Kytky v demižonu

Masožravky vám tam umřou hlady...

Masožravky ne. Lepší budou pomaleji rostoucí rostliny. Masožravky vytvoří rychle velké množství biomasy. Staré listy se poměrně rychle vyčerpají a odumírání. Nevím, jak bys odstraňoval suché listy.

Dobrý den, tomuto způsobu pěstování se říká Wardův skleník. Teda, pokud si to dobře pamatuji. Už je to hodně dávno, kdy jsem viděl fota. Název pochází od jména člověka, který dokázal v nádobě, která byla záměrně sestavena ze skla jako nějaké honosné anglické sídlo.  Délka toho skleníčku na stole byla určitě přes metr. Naprosto překvapující bylo, že ty rostliny v tom jeo skleníčku rostly neskutečně dlouho zcela bez jakéhokoli zásahu. Princip je v tom, že voda, kterou rostliny vydýchají, tak ta se srazí na stěnách toho skleníku a steče opět do substrátu. Do skleníku ale vůbec není přístup! Víc si nepamatuji, ale možná bych někde ještě našel ten článek i s fotkama. Stanislaw

Před mnoha lety jsem demižon s kytkami měl. Byly v něm akvarijní rostliny rodu Cryptocoryne, kterým se v té stoprocentní vzdušné vhhkosti dobře dařílo, rychle porostly celé dno, kde byla rašelina a výhonky se táhly i po stěnách demižonu.

Zásadním estetickým problémem bylo rosení vnitřních stěn demižonu při každém otevření okna v místnosti, stačil pokles teploty místnosti o jeden dva stupně a celý demižon se uvnitř zarosil. Poměrně rychle v rose na stěnách narostla řasa a bylo po parádě. Asi po roce jsem toto pěstování zrušil - přes řasu na stěnách nebylo dovnitř moc vidět.

Rozhodně nejsou vhodné do demižonu rostliny náročné na světlo jako kaktusy, skalničky, masožravky, ideální jsou drobné kapradiny, ty měl ve svých skleníčcích i pan Ward.

Sukulenty nevhodné, všechny jsou náročné na světlo a nesnášejí stálé vlhko - kdyby rostly ve stínu a vlhku, nemusejí být sukuletní = tučnolisté.

O doktoru Wardovi a jeho skleníčcích je toho na internetu celkem dost, pro začátek třeba zde: http://en.wikipedia.org/wiki/Wardian_case

Hmmm.