Pokud uhlí těžké kovy obsahuje, tak odhořením spalitelných prvků se v popelu zkoncentrují. To jestli popel obsahuje nadlimitní množství nějakého rizikového prvku vám ukáže jedině chemický rozbor. Uhlí z některých lokalit navíc může vykazovat primární nebo sekundární radioaktiviku. Takovéto uhlí se smělo v minulosti spalovat pouze v teplátnách a elektrárnách, kde měl jít popílek a škvára na kalová pole. Jsou rostliny, které váží těžké kovy více než jiné a jsou plodiny, kterým nadlimitní množství TK nevadí a nepřijímají je do svých tkání. Na tom je založena i biologická sanace. Rostliny vypěstované na zamořeném pozemku do sebe naváží škodliviny a jsou zkompostovány, Na kompostu se vypěstuje biomasa z rostlin, které škodliviny do svých tkání neváže. Ta se vrátí jako zelené hnojení na sanovaný pozemek a zde se cyklus opakuje.
Pro zlepšení vlastností těžkých jílovitých půd je dobré "bojovat na více frontách". Nejméně riziková je fronta, kde bojujete vysokými dávkami organických hnojiv a organického materiálu (slámy, pilin, rašeliny, listovky,...). Přitom dochází (interakcemi s huminovými kyselinami a solemi) k slepování jílových šupinek na větší prachová zrnka či dokonce porézní hrudky. Další cestou je přidávání stabilních prachových částic a tím je mimo jiné i popel z uhlí a popel ze dřeva. Neposlední v řadě je fronta, která preferuje určitá minerální hnojiva a naopak hnojiva s obsahem sodíku zcela zakazuje.
