Poznáte starou odrůdu podle fotky?

Pane inženýre, děkuji také za tip. Opava je od nás vzdálena +- 150 km. Tohle je na Blanensku (u Olešnice). Jablka nejsou podzimní, plody jsou focené tento týden a určitě svoji trvanlivostí ještě vydrží. Bohužel já je mám pouze padaná, takže ta moje tu trvanlivost mají zkrácenou. Nenapadlo mne, že je budu potřebovat k dalšímu určování, protože jsem je prostě považovala za Míšeňská, jak mi byly původně určeny. Opadávájí v druhé půlce září (spíš přelom). Chuťově nejsou špatná, jsou dobrá, ale určitě bych neřekla velmi chutná. To znám podstatně chutnější odrůdy. U toho žíhaného jablka listy bohužel vrbovité nejsou, takže o muškátovou renetu se také jednat nebude. V současné chvíli pár vzorků od každého jablka putuje k pomologům po republice. Již je pár pomologů a školkařů vidělo a zatím mi nikdo není schopný říci, o co jde. Všechny stromy jsou v jedné malé obci takřka kousek od sebe. A aby toho nebylo málo, zde je ještě třetí jabloň, kterou nikdo neví co je. Od té tu jsou dokonce dva stromy u cesty. Chuťově také dobrá, trvanlivost u nich však bude končit. Foto v příloze.

Obraťte se na pana Bočka od Kunštátu.

Pan Boček už všechny tři odrůdy viděl. Žije kousek od nás. U té tmavé žíhané odrůdy doporučil další sledování. Ale děkuji za radu.

Tak mám první výsledky určování přímo od pomologa, který je viděl naživo. Jablka byla určena jako Mičurinovy odrůdy a to konkrétně: Žlutá jako Cukrová reneta, žíhané jablko jako červený standard a třetí jablko, které jsem sem vkládala později jako Titovka Usikovova (případně jiná Titovka). Určil by to prosím někdo stejně, nebo nesouhlasíte? Určení je od zkušeného pomologa, kterého uznávám jako odborníka, ale chci mít ještě i další názor. Děkuji.

Ta žlutá odrůda se velmi podobá jednomu stromu, který roste tady u nás. Jelikož je spíše keřovitého vzezření, není vidět místo roubování, roste mezi starými vrbami na louce a nepodařilo se mi ji ztotožnit se žádnou odrůdou, myslím si, že je to semenáč. Odhadem je starý asi padesát let. Drobné plody jsou velmi krásné, velké už méně. Odrůdě v úvodu tohoto vlákna se podobá především červení, která vychází z pod rzi u stopečné jamky, žlutou barvou a tečkami. Má odrůda ale téměř nemá jak stopeční tak kališní jamku, jelikož jsou obě velmi mělké. Nejvíce charakteristickým znakem je vůně plodů, z které až bolí hlava. Dužina je sladčí, též velice ovonělá, ale asi 20 % plodů je silně hořkých, jinak jsou výborné.

Tato má odrůda rozhodně není Míšeňské české, ale vlastnostmi patří do skupiny míšeňských renet, která je dnes téměř zapomenuta, ale před sto lety bylo Míšní známo daleko více než jen Míšeň česká. Jako příklad můžu uvést například Míšeň červenou, hranatou, štýrskou, Claudiovu, krašovskou a ještě několik dalších, tyto odrůdy už ale náleží historii, jelikož je malá pravděpodobnost, že by se někde objevily.

V příloze posílám obrázek plodů té mé odrůdy.

VF