Ani nemluvte... já trpělivě vytrhávám, mažu roundupem... Před třemi dny mi muž říká, že ta zahrada je jak džungle(pomáhám mamce s přestavbou domu, tak nestíhám) a já: prosím tě, vždyť jsem to celkem celé proběhnula s motykou, až na tu pitomou přesličku, co všude vyskočila to není až tak hrozné... Tak jdu směrem, kam mne poslal, vemu to zkraje, když už tam jsem - tak tedy všechno a přijdu k jednomu kopečku, nimrám se tam dole, čistím to poctivě a zvednu hlavu. Nahoře v břečťanu, kde začíná záhon čemeřic korsických je doslova lesík víc jak půlmetrových ostů! Absolutně jsem nechápala, kam jsem čuměla, když denně procházím jen kousek vedle! Nějak mi splynul s těma čemeřicema asi. Vytrhávala jsem je snad hodinu... Konvalinka
