host - 15.196 (?), 11.11.2007 21:13
Nezlobte se na mě, ale jak tady čtu ty vaše příspěvky o vypěstování si buků ze semenáčků či dokonce z bukvic, tak se tomu zkrátka dost divím. Předpokládám, že nejste lesníky či majiteli lesa, kteří si rostlinný materiál, pokud chtějí ušetřit, pěstují sami, ale že jen chcete mít svůj buk na zahradě, ať už jako solitéru nebo do živého plotu. To se vám chce skutečně piplat s malými rostlinkami a čekat několik let, než vám vyrostou alespoň do dvou metrů? Já sám jsem vždy po buku hodně toužil, neboť je to velmi krásný listnáč, ať už celkovým vzhledem, šedou kůrou či drobnějšími hladkými listy, na jaře svěže zelenými, na podzim žluto-červenými a celou zimu až do nového rašení hnědými. I když zahradu nemám moc velkou, před dvěma lety jsem si ho pořídil. Ale ne v zahradnictví, kde je stejně problém ho sehnat, nýbrž ve volné přírodě. Ovšem pozor, ne z lesa! Mám to štěstí v neštěstí, že bydlím v poddolované krajině, která v současnosti prochází rekultivací, a kde jsou staré haldy průběžně již asi 15 let velmi nahusto osazovány nejrůznějšími listnatými stromy. Po cca 12-ti letech od vysazení malých "proutků" či uchycení samovolného náletu od roztroušených remízků, provádí vlastník těchto území drastický prořez, kdy ponechává zhruba jen 50% porostu. A já si tehdy vyhlédl jeden nádherný, 3m vysoký buk, do kterého by se zanedlouho s největší pravděpodobností "zakousla" řetězová pila. Vykopat ho (půda byla tvrdá a suchá jako beton), naložit ho na přívěs (i s balem mohl vážit 300kg) a pak ho na zahradě zasadit, byla pořádná fuška. Ale vyplatilo se. Můžu se teď a stále těšit z jeho nádhery, což by u nějakých semenáčků moc nešlo.
|