Jsem až překvapen, že je o kosu zájem. Přečetl jsem s celou řadu blábolů v tématu kosa. Popis: list - čepel, hřbet, špice, pata, patka. Čepel je tenká část, na vnitřní straně je břit na vější hřbet (zesílená část), špice je vlevo, pata je úplně vpravo nejširší část čepele, patka je ten camprdlík, za který se kosa upíná na kosisko - kosiště. Pro začátečníka bych doporučoval kosu o délce 70cm, je to takové optimum. Existují kosy od délky 30cm do délky 120cm.Vybrat si kosu s listem co nejširším a směrem dolu vypouklým - lépe se s ní seče, neni to žádný Rus, vybral bych třeba zn. WOLF-SENSE, Garant, obě jsou dosti tvrdé, nebo nějakého Jugoslávce, nebo Rakušáka. Před použitím je třeba každou kosu naklepat, to je v šířce několika milimetrů list ztenčit údery kladiva na speciání podložce. Tuto činnost bych určitě napoprve svěřil odborníkovi, to je dědkovi na dědině, který to umí. Jestliže někdo chce tuto operaci provádět sám, doporučuji pozorovat při vlastním klepání. Pak to opatrně zkoušet. Téměř všichni začínající klepači vyrobí pukavce - zvlněné ostří, takovou kosu je možné jedině vrátit zpět do hutí a nemusí být jen jedna. Klepání nelze uspěchat, vyžaduje určitý zájem a trpělivost. Týká se to obzvláště nové kosy. V žádném případě nešahat na kosu bruskou za účelem ztenčení čepele. Starosti s přesným úhlem seříznutí kosiska si nedělejte. Úhel doladíte při vlastním sečení levou rukou. Musíte kosisko naklonit tak, aby se čepel dotýkala hřbetem země a špice lehounce směřovala nahoru, protože jste jinak špicí v zemi. Vyzkoušet lze na podlaze. Při sečení se kosa pohybuje na pomyslné kružnici. Dosáhneme toho tím, že v lehkém předklonu levou rukou táhneme dozadu za sebe a pravou rukou tlačíme za současné rotace trupu doleva. Proto delší kosa než 70cm vyžaduje velmi silný a trénovaný cemr.To je část zad mezi sedinkou a hrudníkem. Nyní k přiloženým fotografiím: obr. č.1 - kosu postavíme cca 30cm od zdi, patou ji oni opřeme a místě styku uděláme značku.
obr. č.2 - kosu vykloníme doprava tak, aby byla špička pod vytvořenou značkou. Velikost míry mezi body A-B volíme podle délky kosy a velikosti pokosu, který chceme vytvořit(Pokos-šířka sečení na jeden záběr). Větší u delší kosy a menšího pokosu, menší u velkého pokosu. Velikost pokosu volíme podle zdatnosti-hlavně silný a ténovaný cemr a toho, co sečeme.
obr. č. 3 - upnutí kosy na kosisko pomocí kované objímky a táhlého klínu, na dřevěný klíd ne nikdy nekluče, ten slouží jen jako podložka. Možná by tuto věc vyrobil některý kovář na dnech kovářů na Helfštýně.
obr. č. 4 - upnutí kosy na kosisko pomocí objímky se šroubama. Musel jsem upravit- sprasit pro tuto montáž stávající kosisko, protože pro tuto montáž se má správně použít kosisko, které má konec vyhnutý dolů o úhel seříznutí, který se vytváří na volném kosisku. Je nutné objímku vypodložit dřevěným zaobleným klínkem. Viděl jsem to zde v nějakém angl. orig.
obr. č. 4a - při této montáži na toto kosisko je nutné napřed objímku nasadit na patku kosy a pak společeně navléknout na kosisko, proto je zádlab prodloužen v drážku. Protože nejsem stolař a nemám potřebné nástroje, vytvořil jsem to naostřeným hřebíkem.
obr. č. 5 - šroubové objímky, místo klíče používám kličky z vyřazených oken (okolo zateplovaných paneláků se vybouraných oken s těmito klíčkami povalují v kontejnerech celé haldy, jen je nutné mít v kapse pořádný šroubovák s výměnnými bity). Jsou v každém případě mnohem lepší, než klíč přiložený v objímce - kanálové železo.
obr. č. 6 - kovaná objímka (vyrobí i ji zručný zámečník vyříznutím z třímilimetrového plechu ohnutím a svařením konců, seříznutých šikmo, aby svár byl co nejdelší). Vypadá archaicky, ale lepší prosttředek kosy s kosiskem není!! Celé složení se skládá z vlastní objímky, dřevěného klínu-tvrdé dřevo a táhého ocelového klínu (nutno zakalit a popustit, možno vyrobit kovářským způsobem ze zlomeného sekáče).
obr. č. 7 - pomůcky k obtahování kosy k sečení. Z leva: prostorný krbík- brousek do něj musí volně zapadnout, až na dno. Krbíky z hliníkového plechu, které jsou na trhu jsou naprostý šmejd, protože zasunutý brousek jde jen těžko vytasit, Pískovcový brousek, ten co je vyobrazen se dostane v Rožnově ve Skanzenu, vyrábějí ho na místě a k dostání je tam i krbík z kravského rohu - paráda. Pískovcový brousek řezaný - dostane se někdy v prodejně s brusivy, a karborundum brousek. V krbíku je nutné mít trochu vody, protože mokrým brouskem se snáze a lépe kosa obtahuje. K obtahování kosy je třeba mít více brousků různých typů. Obtahovat se začíná pískovcem, pak jemným karborundem, pak hrubým karborundem a pak je nutné kosu překlepat.
obr. č. 8 - první způsob obtahování kosy - způsob lepší!!
obr. č. 9 - druhý způsob obtahování kosy.
Způsob obtahování kosy používáme takový, který individuelně více vyhovuje. Brousek se nasadí na kosu a při pohybu od těla sjíždí z kosy. Brouskem se nikdy netlačí proti ostří.
Při vlastním sečení kosou smýkáme po zemi a v žádném případě ji nezvedáme. Při pohybu do záběru tlačíme patu k zemi. Při pohybu zpět lehce odlechčíme. Při zvedání kosy, když sečeme jakoby mačetou vzniká velmi nepravidelné strniště na kterém se v případě sušení pokosené trávy na seno velmi špatně pracuje. A takto posečená ploch vypadá velmi špatně!!
Každá sebenepatrnější nerovnost - třeba koleje po dopravním prostředku způsobují potíže. U začátečníka téměř nepřekonatelné. I zdánlivě rovný pozemek může být pěkně hrbatý. Tím, ale nechci nikoho odradit od této činnosti, jen upozornit na potíže.
Kdo by chtěl vědět více, mohl by se to dočíst v jednom časopise, který vycházel za mých mladých let, kde psali, že atomem vyrobíme tolik ele. energie, že domácnosti i budou mít zadarmo a budou vytápěné silnice a železnice (kolejiště). Ten časopis se jmenuje VTM-věda a technika mládeži. Šikovná knihovnice by za Studentskou pečeť byla určitě ochotná toto vyhledat a nakopírovat. Hledat pod výrazy kosa, kosení. Já osobně to někde mám (vytržený list). Když to člověk nepotřebuje, tak se mu to válí pod rukama a když je to třeba není to možné najít.
Pěkné sečení a málo bolesti v zádech přeje Jiří
