Vysokokmen

Zdravim, obe odrudy mam. Chcete rouby nebo na podzim stromky?  Muzete mi napsat na sbocek@centrum.cz. Jeste bych reagoval na pana Vyslouzila. Vsechny  jablone nemusi mit vzajemne výbornou kompatibilitu. Kulturni jablone jsou vysledkem mezidruhovych krizeni. Napr stara odruda Borovinka (Charlamowski) mi dela s Jadernickou nekdy problemy. Jadernicka si mnohdy z vetsi zcasti ponechava vlastnosti matky, proto se driv mnozila i presevem, nemusi byt vzdy 50 % od otce, 50 % od matky (matroklinni dedicnost).

Nevím úplně jak to spolu souvisí. Jaderná DNA se dědí 50:50 v každém pohlavním  množení po meioze  Matroklinní dědičnost chápu jako přenos mimojaderné DNA -z mitochondrií a plazmidů. Ty se dědí po matce, (např. centriol zase po otci).  Vliv na srůstání jednotlivých odrůd to ale bude mít stěží. Růstová potence (tedy i srůstová rychlost) se u odrůd liší,  přesto si myslím, že příčina roubovacích neúspěchů je nejspíš jinde než v kompatibilitě pletiv.  U dřevin, kde bývají se srůstem mproblémy  - např u hrušně a kdouli,  je tato skutečnost obvykle uvedena v lteratuře a doporučeno mezištěpení. O něčem podobném u jabloní jsem dosud neslyšel. Zeptám se na zahradnické fakultě Mendlovky. Konkrétně Grávštýn i Oldenburg se ovšem ujímaly na všechno.

Takzvana afinita snasenlivost.

Dědičnost se týkala přesevu Jaderničky. Prostě si snáze udržuje mateřské vlastnosti, čehož se dlouho využívalo - proto tolik typů, nejedná se o mutace, jak je tomu běžně u jiných odrůd; ale opravdu nemusí jit o matroklinní dědičnost, tak dalece jsem to nezkoumal). O ne vždy 100% afinitě u jabloní jsem psal v souvislosti s jejich mnohdy mnohonásobnou mezidruhovou hybridizací. V knize Jablka od Dvořáka a kol. (Academia, 1976) se mj. píše, že starší odrůdy jako Wealthy, Borovinka, Car Alexandr, Orleánská reneta, Baumannova reneta mají původ v Malus sieversii. Kohout (1960) v Malé pomologii u odrůdy Borovinka (= Charlamowski) uvádí, že " k mnoha odrůdám má špatnou afinitu". To mohu potvrdit z vlastní zkušenosti, Borovinka někdy opravdu po naroubování (na semenáče Jaderničky) živoří. Jinak je to ale překrásné jablko:-). Stanislav Boček (ZF MZLU Brno)

Děkuji Vám, pane inženýre, za přesné a vyčerpávající vysvětlení. To jsem skutečně nevěděl a ani jsem se s tím nesetkal. 
  Tedy, ne že by se mi vždycky všechno ujalo, ale bylo to způsobeno, myslel jsem,  špatným materiálem nebo gramlavýma rukama. Před 2 lety taky voskem Kambilan v tubě, to byla kalamita (a ostuda u známých, kterým jsem štěpoval) . Výrobce se mi sice omluvil za vadnou šarži (nebyl jsem zdaleka sám), ale neposlal mi ani nový vosk, natož slíbenou kompenzaci za to, že o kauze pomlčím.

Take jsem mel vosk kambilan v krabyci byl pekne vlacny i v chladu stepoval jsem angresty a rybiz y vsechny zaschly pak jsem se docetl ze neni vhodny pro roubovani angrestu.

To mě velmi zajímá, myslel jsem, že štěpařský vosk je 100% přírodní produkt, co se na tom dá zkazit ? Může být, prosím, pane Vysloužile, konkrétnější?
děkuji Tomáš 

Neznám přesné složení dnešních štěpařských vosků (nebudou všechny stejné, podle starých receptur obsahují pryskyřici (kalafunu), včelí vosk (nebo parafín),   nějaký tuk (užíval se lůj nebo sádlo), ředidlo ( u vosků tažných za tepla někdy vynecháno) a komerčně vyráběné taky konzervační činidlo. Dřív se používal jako rozpouštědlo líh, vosk ale rychle tvrdl v krabičce, dnes se preferují pomaleji těkající látky (snad trietanolamin)  100% přírodní produkt ještě neznamená, že nemůže poškodit pletiva dřevin. Tuky na vzduchu teplem a světlem žluknou - odštěpují se mastné kyseliny od glycerolu a tím vosk nejen  ztratí krycí vlastnosti, ale může obsahovat agresivní sloučeniny. To se mi taky stalo asi před 5 lety  s velmi šikovným voskem ing Práška z Opavy, který vyráběl vosk z rostinného oleje a včelího vosku. Krásně se s ním pracovalo, jenže jednou zežlukl, řezné rány pod ním zčernaly. Zaslal jsem jej výrobci, moc se omluvil poděkoval za upozornění a zaslal mi několik balení nového. Chyba byla právě v absenci konzervační látky (asi benzoanu). Kde byla chyba u Kambilanu nevím, ale když viděl neujaté rouby jeden známý, který navštívil mou zahradu, zvolal? "Vy jste použil Kambilan v tubě! Mně se to letos stalo taky!"  Jinak by mě to nenapadlo. Vyrobce ovšem po příslibu diskrétnosti zahrál mrtvýho brouka. Tak si vosk vyrábím sám anebo volím jiné značky.

Štepársky vosk sa dá vyrobiť aj doma:  pripravíme si npr. 300 g včelieho pretaveného vosku, asi 2-3 dcl aj horšieho jedlého oleja a niečo tak 5 dag. živice s jedle, sosny či smreka.
Do vhodnej nádoby vložíte vosk a položíte na oheň), najlepšie vonku a zohrievate, pridáte olej a živicu a miešate, vytvoríte redšiu masu. Ak je veľmi riedky vosk, pridajte ešte vosk a znovu miešajte, ak je hustý, pridajte podľa potreby olej (štep. vosk nemá byť hustý, ťažko sa roztiera). Živica sa len preto pridáva, aby hotový vosk mal k vlhkému drevu lepšiu priľňavosť.

To je zajímavá receptura, stála by jistě za vyzkoušení. Procentuelní obsah drahého včelího vosku mi připadne poměrně vysoký.  Letos jsem štěpovací vosk vyráběl svařením sádla,  smrkové pryskyřice, vč. vosku a lihu. Včelího vosku jen trocha, hlavní součástí byla pryskyřice, dá se snadno nahradit levnou kalafunou na paření prasat. Pracuje se s voskem výborně, jedinou nevýhodou je rozdílná tuhost v chladnu a teple. Řeším to krabičkou v kapse.