Náor pana Kaněry - ač s ním nemusím souhlasit - je konzistentní. Dřív se skutečně pěstovaly stromy na vysokokmenech v sadech, na mezích, na pastvinách, jablka z nich se uskladňovala, jedla a hodnotila se jejich kvalita (trvanlivost, chuť, vzhled, velikost - v tomto pořadí důležitosti).
Jenomže - v odborných časopisech už po 1. světové válce (!) a pokračovalo to až do 80. let píšou pěstitelé po návratu z exkurzí poTyrolsku a jiných ovocnářských oblastí, že naše jablka jsou nekonkurenceschopná právě proto, že je pěstujeme extenzivně na kmenných tvarech. Prostě dnes je realita jiná, ať se nám to líbí nebo ne. Lidé si dnes nekoupí dva metráky Jeptišek a Strýmek, který si nasypou do sklepa na hromadu vedle brambor, aby měli postaráno o ovoce na zimu. Tady přece nejde o ověření odrůdy v tvrdé praxi tím, že ji vysadíme na pastvinu. Nebo si snad myslíte, že výstavní veliké Goldeny, Granny Smith, Braeburny, Pink Lady, Red Capy někdy vyrostly na mezi na semenáčovém vysokokmeni? Nikoli, prodejné budou jen z "rozmazlených" zákrsků, vřeten, solaxů.
Tedy - chcete-li se vrátit ke kořenům, vysaďte si vysokokmeny a na nich Boskoopské, Blenheimské, Matčino, Grávštýnské, Croncelské, Panenské, jaderničku... Určitě si vyberete odrůdy chutné, barevné i trvanlivé. Naopak, potřebujete-li jablka srovnatelná s prodávanými, taková, která půjdou sklízet ze země a která by od Vás i někdo koupil, nezbývá než vysadit nízké tvary a na nich odrůdy, co to ocení - brzy a vysoce plodné, s velkými plody, atraktivního vzhledu a delikátní chuti. Tady sáhneme k odrůdám jiným, včetně onoho Topazu (Grávštýn na zákrsku lepší nebude).
Topaz - jakkoli mě letos zklamal - patří k nejúspěšnějším českým odrůdám v zahraničí a nejprodávanějším pozdně zimním jablkům. Lidi mají své oči i chutě. Žádná propagace - pozitivní či negativní - v tom nehraje žádnou roli.
