Pánové (a dámy?), tak jsem se sem po téměř 6 létech podíval. Sám mám takových 40 let zkušeností s pálením, ale přesto nemám potřebu dělat ze sebe všeznalce. Celou věc totiž vidím trochu jinak. Vyjděme především ze skutečnosti, že jako drobní soukromníci nemáme důvod vytvářet pití s konstantní chutí, barvou a čím já vím ještě. Proto si můžeme dovolit přepych vlastní individuality. Otázka, zda do sudu, hoblin či skla spočívá pouze v kulinářském vkusu každého paliče, jakožto tvůrce čehosi zvláštního a pro něj specifického. Komu chutná slivovice ve skle, dává ji do skla. komu v dřevěném soudku, dává ji tam. Ale k věci. Já sám se, z lásky k věci, zabývám drobným, spíše výzkumným pálením ledačeho. A mohu sdělit svou osobní zkušenost. Protože každé pití je děláno do lidské huby a také čumáku, musí se vždy vyzkoušet, co konkrétní destilát chce, aby to paliči chutnalo. Já osobně používám dubové štěpky, žíhané při mnou vyzkoušené teplotě a v čase. Pak je preparuji ve vhodném destilátu o vyzkoušené koncentraci po určitou, vyzkoušenou dobu. A teprve takto zpracované štěpky vložím v příslušném množství do destilátu, kde je nechám podle potřeby, dokud nedosáhnu té, pro sebe správné chuti, vůně a konec konců i barvy. Já vím, že to leckoho z Vás rozesměje, ale je to tvůrčí činnost a ta je individuální. Recept na to není. Malíři také nemůže nikdo radit jaké barvy má napatlávat na plátno. A buď sám udělá Dílo, nebo mazaninu. Tož, tedy tak