Kmínek sám o sobě opravdu zůstane stejně velký.
Dělat s tím jdou dvě, resp. tři, věci:
1. Vysadit vrbičky někam nad zídku, aby větve přes její okraj visely dolů. U arbusculy by stačila zídka cca okolo 0,5-1 m vysoká. Kilmarnock může udělat až dvoumetrové převislé výhony a tak by zídka musela být 1,5-2 m vysoká.
2. Jak již bylo vypsáno výše, je další možnost vyvazování. Já dávám přednost vyvázání (postupnému vyvazování) jednoho výhonu před vyvázáním několika výhonů (výše zmíněný "culík"). Jde o to, aby se tento vyvazovaný výhon stal pokračováním kmene a aby se rozvětvoval teprve ve větší výšce - kilmarnock (anebo postupně podél celého tohoto výhonu - arbuscula). Jak vyvazovat: vedle kmínku zabodnout bambusovou tyč, ke kmínku ji nadvakrát přivázat a k této bambusové tyčce postupně zvedat a vyvazovat vybraný nejlepší výhon, který se stane tím pokračováním kmínku. Spodní větvičky bude vhodné postupně odstraňovat (dělat jeden hladký kmínek).
3. Pěstovat uvedené převislé vrbičky jako plazivé typy. Zvláště ten kilmarnock by však časem mohl zabrat i několik metrů čtverečných. Tento způsob pěstování by mohl být pěkný jako samostatná rostlina ve větším oblázkovém (kamenitém, balvanovém, suťovém) poli.
Mějte ovšem na paměti, že vrby obvykle bývají celkem krátkověké a to zvláště takovéto roubované typy; dost málokdy se dožijí výrazně více, než 10-20 let.
(A vhodné je pořídit si je už s konečnou vyhovující výškou kmene, tedy cca 1 m u arbusculy a cca 2 m u kilmarnocku.
Josef.