Neznáte někdo recept na pravé znojemské okurky?

Okurky už nějaký rok nezavařuji, přišel jsem o zahradu, jsou tam paneláky. A taky jsem nečetl všechny příspěvky, tak nevím, zda se nebudu opakovat.
Koření nebo macerát, je to celkem jedno. Měl jsem vždy vynikající okurky a dosáhl jsem toho tím, že jsem u běžně psaných návodů na zalití dodržel všechny poměry cukru, octa, soli…, ale vody jsem dal jen polovinu!!!
Tím jsem dosáhl koncentrovaný nálev.

A další věc, žádné vaření půl hodiny, jen nechat v hrnci projít varem a odstavit. A okurky byly krásně křupavé.

Křupavé ano, ale kyselé příliš. Dělám to opačně. Ubírám octa, přidávám cukru. Každému dle jeho chuti.

Myslím si, že všechno, co nám připomíná dětství a mládí, bylo krásné, dobré a nejlepší.To samé bude i s chutí, když si vzpomeneme, co nám v dětství hodně chutnalo a teď už se nevyrábí.Byly to věcí, které se vyráběly u nás, vzpomínám si na chuť oplátků-rožků, byly to takové trojúhelníky na váhu, byly vynikající nebo jogurty ve skle a různé jiné pochoutky.Dnes jsou fabriky zavřené nebo je převzaly zahraniční firmy a prosadily svoje výrobky.

Stejné to je s těma okurkama, chuť okurek Znojmia už nenajdeme, musíme se spokojit s tím, co si vyrobíme doma, každý podle svého.Já přidávám do sklenky kousek křenu a strouček česneku, kopr,cibulí, mrkev,do nálevu nové koření, celý pepř, hořčičné semeno, hřebíček.Myslím, že jsou dobré, aspoň všem chutnají, kdo je zkusil.Po sterilizací musí mít barvu trochu nažloutlou, pak vím, že budou chutné.

Sacharin při teplotách nad 60 stupňů se mění v z části na karcenogen. Rvat si do domácích okurek těžkou chemii je mentálně jaksi mimo mísu. Jen tak na okraj. Sacharin byl vyvinut jako bojová chemická látka, teprve až nebyly kšefty a náhodou se přišlo na to, že to sladí a naředěno nezabíjí, tak se to ujalo jako sladidlo, když už bylo ve vývoji mnoho peněz ::)))

To je blbost.. Sacharin se používal jako sladidlo už v 19 století. Při 60 stupních se nemění, ani se v těle nemetabolizuje. Karcinogenně působí pouze na krysy, škodlivý účinek na člověka nebyl prokázán.
P.s. říká se kancerogen (z řeckého cancer) nebo karcinogen (z latinského carcinoma). Nikoli však karcenogen.

Zdravím, ja používam recept od mojej maminy a chutí nám najviac - 250g kryšt.cukru, 60g soli, 0,5l octu, 1,5l vody, 10 guličiek nového korenia, 10 guličiek čierneho korenia, 1 bobkový list, 3 klinčeky - prevariť aby sa rozpustil cukor a nechať vychladnúť. Zaliať fľaše, zatvoriť a sterilizovať. Ja sterilizujem v rúre :-)

Chuť znojemských okurek je (byla) dosažena tím, že tam není (nebylo) přidáno nic co tam nepatří. Tedy: cibule, česnek, křen, kopr, nové koření, pepř, bobkový list - psáno v pořadí podle škodlivosti chuti sterilovaných okurek. Cibule nepatří do žádných okurek, česnek také ne, křen, kopr a bobkový list patří do kvašáků. Znojemské okruky mají obsahovat jenom okurky a nálev z bzeneckého octa (v něm již je koření včetně estragonu), hořčičného semene a koriandru. nejlépe lze tento nálev napodobit koupí přípravku Deko a jeho namícháním přesně podle návodu - nic nepřidávat. Žádný sacharin, aspartam, nesmíte-li cukr, nejezte sterilované okurky, nebo si nestěžjte, že nechutnají, jak mají.

Vyzkoušel jsem řadu zaručených receptů na ty nejpravější znojemské okurky, odpovídající těm v zelených 5l plechovkách, a to v době předsametové, tak i po ní. Některé se k té chuti blížily víc, jiné méně. Nálev z Deka - ten přípravek byl na světě zřejmě dřív než já - se jim ovšem nepodobá vůbec. Mimo jiné nedokáže skrýt pachuť kyseliny benzoové, která ve sterilovaných okurkách nemá co dělat.

MV. má pravdu, Deko se chuti znojemských okurek nepřibližuje ani zdaleka. Ovšem z komerčně vyráběných přípravklů se mi žádný taky té chuti moc nepodobá. Různé znojemské nálvy z marketů, nebo okurkol. Nezkoušel jsem znojemský koncentrát. Nemáte pravdu, že cibule do okurek nepatří. Ve Znojemských okurkách v každém balení jak plechovky, tak sklenice byla kroužalka cibule apoár zrnek hořčice. U nás se používá ke spokojenosti Nova. Sice to taky není přesně ono, ale zvykli jsme si.

Problém všech doma sterilovaných okurek je v technologii. Naplníme sklenice a dolijeme nálevem. Tedy, když se do sklenice vejde víc okurek, bude tam míň nálevu. A naopak. Tedy každá sklenice je jinak kyselá, jinak sladká, jinak kořeněná.  Chceme-li, aby měly všechny okurky správně slané a sladkokyselé, mělo by se do každé sklenice odvážit stejné množství okurek a odměřit stejný objem nálevu.