Umístění palírny

Takové staré přísloví mně napadlo:
"Dobrý sluha, ale zlý pán!" INTERNET!
*
V dnešní době se to velmi hodí v sítích, diskuzích, blozích apod. a v nich k nejrůznějším tlácháním..
Proto prosím, zachovejte si zdravý rozum, úsudek a nevěřte, nebo si to aspoń snažte ověřit, to psaní na něm, na nich... a tak...

Rafael. 

Myslím si, ýe závislost destilačního zařízení na "zdroji chladu" a "odpadu tepla" je dosti zásadní. Někdy je taková garáž nevhodná na umístění aparátku právě kvůli tomu, že nebývá napojena na vodovod a kanalizaci.

SfK.

To by až takový problém být neměl. Voda dokáže přitéct hadicí i z poměrně velké dálky, a druhou hadicí zase odtéct. A je jedno, je-li to z vodovodního řádu nebo čerpadýlkem ze sudu do sudu.

Měl jsem kolegu který si jednou udělal palírnu v panelákové kuchyni. Vlastně dva.
Během pár dní dovolené tam zpracovali cca 200l jablečného vína.
Špatné bylo, že přístroj byl malý, pomalý a asi proto stihli veškerou produkci během výroby vypít.
Výsledkem celé akce byly dvě rozhádané rodiny a dvě žádosti o rozvod...

Rafael.

V Polsku to je běžné. Youtube videa jsou toho plné. :) :) :)

Klasika 70. let byla mlékárenská konev s bajonetovým víkem, do něj vyvrtaná díra, trubička se závitem utěsněná z obou stran matkami. chladič většinou skleněný, dvě hadičky. Voda v paneláku za paušál, na plynovém sporáku šly tekuté kvasy docela rychle

Francie z let cca 1900.

Rafael.

No a zde pro změnu něco od nás, krátce po vzniku republiky.

Hezký den

host - xxx.xxx.19.119, můžu se zeptat odkud je ten obrázek?

Neznám

*

A ještě jeden transportní:

Rafael.

K Vašemu dotazu: narazil jsem na to při darování nejmenší funkční pálenice Slováckému muzeu - muzeu lidových pálenic v Uherském Hradišti. A samotné foto našel na stránkách výrobce té minipálenice.

V záložce Víte že... je tam i k tomu zajímavé povídání:

O PÁLENÍ...
„Nikdo nemá kořalky bez daně páliti mimo stavení a pozemky, v nichž sám bydlí případně na nichž hospodaří.“
Citovaný odstavec zákona o lihu z roku 1888, který platil pro Moravu a některé další země monarchie patrně způsobil, že některé pálenice dostaly kolečka. Zatímco kvas musel zůstat na gruntě a tamtéž muselo proběhnout i pálení, půjčování aparátů bylo C.K. inspektory tolerováno.
Pro náš model bylo inspirací malé mobilní zařízení, které se podle pamětníků pohybovalo mezi sousedy v podhradí Buchlova. Mělo měděný kotlík na necelých 20 litrů kvasu, topilo se pod ním dřevem a nemělo míchadlo. Kvas se nejprve přivedl k varu za stálého míchání vařečkou, a teprve potom se nasadilo víko, které se dotáhlo obručí. Případné netěsnosti se řešily těstem. Do chladiče, ve kterém byla měděná spirála, se v „kýblu“ (kbelíku) nanosila studená voda, která se musela během pálení dolévat. Teplá voda odtékala přepadem, zachytávala se do kýblů nebo do necek „a děcka si v ní mohly umyt nohy“. Mezi tím lihové páry proudily přes trubky přestupníku do spirály chladiče, kde kondenzovaly a odkapávaly do přistavené nádoby již jako destilát. První pálení bylo „na hrubo“. Vznikla při něm pálenka zvaná „lajtr“ s koncentací alkoholu kolem 30%. Vzniklý produkt bylo nutné ještě jednou přepálit, aby se zvýšila koncentrace a oddělily se jednotlivé složky. Nežádoucí „výskočky“, které kondenzovaly jako první, potom žádané „ jádro“ a nakonec „dokap“ nevalné chuti a vůně. První a poslední se hodilo jedině na mazání kolen. Cenné „jádro“ se pak ředilo na léty ověřený poměr 50 až 51%, při kterém nejlépe vyniknou chuťové a aromatické kvality ovocné pálenky. K ředění se používala měkká voda z pečlivě vybrané studánky, aby se výsledný destilát nezakalil.
Mistrovství páleníka spočívalo a vlastně stále spočívá ve správném oddělení uvedených složek. Těsně za „výskočky“, které mohou obsahovat škodlivý metanol, totiž kondenzují ty nejbáječnější aromatické látky - a tak se může snadno stát, že vznikne buď pálenka jalová, bez slušné vůně a chuti, a nebo bolehlav. Tajemství vynikajících pálenek a zejména pak královny „SLIVOVICE“ z Moravy však spočívá v něčem jiném. Destilace, ač je velmi důležitá, je jen čistící proces, při kterém se oddělují látky s různým bodem varu obsažené v kapalině, v našem případě ovocném kvasu. Nejsou-li ty správné aromatické látky v kvasu, nebudou ani v destilátu. A naopak budou-li v kvasu plísně a různé „přiboudliny“, ani několikanásobnou destilací kvalitní pálenku nezískáme. Není tedy pravda, že čím vícekrát destilujeme, tím kvalitnější je pálenka. S každou další destilací se vytrácí ty úžasné aromatické látky zralého ovoce. A o ty přece jde, no ne? Dvojnásobná destilace je tak akorát!