I toto je Mountfield

Já jsem pouze chtěl vyjádřit svoje zkušenosti a případně varovat ostatní. Nemám rád názory - tam bych vživotě nevlezl a nebo takovej sr... bych si nekoupil. Já jsem zklamaný s M. a je mi to opravdu líto. Mne mrzí, že takhle dobře vymyšlená obchodní síť nefunguje tak jak bych potřeboval. Ale věřím, že jsou i spokojení zákazníci a opět mne mrzí, že já to být nemohu.  Já jdu jinam pane Alí - teď mi rozumíte. 

S pozdravem Jindra 

Děkuji Vám za reakci, nemyslel jsem to ironicky, skutečně mi chyběla poslední tečka. Jak to vidíte Vy sám. Proto Vám ještě jednou děkuji.

Add M. - tento subjekt prostě demonstruje sílu hrubého marketingu, kterému se někdy slangově říká "kobercové bombardování". Osobně si myslím, alespoň na základě reakcí známých, kteří zde něco nakoupili, že jsou spokojení do první závady, či servisních služeb.

To že je zboží často iracionálně předražené je v pořádku a zákazníkům to většinou nevadí, kdo není schopen provést cenovou komparaci před nákupem,  zůstane této informace ušetřen v 90 procentech i náslovně.

Spokojení budou jistě i klienti, kteří používají zakoupené věci pouze sporadicky a nemusí se tedy obávat bodu servis a opravy. Ale abych byl spravedlivý - v Mo jsem nikdy nic nekoupil, ale srovnával jsem zde opakovaně ceny zboží, které jsem chtěl koupit. Nikdy nezapomenu, jak jsme se bavil s prodavačem o čerpadlech. Zpustil krásně naučenou tirádu na jejich zboží, udržoval oční kontakt, usmíval se ani jednou neřekl ne, agresivně nerozporoval mé námitky, byl prostě skvěle vyškolený, což jako profesionál oceňuji. Odvedl mě k čerpadlům, zde se opatrně přitočil a potichu povídá :" U nás čerpadlo nekupujte, stojí za prd!"

Slušný, korektní člověk, bez ohledu na Brainwashing, který opakovaně prodělal.

Poradit klientovi naoko v rozporu se zájmem firmy, kterou zastupuji je jedním z nejúspěšnějších marketingových triků. Vychází ze skutečnosti, že když Vám dealer chválí své zboží, berete ho s rezervou, ba nedůvěrou. Když ale svůj produkt zkritizuje, věříte mu doslova. Proč by to jinak říkal, že. A podle principu iradiace (nebo tak nějak) mu začnete věřit - jako odborníkovi, navíc serioznímu - všechno.
   Anebo si myslíte, že jste byl prodavači tak sympatický, že přímo na půdě prodejny podrazil svého živitele a připravil se o provize z prodeje? Osobně nenám takto jednajícího prodejce v lásce. Kdyby to totiž myslel opravdu, není to slušný korektní člověk, nýbrž křivák bez firemní kultury.

Nic ve zlém, ale to nebyla součást strategie, ono je pane Vysloužile pro zaměstnance demotivující prodávat šrot, který se Vám rozpadne pod rukama..Prodavač ostatní zboží standardně chválil. NAvíc skutečně slušně znám komunikační strategie a prodavač, který je školený zná svůj malý úzký výřez komunikačních technik, ale nebývá připraven na to , že bude někdo manipulovat s ním :-))

Nicméně velmi  s Vámi nesouhlasím , že takový postup je nepochopením "firemní kultury", nejprve je nutné definovat firemní kulturu jako takovou. Slušná, korektní firma neprodává shity   a nelže zákazníkům, může zboží prodávat za vyšší cenu, může člověka přesvědčit, že nákup dalších služeb je výhodný, třebaže efekt není tak výrazný, ale dobrá firma nevytváří lživou! firemní kulturu", to pak můžete pane Vysloužile v hluboké úctě smeknou před zmetky, kteří vyvlečou seniory na "výlet"  a pak jim tak dlouho gumují hlavu, až jim "prodají" extrémně předražený brak na základě v podstatě lichvářské smlouvy.  Rozdíl proti MO je pouze ve finančních tocích, kterými své aktivity živí.

Firemní kultura OK, loajální zaměstnanci s perfektními komunikačními nástroji...

Vážený Ali, prodavač, který Vám nabízí stroje v prodejně nerozhoduje o tom, co se bude prodávat a za kolik se bude prodávat. Dobrovolně se nechal zaměstnat a jeho jediným úkolem je nabízet, vysvětlovat, doporučit a prodat. Za to je placen. S portfoliem,  kvalitou, cenou strojů a zvolenou reklamní strategií firmy má pramálo společného. 
  Pokud je pro zaměstnance demotivující prodávat zboží v MO (on to zas tak úplný shit, dle mého, není), tak ať to nedělá! Ale nechat se zaměstnat, navléknout si červenou košili a kšiltovku s velkým nápisem firmy a pak její zboží pomlouvat, natom já nevidím nic korektního. Takového zaměstnance bych na hodinu vyhodil pro porušení pracovní kázně, bez ohledu na kvalitu kritizovaného zboží.

hmm, pletete si přístup zaměstnavatele a hodnocení zákazníka. Nicméně máte několik úrovní toho, jak funguje firma. Máte v podstatě dvě prodejní strategie - a. prodáváte kvalitní a drahé zboží (klasické zavedené značky, typické je pro ně relativně úzké portfolio produktů), nebo b. prodáváte relativně nekvalitní zboží, ve velkém objemu za nízkou jednotkovou cenu  (zde bývá snaha o širší portfolio). Další strategie jsou pouze modifikací a průniky dvou základních strategií. Pokud chcete, aby Vám zaměstnanci fungovali dobře, snažíte se ,aby neměli jen červené kšiltovky a výplatnici, ale aby též cítili profesní hrdost a sounáležitost s firmou (značkou), budete se divit, ale tyto dva parametry se na loajalitě zaměstnance, spolu s nekonfliktní komunikací a rovným přístupem v práci podílí vyšším dílem než finanční odměna(třebaže Vám každý řekne, že nejdůležitější je pro něj plat, není to skutečně pravda). V podstatě je možné bez uzardění říci, že velké koncerny s dobrými týmy prodejců fungují jen na tomto principu. Dobrý prodejce totiž VŽDY diskutuje o strategiích a velmi rychle je demotivován, pokud kdekoli cokoli vázne (distribuce, servis, kvalita, a podobně).  Proto kvalitní prodejní týmy nikdo soudný nenutí do lhaní, či prodeje poruchových produktů - lidé vám za pár týdnů až měsíců prostě "vyhoří", kvalitní hlasují nohama a zůstane Vám odpad. To, že Vám při troše empatického chování prodavač řekne "toto nekupujte" pak ale neznamená, že se do Vás pane Vysloužile právě zamiloval, ale že se prostě podvědomě vyhýbá dalšímu suspektnímu konfliktu. Vy kritizujete zaměstnace jako příčinu, ale jeho chování je pouhým důsledkem zvolené strategie firmy. Budete se divit, ale dobrých prodejců čehokoli je sakra málo, proto si mohou vybírat práci, proto často neakceptují i vyšší nabídku konkurence  , prostě mají pocit, že by ztratili kredit, nebo by byli nuceni dělat nedůstojnou práci.

Skutečně to nemyslím ve zlém, ale Vaše spravedlivé hodnocení, jak byste se zaměstnancem zatočil je zdánlivě logické, ale nikdy byste nevybudoval funkční loajální tým. Ale mohl byste zvolit strategii, kdy se soustředíte jen na vlastní manipulační komunikaci s klientem, často provádíte "rotaci kádrů" - tj. pravidelně lidi vyhazujete a tudíž jste nucen zaměstnávat i emigranty od lopaty a podobně odborně způsobilé jedince. Prostě s lidmi zacházíte jako s rychloobrátkovým zbožím typu hygienické potřeby a doufáte, že bude stále kde brát nové.

Hobby Hypermarkety to dobře vědí, a proto, aby zachovaly obrat a potažmo zisk dávají zaměstnacům krásný dar - umožňují jim zcela bezbolestně vyřizovat často i neoprávněné reklamace. Zaměstnanec "rozdává" zákazníkovi z cizího, ale má dobrý vnitřní pocit, dal to on "sám"...Není tedy zbytečně v práci demotivován a celý stroj pomáhá udržovat v chodu.

V řetězcích prodávajících potraviny se jde dokonce tak daleko, že krádeže zaměstnanců (tvoří drtivou většinu ztrát v těchto typech obchodů) jsou kalkulovány primárně do vzorců požadované ziskovosti (!), to už je pro mne absurdní, ale chápu logiku zaměstnavatele - při chronickém nedostatku pracovních sil je jednoduší udržovat krádeže na přijatelné hladině, protože vyšší restrikce by znamenaly menší atraktivitu pro zaměstnance a následně problém s naplněním pracovních míst.

Nevím, možná si jako zákazník něco pletu. Ale Vy mi přád popisujete chování a strategii firem, já měl na mysli chování konkrétního prodejce. Pominu skutečnost, že si stále trochu myslím, že projevená nedůvěra k čerpadlu mohla být promyšlená (nebyl jsem u toho a možná bych to ani tak nepoznal). 
   To, co popisujete o vztahu zaměstnavatele ke svým zaměstnancům, o hrdosti na svou firmu, je jistě pravda, byť jako kdyby převzatá právě z rétoriky školení těchto zaměstnanců. Mám pocit, že profese prodejce čehokoli je právě tou, kde hlavní roli hrají peníze, pak peníze a až nakonec nějaká profesní a firemní hrdost. Na co by měl být hrdý, vždyť akorát prodává něco, co sám nevyrábí! Jedině na zisk, který vytvořil.
   Určitou analogii vidím v dealerech léků a techniky. Jsou to lékaři jako my. Od nich jsem pochytil i něco z popisované prodejní strategie "malých pomluv". Hrdost žádná u nich není, ale kultura a firemní kázeň na vysoké úrovni, peníze velmi slušné, oproti těm, co léčí lidi, nepochybně.  Kupodivu není velký problém je sehnat, na rozdíl od těch, kteří mají být na co hrdí -  těch do nemocnic.

Mýlíte se, hodnotíte podle pocitu. Já jsem pragmatik a hodnotím, jak systém znám profesně. Nicméně zmínil jste obchodní zástupce farmafirem - pozor, nejedná se o dealery, sami nic neprodávají, to je docela důležitá informace.

Nicméně máte dobrý příklad - asi to nerozlišujete, ale zástupce  (kvalitní) biotechnologické, nebo jiné originální firmy by nešel pracovat například do nějaké obskurní generické firmy. Prostě pracuje s kvalitním portfoliem a nemá potřebu ani za víc peněz prodávat příšernosti, které někdo ukuchtil v Indii.

Nenapsal jsem, že peníze nejsou důležité, ale na loajalitě zaměstnance se podílejí skutečně zhruba z poloviny. Vy jste nebyl nucen profesně v těchto dimenzích rozhodovat, ale je li to nutné, jde o nevyhnutelnou volbu. Prostě peníze jsou fajn, ale jen jako jeden z motivačních prvků, Dám Vám příklad z klinické psychologie - psychiatrie. Znáte fenomén  "pomsta je nejlepší odměna?" - vezmete dva subjekty jednomu dáte k dispozici finanční obnos, například 1000 korun, může jej libovolně rozdělit na libovolné dva díly, z nichž jeden, který určí musí dát druhému subjektu, ten má právo veta - pokud dělení přijme, peníze se rozdělí. Pokud řekne NE, nedostane nikdo nic. A hádejte pane Vysloužile, jak takový pokus dopadne. Pokud ten co dělí nenavrhne alespoň dělení 1:1 velmi rychle stoupá frekvence NE od vetujícího, pokud rozdělující navrhne již 3:2 ve svůj prospech, dochází k vyslovení NE u většiny vetujících. Přitom z hlediska výrokové logiky se jedná o nesmyslné chování- člověk by měl brát i poměr 999:1 ve svůj neprospech protože získává, co by neměl. Pokud zkoušené při pokusu podrobíte dynamickému CT, nebo lépe pozitronové emisní tomografii, zjístíte, že při odmítnutí a vyslovení NE se většině vetujících repondentů rozsvítí v mozku centra odměny jak vánoční stromeček. A to podstatně více, než když získají v dělení pětistovku. Proto se tomuto pokusu slangově říká "pomsta je nejlepší odměna". A to jsem zvolil jen a pouze velmi triviální dokumentovaný pokus, ale existuje mnoho dalších příkladů , které exaktně dokazují, že existuje mnoho situací a podmětů, které jsou pro lidského jedince podvědomě silnější než peníze.

Ale existují i hezké experimenty například na komparaci verbální odměny a peněz. Hádejte jak dopadají?

Další je třeba tzv. syndrom naučené bezmocnosti - u lidí, kteří trpeli depresemi a tvrdili, že je to způsobené stálými "štosy v práci " (nejčastější - šéf diktátor a pozor(!) problémy s tím co nabízím) tak tito pacienti mají většinou zmenšený , hypotrofický Hypocampus. Jeden slavný americký psychiatr vytvořil biologický model - krysy umístíte v kleci do jejíž podlážky pustíte elektřinu, jedna skupina má možnost stresu po naučení určitého algoritmu uniknout, druhá skupina nemá možnost adaptace - podmínky pro vypnutí proudu se chaoticky mění. Výsledek? - první skupina se vesele množí, žere a hypocampus má ve standardní velikosti, druhá skupina nežere, nemnoží se (je zádumčivá:-)) a hypocampus se jí zmenší - biologický model deprese způsobené prostředím jak vyšitý. A máte stressor - opakovaně naštvaní zákazníci a k tomu tomu tupý brainwashing "víc prodávej a prodávej i to o čem nejsi přesvědčený, že je OK"

Ještě by to chtělo probrat jakou roli na loajalitě zaměstnance k firmě má loajalita firmy k zaměstnanci.