudiaca teória zakladala na pravde, pane VJK, potom by naozaj nebolo možné zakladať vinohrady na pieskoch či štrkoch. Choďte sa pozrieť napr. do Tokajskej oblasti či na južné Záhorie a potom možno pochopíte, že vinič je rastlina hlboko koreniaca, ako už napísal autor príspevku 3.132. Tento človek hovorí z praxe. Keď už ste odpovedal na dotaz ohľadne vykopania viničových krov, nedopovedal ste, čo ste našiel? Podľa Vašej teórie byste v hĺbke nemal nájsť takmer nič. Keď som v 80.rokoch kopal pivnicu pod záhradnú chatku v novozaloženej osade na zelenom svahu, vykopal som v trojmetrovej hĺbke koreň viniča hrubý ako ruka. To potvrdilo údaj na starých mapách, kde sa tieto parcely volali Vinohrady. Ak zapestujete správne sadenicu viniča, potom po 2-3 rokoch musí mať korene minimálne v metrovej hĺbke. Bez krompáča ich celé nevytiahnete. To sú moje skúsenosti. Ale nechajme korene koreňmi a vráťme sa k odrode Pamjati Zacharovoj. Trochu mi to pripomenulo vlákno Réva do 620 mnm u Jihlavy, kde sa diskutovalo o korelácii medzi silou rastu, úrodnosťou a dokonca mrazuodolnosťou odporúčaných odrôd. Myslím si, že práve veľmi bujne rastnúca FVR-7-9 je príkladom odrody, ktorá by z jednej sadenice tvarovanej pozdĺž 8m dlhej steny domu pána z Jihlavska dala oveľa viac úrody ako niekoľko stredne či slaborastnúcich kríkov typu Sommerset Seedless. Mohutný a dlhý kmeň by časom zapustil hlboko korene a v pohode by na krátkom dreve prinášal desiatky kilogramov excelentného hrozna s obrovskými a jemne muškátovo chutiacimi bobuľami. Paľo