Rhynchostylis a Catasetum

Děkuji za informace, po pravdě řečeno už jsem se bála, že se pane Jiří neobjevíte.

Catasetum pileatum má v nabídce Terra koruna z Čečelic. Uváděná velikost 7 cm, cena 250 Kč.

Chci si do Čečelic udělat výlet, tím spíš, že mají v nabídce i faleňáky, o které bych ráda rozšířila svou sbírku.

Ještě mám jednu otázku. Velice obdivuji Vandy, konkrétně Vanda Blue Magic.
 I touto rostlinou bych si ráda udělala radost, jen mám obavy, jestli ji dokážu uchovat. A protože kvetoucí rostlina není v porovnání s faleňáky nejlevnější,  mám obavy, aby to nebyly vyhozené peníze, v neposlední řadě i té rostlinky by mi bylo líto. Mám okolo sebe několik lidí, kterým vandy odešly. Máte konkrétní tip na úspěšné pěstování?

Děkuji za rady Věra

Vandy jsou nádherné, já je mám velice rád. Většinou se o nich dočtete, že jsou náročné a vhodné jen pro zkušené pěstitele a i když je docela dost lidí, kteří budou tvrdit opak, tak vězte, že to pravda je. Vanda není Phalaenopsis a vyžaduje trochu toho pěstitelského citu. Jejich náročnost není dána speciálními požadavky na klima, v tomto jsou docela přizpůsobivé, jejich náročnost je skrytá v jejich citlivých kořenech. Ty jsou citlivé nejen na přelití, ale také na zasolení. Jinak řečeno: Vanda a vodovodní voda nejdou dohromady. Vodovodní voda Vandu časem zabije.
Jižní okno je v jejich případě nutností, takže předpoklady pro jejich zdárný růst máte. Otázka je co s vodou. Jste ochotna jim kupovat balenou? Nebo chytat jim dešťovku? Pokud ne, raději ušetřete peníz, vyhnete se zklamání. Pokud ano, napíšu co s nimi, na okolní prostředí nejsou moc náročné, toho se bát nemusíte a věřím tomu, že pokud nemáte ve zvyku svoje kytky zalévat až uhnijí, jistě zvládnete i jejich vodní režim.
Pro inspiraci přikládám několik fotek příbuzného rodu Ascocenda.

Tak odkud začít... asi tou vodou.

Zajímalo by mně, jestli je výhodou, že máme v okolí Krásné Lípy příbuzné se studánkou. Mají jistě kvalitní vodu, jezdí si k nim lidé z okolí pro vodu do akvárií pro terčovce, což jsou prý celkem náročné rybky. Ovšem přiznám se, že neznám složení té vody. Jediné co vím s jistotou je, že pH je okolo 6. Takže pokud by se tato voda dala využít, odpadl by mi problém. I když problém to není, protože pokud mi napíšete, že tato voda není vhodná, budu klidně kupovat balenou. Jen bych poprosila o upřesnění, co si mám pod pojmen balená voda představit. Netuším totiž, myslíte vodu destilovanou nebo nějakou jinou. Ale opakuji, tuhle "oběť" vandě velice ochotně přinesu.

Klidně jsem ochotná chytat i vodu děšťovou, nicméně, bydlím ve velkém městě (Liberec) a nejsem si jistá, jestli deš´tová voda nebude obsahovat nějaké splodiny?

Co se týká zalévání mých orchidejí. Zalévám "koupáním" jednou za 7-8 dní, v létě vzhledem k jižním oknům malinko častěji, tak 1x za 6 dnů. Kytky mi rozhodně nehnijí.

Pokud z těchto informací usoudíte, že mám předpoklady pro zdárné pěstování vandy, ráda využiju vašich rad.

A na závěr mám otázku ohledně jednoho mého faleňáka. Vím, že tento druh orchidejí nepatří mezi Vaše nejoblíbenější, ale třeba mi dotaz zodpovíte.

Před nedávnem jsem si koupila jeden phal, který jsem nikdy a nikde (dokonce ani na netu) nenašla. Fotografie přikládám. Když jsem ho kupovala měl květ v této podobě, domnívala jsem se, že jde o rozvíjející se poupě. Nicméně žádný květ se nikdy nerozvinul úplně, dokonce ty nerozvinuté lístky mají zvláštní tvar. A tak mě zajímá, jestli je to nějaký hybrid (troufl byste si určit rodiče?) nebo dokonce, jestli to není nějaká porucha. V obchodě měli jeden jediný exemplář.

Děkuji za Váš čas Věra

Tož pište si: vy se Vandy bát nemusíte. Řekl bych, že ji zvládnete celkem snadno hned ze startu. Tož kde začít? Začneme třeba tím faleňákem.
Rod Phalaenopsis je velmi bohatý a tak se dělí na jednotlivé sekce, které vymezují v rámci rodu ty druhy, které mají nějakou společnou vlastnost. Rod Phalaenopsis je nejrozšířenější orchidejí mezi pěstitely, rovněž je ze všech rodů nejvíce využíván v křížení moderních multihybridů. Ten Váš je jistě též multihybrid, jehož rodiče jsou nejspíše též multihybridy, ta morfologická porucha ve stavbě květu tomu nasvědčuje, že jde o hybrid již bůh ví kolikáté generace. Pravděpodobnost toho, že jde o primární hybrid dvou botanických druhů je malá. Troufneme si určit rodiče? Tož můžeme to zkusit. Protože jednotlivé druhy rodu Phalaenopsis jsou skutečně překřížené křížem krážem, zůstaneme nohama na zemi a opustíme představu, že by se nám mohlo podařit vystopovat jednotlivé druhy, které se na tomto multihybridu podíleli. Ale nějakou tu sekční příslušnost bychom vystopovat mohli. Vyjdeme z historie: první sekce, se kterou se začalo křížit, byla sekce Phalaenopsis (druhy např: P. aphrodite, P. schilleriana a další), která se tak stala základem moderních multihybridů. Je tedy vysoká pravděpodobnost, že náš multihybrid v sobě nese genetickou krev této sekce. Podle té fotky to vypadá, že květy jsou velmi tuhé se silnou voskovitou substancí (zkuste to omakem, jsou jakoby z vosku? Ano? Tak to je ono), tento znak do multihybridů přináší nejčastěji krev sekce Zebrinae - podsekce Lueddemanniae, což představuje druhy jako P. violacea, P. pulchra a další. Ta žlutá barva květu svědčí i o možné přítomnosti sekce Amboinenses (druhy P. gigantea, P. venosa a další), která se ze žlutých Phalaenopsisů používala v křížení nejčastěji. Dál se asi nedostaneme (alespoň ne bez genetického rozboru DNA daného jedince). Kdybychom znali přesné jméno multihybridu (což neznáme), možná by se nám podařilo najít celý rodokmen z mezinárodního registru orchidejí (pokud tam ovšem náš multihybrid je veden, což není pevným pravidlem).
A ta porucha (řekněme raději odchylka od normálu) ve stavbě květu? Květy orchidejí mají vcelku jednotnou a jednoduchou stavbu květu, která je tvořena třemi sepaly (= vnější okvětní lístky) a třemi petaly (= vnitřní okvětní lístky), z nichž jeden je přetvořen v pysk, výsledkem čehož jsou dva petaly a jeden pysk. Podle těch fotografií to ale vypadá, že náš multihybrid tvaruje ony všechny tři petaly do podoby pysku, i když ty dva petaly ne zcela dokonale. Takových krásných poruch lze v přírodě najít mnoho. Otázka je, zda je to typickou vlastností daného multihybridu, či jde jen o ojedinělou vlastnost tohoto konkrétního jedince. Kdo ví? Ale myslím, že pokud šlechtitelé o tomto jedinci ví, jistě jej namnožili meristémovou kulturou (= naklonovali) a takových kusů bude jistě více. Ale možná také ne. Kdo ví...
Čím budeme pokračovat? Tož určitě tou vodou.
Při pěstování orchidejí, dle mého názoru, je faktor vlhkosti vzduchu víceméně přeceňovaný, kdežto faktor kvality zálivkové vody naopak podceňovaný. Vhodná voda pro orchideje, je ta co nejčistší, tedy ta nejméně zasolená, tedy ta s co nejmenším množstvím rozpuštěných solí, jako jsou chloridy, sírany, vápník, železo atd. Přitom však nejde ani tak o zastoupení jednotlivých solí, jako spíše o jejich celkový obsah. Tento parametr nejlépe vystihuje tzv. vodivost vody, která se uvádí v mikrosiemensech. Ideálně by naše voda měla mít vodivost kolem 200 mikrosiemens. Taková voda má výbornou jakost a pokud budeme mít vodu této jakosti, nemusíme se bát žádné orchideje. Jen pro představu, vodovodní voda v Brně má vodivost kolem 1400 mikrosiemens. Ono to s tou vodou je asi tak, všechny orchideje jsou citlivé k zasolení kořenů, některé málo (třeba Cymbidium) jiné mají nízkou citlivost (Phalaenopsis) jiné vyšší (Miltoniopsis), jiné poměrně vysokou (Vanda a Rhynchostylis) a některé jsou citlivé extrémně (třeba rod Disa). Pokud máme kvalitní vodu, nemusíme řešit ani příliš substrát a orchideje můžeme pěstovat téměř v čemkoli, co je stabilní, jako substrát můžeme použít třeba i ponožky po dědovi a orchideje v nich dobře porostou. Pokud vodu kvalitní nemáme, pak se substrát stává i klíčovým faktorem úspěchu pěstování orchidejí. Třeba takový rašeliník má nejen pufrační schopnosti, ale dokáže na sebe navázat i některé soli ve vodě obsažené, čímž zabraňuje brzkému zasolení kořenů a tím orchideje chrání. Asi proto co pěstitel, to jiný substrát, v kterém mu jdou orchideje nejlépe, co jeden doporučí, to druhý zavrhne. Rovněž je tu i vztah kvality vody a vlhkosti vzduchu. Čím více je vzduch vlhčí, tím více orchideje přijmou vláhu z něj a tedy tím více snesou zasolený substrát. Nejspíš odsud pramení přesvědčení, že orchideje vyžadují vysokou vlhkost vzduchu, což není tak úplně pravda, opravdu jim stačí běžných 60%. Čím kvalitnější vodu máme, tím snadněji se nám budou orchideje pěstovat. Je tedy nutné mít takto kvalitní vodu? Nutné přímo ne, stovky pěstitelů (včetně mě) jsou důkazem, že to jde i s vodou méně kvalitní. Ale u některých rodů můžeme narazit na "vodní" limit, kdy naše vytoužená rostlina řekne "Tak takhle ne, mám toho dost." a navždy se s námi rozloučí a ať děláme co děláme, při životě ji neudržíme. Vandy jsou relativně citlivé, vodu o 200 mikrosiemensech nutně vyžadovat nebudou, spokojí se s vodou o vodivosti 500 mikrosiemens, což je ale stále pro vodovodní vodu moc nízko. Navíc je tu jeden trik, jak zasolení kořenů oddálit, o něm ale později.
Tož konec teorie a teď praxe. Tak jakou vodu vybrat? Třeba destilku? Proč ne, ta je velice čistá (vodivost tak kolem 20 mikrosiemens), ale také velice drahá. Zas až tak čistou vodu nepotřebujeme. V prodejnách s potravinami ale nabízejí balenou pitnou vodu v PET lahvích, kde je uveden i výtah z chemické analýzy, což nám velmi pomůže. Cíl je jasný, sehnat takovou, která všeho obsahuje co nejméně. U některých je uveden i celkový obsah rozpuštěných látek, tož ta naše by se měla pohybovat tak kolem 150 mg/l. Z prvků nejvíce škodí kořenům halogenidy (nikoli vápník a hořčík - ty orchideje potřebují), jejich obsah by měl být co nejnižší, ne více než 10 mg/l. Vápník a hořčík orchideje sice potřebují, tedy nějaký jejich obsah je žádoucí, je-li ho příliš, pak škodí, proto jejich suma by neměla přesáhnout řekněme 50 mg/l. Vyšší obsah dusičnanů není na škodu. Tak a teď už jen najít tu pravou, cena bývá tak 7 kč za litr, což není zas až tak moc. A co voda studniční? Kvalita studniční vody záleží na geologickém podloží odkud voda vyvěrá, tedy může být velmi čistá, zrovna tak i velmi zasolená. Tady nemohu pomoci... ale jak už víte, o pH tu ani tak nejde, bude-li v rozumném rozmezí od 5 do 8, pak konkrétní hodnota nehraje roli.
Tak a teď už konečně ta Vanda, ne? Ještě ne. Dovolím se totiž ještě zeptat, zda ji chcete pěstovat v košíčku či ve sklenici, obé vyžaduje lehce odlišný přístup.
... no to jsem se zase rozepsal... myslím ale, že již máte jasnou představu o tom, kde je zakopaný pes
S pozdravem Jiří

Jako obvykle smekám před Vašimi znalostmi

Nejprve tedy k tomu faleňákovi. Ano, máte pravdu vnitřní listy jsou tuhé jakoby voskové. Vnější ne tolik jako ty vnitřní, nicméně tužší než u jiných faleňáků jsou. Zajímavé je, že i mnohem pomaleji uvadají. Zatímco u dvou phalů koupených ve stejnou dobu už odpadlo několik starěích květů, z tohoto ani jeden, dokonce ani povadle nevyhlížejí. A to ho mám v této podobě téměř tři měsíce, vážně ani jeden květ ještě neztratil.

Přiznám se, že znalost rodů předků phalů, jejich prvotní křížení a podobné informace jdou zatím mimo mě, o to víc Vás obdivuji jak to sypete z rukávu.

Takže díky Vám už vím, jak vypadali praprapra... rodiče mého fešáka. Děkuji.

No a jdeme k vodě. Přiznám se, že fyzika není mou silnou stránkou, ostatně jako většiny žen. Takže rovnou uzavřu kapitolu studánkové vody, protože ani netuším jak a čím bych danou vodivost měla měřit a můj manžel je typický kutil Tim, ten na tom bude s fyzikou podobně, ne-li hůř. Třeba někdy časem někde v okolí narazím na dobráka, který mi bude schopný potřebné informace zjistit, ale nebudeme na to spoléhat.

Shrnu co jsem od Vás navnímala: budu tedy v supermarketu hledat balenou pitnou neperlivou vodu s obsahem vápníku a hořčíku do 50 mg/l, halogenidů (rozumím dobře, že jde o chlór, jód, bróm a fluor?) do 10 mg/l, případně budu kontrolovat celkový obsah rozpuštěných látek, který musí být do 150 mg/l.

Zatím to nevypadá složitě, tohle určitě zvládnu

Napsal jste, že destilovaná voda je vhodná, ale drahá. A co třeba zkusit míchat destilku s vodou z vodovodu? Dejme tomu v poměru 2 : 1?

Ať tak nebo tak, toto není ekonomický problém, takže si v seznamu potřebných podmínek pro úspěšné pěstování Vandy můžu odškrtnout, že problém s vodou je vyřešený.

Takže budeme vycházet z toho, že mám splněné první dvě podmínky. Mám ideálně položená okna bytu a budu kupovat vhodnou vodu.

Přiznám se, že jste mě zarazil otázkou na způsob pěstování Vandy. Nikdy jsem o tom nepřemýšlela, v obchodech vídám Vandy ve vázách, domnívala jsem se, že je to jediný vhodný způsob pěstování. Takže Vaše informace, že lze i košíčku, mě velmi mile překvapila. Na Vaši otázku tedy odpovídám, ano, chtěla bych se pokusit o pěstování v košíčku.

A nyní už jsem opět netrpělivá a čekám na další kapitolu o Vandě. Jenomže bych to nebyla já, abych nepřidala další otázku.

Pane Jiří, mimo toho, že miluju orchideje, jsem i letitá akvaristka. Při pravidelné částečné výměně vody z akvária, kterou dělám jednou za cca 14 dnů, této vody využívám a zalévám s ní pokojové květiny.

Myslíte, že by se jednou za čas dala použít i na orchideje? Už jsem si kolikrát říkala, že to vyzkouším u jednoho nějakého obyčejnějšího faleňáka, ale je fakt, že jsem to ještě neudělala, bylo by mi líto, kdybych ho umořila.

Přeji hezký den Věra

Tak už jste si pořídila první Vandu? Ještě ne? Tak na nic nečekejte, aniž to víte, všechny podmínky jste již splnila. Dál už to není nijak složité, péče je podobná rodu Phalaenopsis, jen více toho světla a zálivka se trochu liší, ale jinak je to dost podobné. Nic co byste nezvládla.
Pochytila jste toho opravdu hodně, ředit destilovanou vodu je dobrý nápad. Já ji kdysy ředil s vodovodkou v poměru 3 : 1 a výsledky byly velice dobré. Kytkám se moc dařilo.
Píšete, že se věnujete akvaristice... no, vodivost vody Vám zjistí v leckteré prodejně právě s akvaristickými potřebami, zkuste se tedy optat tam či některého z kolegů, třeba uspějete.
Jinak máte dobrý pozorovací talent, je to skutečně tak, čím více má květ voskovitou substanci, tím více je trvanlivější. To byl důvod, proč šlechtitelé začali využívat právě podsekci lueddemannianae. Její botanické druhy totiž mají jinak spíše menší květy a s nižším počtem na stonku, ale ta jejich trvanlivost slibovala dlouhokvěté hybridy. Tož to šlechtitelé zkusili a vyplatilo se. Jinak ale nejsem chodící encyklopedie, na názvy sekcí a příslušnost jednotlivých druhů k nim, na to jsem se musel podívat do chytré literatury, z rukávu bych to fakt nevysipal...
Zda použít vodu z akvárka jako hnojivovou zálivku... s tím nemám žádné zkušenosti. Taková voda bude jistě plná různých živin, které se tam dostávají třeba tím, že rybičky v akvárku též do vody kadí. Ve své podstatě to není zase až tak špatný nápad, ale mám tu jedno ale. V takové vodě bude jistě i mnoho mikroorganismů a ne všechny můžou být prospěšné. Taková hlína v květináči to vstřebá, ale co na to řekne kůra v květináči orchideje... hmmm to nevím. Kořeny orchidejí mají na sobě takovou houbovitou vrstvu (zvanou velamen) kde se různé mikroorganismy snadno usazují a dlouho žijí. Na otázku zda ve vodě nebude nějaká potvora, která by kořenům orchidejí ublížila nedokážu odpovědět. Pokud budete chtít znát odpověď nezbyde Vám nic jiného než to vyzkoušet. Osobně se přiznám, že bych to zkusil, alespoň bych do budoucna věděl jestli jo nebo ne.
Zaskočil jsem Vás otázkou zda pěstovat v košíku nebo ve váze alias sklenici? Tož se na ty Vandy podíváme ať víme s kým máme tu čest. Jak píšete, dáme si další kapitolu...
Centrem rodu Vanda jsou deštné pralesy jihovýchodní Asie, stejně jako u rodu Phalaenopsis, v přírodě rostou pospolu, jen si vybírají trochu odlišná stanoviště. Zatímco Phalaenopsis se drží v nižším stromovém patře, Vandy naopak najdeme v tom nejvyšším. Na takových stanovištích je velmi mnoho světla včetně přímého slunce, vysoké patro po dešti velice rychle vysychá, návíc zde vane vítr, takže o výkyvy teploty, vlhkosti vzduchu atd. není nouze. Navíc zde je velký nedostatek živin. Vandy jsou tomu velice dobře uzpůsobené.
Když semínko na vhodném místě vyklíčí, malý semenáček vytvoří několik slabších kořenů, pomocí kterých se přichytí ke své podložce (větve), jak už jsem psal, zde je všeho nedostatek (jen světla je mnoho) a to by dospělé Vandě k přežití nestačilo. Proto náš semenáček počne po čase tvořit silné dlouhé vzdušné kořeny, které trčí do prostoru a u dospělých jedinců jsou i několik metrů dlouhé. Jejich smyslem je funkce lapače dešťové vody, jak déšť po nich stéká, kořený jej nasají pomocí vrstvy velamenu a předávají jej dále rostlině. Čím více jich rostlina má a čím více prostoru zabírají, tím více vody získá. Důležité je, že tyto kořeny jsou volně ve vzduchu, nikoli v substrátu či přichycené na kůře stromu. Takto vysoko všechno rychle osychá, všeho nedostatek, chce-li tu něco přežít, jiná možnost než vytvářet mohutné vzdušné kořeny tu k přežití není.
Co z toho plyne pro nás pěstitele? Třeba to, že nám odpadla volba substrátu, Vanda žádný nechce. Protože je navyklá na rychlé osychání, musí Vandě po zálivce kořeny bezpodmínečně rychle oschnout, nejpozději do 24 hodin, jinak nám začnou rychle uhnívat. Takto rychle žádný substrát v květináči nevyschne a od toho se odvíjí i to, v čem Vandu pěstovat. Jednak se nabízí dřevěné či jiné košíčky, do kterých však žádný substrát nedáme, dále sklenice, ale Vandu můžeme pěstovat klidně jen přivázanou na provázku a bude se jí dařit... prostě jakkoli, jen aby byly její kořeny na vzduchu.
Díky tomuto pro nás pěstitele vyvstává jeden problém. My musíme Vandě dodat dostatek vody, ale zároveň díky tomu, že jí nemůžeme pěstovat v substrátu, který by vlhkost držel, budeme ji muset rovněž často zalévat, v závislosti na počasí obden v zimě až i třikrát denně v létě. Je jasné, že čím vlhčí vzduch, tím více vláhy získá Vanda i ze vzduchu a tím méně často budeme muset Vandu zalévat. A právě v tomto bodě se sklenice od košíčků liší. Zatímco v košíčku nám nezbude nic jiného než kořeny rosit rozprašovačem, což prakticky znamená, že porosíme i široké okolí (tomu se skutečně nedá vyhnout) a navíc i to, že nám úplně vodu nenasají, ne tak tolik, jako kdybychom je ponořili do vody, budeme muset tuto proceduru opakovat často, vyšší vlhkost vzduchu je zde značnou výhodou. To ve sklenici je to jiná, do ní vodu nalejeme až po krček rostliny, necháme jí nasávat 30 minut a pak vodu vylejeme, kořeny vodu takto silně nasají a navíc ve sklenici pomaleji usychají (stále však dostatečně rychle) takže nebudeme muset tuto proceduru tak často opakovat, navíc nikde nenacákáme.
Tak a tady naši kapitolu přeruším. Teď už víte víc, takže Vás otázka ohledně košíčku nebo sklenice nezaskočí a proto se dovolím zeptat znovu.
Kromě toho se ještě zeptám, zda kromě Phalaenopsisů pěstujete i něco jiného, třeba kapradiny či bromélie?
S pozdravem Jiří

Tentokrát začnu odpovídat od konce.

Brnknul jste mi na docela citlivé téma, kytičky všeho druhu jsou má vášeň, pěstovala bych co se dá, bohužel, panelákový byt 2+1 mi to nedovoluje. Takže krom orchidejí mám doma běžné pokojové rostliny - tři druhy fikus benjamina a jeden fikus lyryta, dvě draceny, lopatkovec, zamioculcas, šefleru, anturii, castanospermum, areku, blahokeř, kávovník, banánovník, nolinu a jeden ledviník. Z orchidejí je to 11 phalaenopsisů, jedno cymbidium, jednu cambrii a jednu pleionku.

Na byt o 58 m2 skoro dost, že? Ale ještě se tam něco vejde.

A jdeme dál...

Rozhodla jsem se, že akvarijní vodu vyzkouším na jednom phalu. Sešly se mi dva stejné, takže z jednoho udělám pokusného králíka. Každopádně na Vandu ji zkoušet nehodlám, tam bude jistě problém s tou vodivostí. Ale přivedl jste mě na dobrou cestu, tu vodivost si nechám v akvaristice změřit, vidíte to mě nenapadlo.

Ne, Vandu jsem si ještě nepořídila. Tak rychle se mě nezbavíte. Sice se po vstřebání Vašich informací cítím pevnější v kramflecích, nicméně ještě mám ještě velké mezery. A nějak podvědomě tuším, že pro mě ještě máte mnoho informací v rukávu.

Přiznám se, že jste mě trochu vyděsil s pěstováním Vandy mimo sklenici. Obávám se, jestli budu schopná jí zajistit dostatek zálivky, přes zimu to není problém, ale rosit 3x denně v létě nezvládnu. Ne že by se mi nechtělo. Bohužel povaha mého zaměstnání je taková, že některý den pracuju z domova (pak není problém s rosením) ale také jsou dny, kdy odjedu ráno a vracím se až večer. Jsem tedy schopná jí v těchto případech dopřát vodu 2x denně, ráno a večer. Ale protože jsem se už po nějakých informacích na netu poohlížela, někde jsem viděla návod, jak toto řešit. Jsem velmi zvědavá na Váš názor. Onen pěstitel na drátek připevnil malé ampule s vodou a dva, tři kořeny svedl do těch ampulek. Vždy maximálně na 24 hodin, potom tam svede jiné kořeny a ty mokré nechává oschnout. Mimo to samozřejmě ještě rosení. Je to přijatelná varianta jak zabezpečit dostatek vláhy ve velkém teple?

Jak se zdá, pěstování Vandy ve sklenici je vážně jednodušší. Tak jsem na rozpacích. Abyste to správně pochopil, nejsem zaskočená tím, že Vandě se musí člověk denně věnovat, ale obávám se, jestli moječasové předpoklady budou dostačující. Po pravdě uvažuji o tom, že si Vandy pořídím dvě a vyzkouším oba způsoby.

A na závěr zase jednu otázku i když byste se možná zmínil sám... předbíhám dobu. Zajímá mě Vaše doporučení, jakou a odkud Vndu koupit. Myslím tím, zda koupit dospělou kvetoucí někde v supermarketu, prodávají se s vázou v řádu jedné tisícovky. Nebo koupit mladou bez květu, ale květuschopnou od pěstitele, ale za poloviční až třetinovou cenu.

Chystám se na konci května na výstavu orchidejí firmy Lukscheiter do Choteče. Mají na internetových stránkách v nabídce několik Vand, v cenovém rozpětí 300-380 Kč. U všech mají informaci, že se jedná o květuschopné rostliny.

A ještě něco... můžete mi pane Jiří doporučit nějako kvalitní knihu o orchidejích?

Těším se na další díl o orchidejích, zvláště Vandách

Zdravím z Liberce Věra

Ne, ne, ne. Nechci se Vás zbavit. Jenom mi přijde, že Vandu sice chcete pěstovat, ale poněkud se jí bojíte, a tak stále váháte zda ano či raději ne. Nevím jak Vás přesvědčit o tom, že váháte zbytečně. Jste-li ochotná jim dopřát kvalitní vodu a získáte-li jistou rutinu v zálivce, zjistíte, že jejich pěstování je ve skutečnosti velmi snadné.
Nechtěl jsem Vás vyděsit vyprávěním o košíčku, jen jsem chtěl, abyste získala představu o tom, co to obnáší. Od košíčku Vás odrazovat nehodlám, i když je fakt, že v bytových podmínkách je pěstování ve sklenici snadnější. Pokud setrváme u košíčku, dostali bychom se i k těm ampulím, což je velice šikovná věc.
Jak jsem psal, při pěstování v košíčku je velkou výhodou vlhký vzduch. Vlhkost vzduchu je v bytech poměrně nízká a proto jsem se ptal, jaké další rostliny pěstujete. Ono totiž zvýšit vlhkost vzduchu není snadné a metody, které jsou založené na pasivním volném výparu vody mají mizernou účinnost. Naproti tomu aktivní výpar vody bývá docela účinný. A nejlepším aktivním výparníkem vody jsou samotné rostliny. Nejúčinnější metodou tak je prosté pěstování více rostlin pohromadě na jednom místě. Některé rostliny jsou v tomto směru "aktivnější" než jiné. Orchideje sami moc vlhkost vzduchu nezvyšují, za to bromélie, kapradiny, mechy nebo třeba skřípina ano. Proto ten dotaz. Asi jste už četla takové ty rady o pěstování v obalovém květináči s keramzitem na dně nebo odpařníky na radiátorech a tak podobně, jejichž smyslem je zvýšit vlhkost vzduchu v okolí rostliny... s ohledem na jejich účinnost mě všechny přijdou zbytečné. Proto jsem Vám chtěl doporučit, abyste svoji Vandu v košíčku obklopila nějakými rostlinami...
Ano, pěstování ve sklenici je snadnější a osobně bych Vám jej doporučil spíše než košíček, ale rozhodnutí nechám na Vás. I tak bych měl pro Vás jistý nápad, o něm ale později.
Pojďme na to, kde a jakou Vandu koupit. Začneme supermarketem, zde je cena sice vyšší, ale výhodou je, že vidíte co kupujete. Nevýhodou je, že nevíte který konkrétní kultivar kupujete, názvy prostě chybí. Za 1000 kč koupíte malé kompaktní kvetoucí rostliny již ve sklenici a i když je u nich jméno Vanda, téměř jistě jde o rod Ascocenda, což jsou mezirodový kříženci mezi rody Vanda a Ascocentrum. Skutečnou Vandu lze v supermarketech koupit jen ve vysoké sklenici tak za 2100 kč. Na co se při nákupu zaměřit? Ono popravdě ta kvalita nic moc. Na květy bych se moc nezaměřoval, často totiž bývají horní poupata zaschlá, tomu bych nevěnoval zas až tak velkou pozornost, věřte mi, že po roce pěstování doma (po tom, co si navyknou), kvetou tak dvakrát bohatěji. Rozhodně se však zaměřte na kořeny. Kořenů by mělo být co nejvíce a mělo by jich tam být co nejméně uschlých. Uschlé kořeny tam ale jistě budou, bude jich tak asi kolem 40 %. Je-li uschlá většina, ruce pryč! Rovněž nekupujte ty, které mají málo kořenů. A už vůbec nedoporučuji kupovat odkvetlé exempláře po odkvětu i když jsou levnější, ty v supermarketech bývají už v docela zuboženém stavu.
Další možností je koupit Vandy u některé zásilkové služby (resp. pěstitele, který je zasílá) jako je Lukscheiter nebo třeba Orchidej do domu atd. Nevýhodou je, že nevidíte, co kupujete. Ono totiž... jak to říct... každá fotka prostě lže! Nikdy to není přesně jako na fotce. Výhodou je, že znáte jméno kultivaru, který kupujete. Moje osobní zkušenost s tímto nákupem je však velice pozitivní, Vandy mi vždy došli velice kvalitní! Navíc je to i levnější... tuto možnost vřele doporučuju, neboť ceny v supermarketech jsou vskutku dost vysoké. A i když Vám dojdou bez sklenice i bez košíčku (vlastně jsou v takovém malém umělohmotném košíčku), stále Vám vyjde levněji jim onen košíček či sklenici dokoupit. S čistým svědomím vřele doporučuji.
A teď k tomu nápadu. Což takhle zkusit Vandu prvně ve sklenici a ve volném prostoru zkusit pěstovat poněkud méně náročnou orchidej? Přímo se k tomu vybízí rod Tolumnia. Ten je též náročnější na kvalitu vody, rovněž i na rychlost vyschnutí, i když ne tak tolik, jako Vandy. Tolumniím musí kořeny vyschnout též rychle, tak do tří dnů. Jsou to malé teplomilné orchideje, navíc vcelku levné, u Lukscheitera je pořídíte za 120 kč již namontované na kousku větve, což pěstitelsky odpovídá košíčku bez substrátu. Ampule však na nich nevyzkoušíte, styl zálivky však ano. Co vy na to?
A teď k těm knihám. Popravdě řečeno, každá kniha obsahuje nějakou tu chybu a každá obsahuje návod, který ve Vašich podmínkách nemusí fungovat. Proto Vám doporučím dvě knihy, které se docela dost liší. Tou první bude kniha Rostliny pro vzdušné zahrady od autora Zdeňka Ježka z nakladatelství Grada. Tou druhou bude kniha Orchideje od holandské autorky Brigitte Goedeové z nakladatelství Knižní klub. Jen tak mimochodem, Brigitte Goedeová je autorkou metody pěstování Vand ve sklenici, jako první to vyzkoušela a uvedla v praxi.
Hmm, tak nějak přešlapujeme kolem samotného pěstování Vand. Slibuji proto, že příště se do toho vrhnem po hlavě.
S pozdravem Jiří

Tak mě napadá, že titulek této diskuse by měl být změněn třeba na: Vanda, o Vandě, s Vandou...

Jinak opět máte pravdu. Stále váhám, jen upřesním... nebojím se Vandy, ale o Vandu. Víte, pro někoho to může být banální, ale mě trápí i rostlina, když se jí nedaří a to vůbec neberu v potaz ekonomickou stránku, že ta kytička něco stála. Ale protože čtu Vaše příspěvky strašně dlouho ve všech diskusích, a protože vidím, že víte o čem mluvíte, budu Vám věřit, že Vandu zvládnu.

Tak jdu do toho. Jsem rozhodnutá. Ale na povídání o Vandě máme ještě dost času, neboť nechci nic uspěchat a chci si ji vybrat na té zmiňované výstavě Lukscheiteru. Proč jsem se rozhodla pro tuto firmu? Především proto, že ji doporučujete Vy. Taky proto, že při koupi orchidejí preferuju, když si rostlinku před zakoupením mohu prohlédnout - děkuji za radu dobře zkontrolovat kořeny. Supermarket jsem zamítla vzhledem k důvodům, které uvádíte. Taky bych ráda měla jistotu, že mám pravou Vandu a ne křížence. Ne že by nebyli stejné krásní, ale Vanda je Vanda.

A opět Vám musím poděkovat za dobrý nápad. Vygooglila jsem rod Tolumnia. Jsou to krásné orchideje a dokonce i ty co nabízí Lukscheiter. A jak říkáte, v porovnání s Vandou za pár korun. Takže určitě tento nápad zrealizuju. Jednu Vandu do sklenice, dvě Tolumnea na kůře.

Tak a ještě mám radost z obou doporučovaných knih, jak jsem zjistila, obě jsou na trhu dosud a dokonce je mají obě v jednom internetovém knihkupectví Jasanka.

Orchidejím zdar Věra