Tato odrůda, u které je uváděno, že kvete dlouho, kvete skutečně celý měsíc. To Velkopavlovická nedokáže. A proto tam je šance, že ty poslední květy prostě vydrží a stanou se z nich plody. Byť třeba výnos je značně omezen zmrznutím těch prvních květů. Takže se nestane, že třeba plodí "maximálně jednou za deset let". Možná i proto jsou ty plody větší, že je tam jakási přirozená probírka. Předjarní a jarní mrazy jsou ovšem věc nevyzpitatelná a ještě samozřejmě mohou přijít "ledoví muži" a pod. Také u starších a vzrostlých stromů může dojít jen k pomrznutí květů do určité výšky koruny a to i na volném, rovném prostranství, jak jsem se přesvědčil v Lednici. Horní větve byly třeba pod tíhou plodů ohnuté. A nebylo to posunutou plodností ke konci výhonů. To byly ale všemožné odrůdy v genofondu. Pincot jsem tenkrát ještě neznal.
Plod je velmi velký, když toto říkám, tak je to o něco menší broskev, celooranžově zbarvený. Na pálení to asi nebude, ale jako stolní ovoce na talíř určitě. Jedl jsem ji. Dužnina je velmi šťavnatá, voňavá. Sladká.
