Odrůdy s polní odolností, dobrá strategie Holovous

Zdravím

Když jsme si mysleli, že jsme vyřešili problém strupovitost kříženci s geny floribunda, tak nás příroda překvapila novým tahem triumfem strupovitost klonu č. 6 a ještě dvou dalších čísel mám dojem, že to byly 4 a 9.(tak byly klony očíslovány) Všichni většinou slepě kupovali a kupují Střížovické rezistenty byť jsou vysoce kvalitní, ale na jedno brdo a Holovouské odrudy byly málo jak propagované tak kupované. Jedině co je táhlo byl většinou Angold a Julie v maloprodeji. Jak se osvědčuje tak i Holovousy přiznávají, že je překvapuje neustálá tolerance jejich odrůd s polní odolností na strupovitost a zatím na všechny její klony.

odrůdy s polní odolností :

           Angold  - Antonovka s Goldenem.

           Antego -    Antonovka s Goldenem

           Panenske zlepšene - Panenské s Jonathan

           Produkta - Antonovka s Goldenem

           chuťově horší sestra Angoldu

           Pohoda - Idared s Discovery

           Primadela - hybryd s Starkrimsonem s Zvonkové

           Starkkresa - Starkrimson s Zvonkové

           Zvoša - Zvonkové s Šampionem

           Nabela - Matčino s Starking

           Julia - Quinte s Discovery

          Zuzana - Zvonkové s James Grieve

Jinak je spousta starších a starých odrůd s touto tzv. polní odolností, např.   Discovery, Chodské, Klára, Hvězdnatá r., Antonovka, Matčino, Booscopské, Mio, Hájkova muškátová r., Aurálie, Zvonkové, Wealthy, Watervlietské mramorované, Akane...

sadař vlada

Je dobré, pane Kaněro, že fandíte a kopete za svůj oblíbený klub - Holovousy -. určitě si to zaslouží. Vyšlechtili řadu kvalitních odrůd, které (a v tom máte pravdu) jsou trochu neprávem opomíjené. Namátkou: Diadém, Dione, Delor, Jarka, aj. Ale je tu i pár odrůd, spíš takové šedé myši - Delén, Dulcit i vyslovené propadáky (Dolores)
    Za sebe všal musím říci, že mě oslovily víc právě střížovické odrůdy. Možná se jim jen u nás lépe daří. Reklamou či dostupností sadby to rozhodně není, těmi se už dávno neřídím. Má to své historické kořeny.V 70. letech jsem byl přesvědčen, že na zahrádkách ve studených polohách se dá vypěstovat jen průměrné ovoce - menší, kyselejší, ale zdravé a naše. Goldeny, Starkingy, Coxovy, Macy, Jonathany - ne že by nám nechutnaly, ale nebylo to ono.  Nespravil to ani těchobuzický Dukát, kterému byla opravdu dělaná až přehnaná reklama. Potom se najednou objevily odrůdy jako z jiného světa - Šampion, Rubín, Český ráj, Krasava, Karmen, Jonalord,... Tyto směle konkurovaly i z horších poloh dovozovým jablkům z Balkánu a mnohé je kvalitou i překonaly. Mindrák z toho, že krásná jablka jsou v Československu výsadou Polabí, Pomoraví a Podunají, byl rázem pryč. A vděčím za to právě panu Loudovi a jeho pokračovatelům ve Střížovicích. Netvrdím, že úplně všecho odtud je u mě bomba, ale já na ně dopustit nedám. Nemyslím, že by se vyhýbali odrůdám s polní odolností (Lotos), ani nemám pocit, že by jejich odrůdy byly na jedno brdo.
     Je určitě dobře, že šlechtitelských center je u nás víc a mohou si zdravě konkurovat. Já ale hlasuji pro Střížovice s čestným předsedou Rubínem a volebním lídrem Admirálem.

Trocha upřesnění. Odrůdy na "D", tedy Desert, Diadém atd. byly vyšlechtěny v bývalé šlechtitelské stanici Těchobuzice. Ta dnes už neexistuje. Část se vrátila v restituci, něco převzala Sempra se svým střediskem v Litoměřicích.  Sempra Praha převzala i Holovousy.

Jinak s hodnocením p. Vysloužila souhlasím. Střížovice jsou ve šlechtění dál, je to také jejich hlavní činnost a jsou na tom také ekonomicky závislé.
Vtipné vyjádření p. Vysloužila volebním lídrem Admirálem jsem si dovolil podtrhnout.
Těch odrůd z Holovous za posledních, dejme tomu dvacet let, není zas tak moc. Řada z nich má, pro mne, zásadní nedostatek, malou šťavnatost (jejich poslední registrovanou odrůdu- Fragranci jsem zrušil). Světlou vyjímkou jsou v tomto směru Angold a Andego- toho si obzvláště cením.
Taková Starkresa, pokud by byla o něco šťavnatější, by určitě patřila ke špičce mezi pozdními zimními odrůdami.

Ahoj Vlado, promiň, ale tentokrát Ti dám košem a přikloním se podobně jako pan Vysloužil na stranu Střížovické šlechtitelské stanice. To že je rezistence podložená Vf prolomená, vědí už dávno a mají rozpracovanou celou řadu klonů s jinými zdroji rezistence. Nevím, jestli to mohu říci veřejně, ale před několika týdny jsme si s kolegy sjednali soukromou konzultaci, která spontánně přešla až v degustaci a mohli jsme ochutnat hned několik vzorků jak ze střížovického tak z holovouského sortimentu. A mohli jsme zkusit cokoliv na co jsme ukázali prstem, nikoliv jen to co nám bylo předloženo, takže výběr nebyl nijak ovlivněn „pořadatelem akce“. Samotného mě překvapilo, jak propastně dopadl rozdíl ve prospěch Střížovic. A opět nevím, jestli chci toto sdělit veřejně, protože s oběma pracovišti mám(e) skrz práci velmi dobré profesní vztahy, kterých si opravdu moc vážím. Ale píšu to proto, že je to pro mě samotného velký otazník! Střížovice hodně používají ve šlechtění Golden Delicious, který je pro mě urážkou jablka (čistě subjektivní stanovisko). Holovousy naopak hojně používají James Grieve, což je můj favorit (opět můj subjektivní názor) a myslím, že je to odrůda, která má stále ještě co říci, jak pěstitelsky, tak ve šlechtění. A přesto když jsem (opakovaně) zkoušel některé odrůdy pocházející z Holovous, tak jsem měl pocit, že tam jaksi zapomněli zašlechtit chuť. Zato u střížovických výpěstků je moje zkušenost taková, že chuť je téměř vždycky výrazná, zajímavá a buď mi sedne, nebo nesedne. Racionální vysvětlení pro ten rozdíl nemám. A říkám si jen, jestli na to nejdou v Holovousích příliš rigorózně přes exaktní měření růstových parametrů atd. Protože jednoznačně vím, že ve Střížovicích jsou v hodnocení sice také přísní, ale ke šlechtění přistupují jednoznačně s citem. A hodně je v jejich práci vidět nápaditost a kreativní duch pánů Loudových, dále rozvíjený výborným týmem odborníků. Když jsem se podíval na genealogii řady Karmen – Karmína – Mira – Admiral, tak jsem musel uznat, že každý krok v tomto šlechtění byl zajímavý a dobře promyšlený nápad. Dokonce mě to inspirovalo k drobné záměně v posledním křížení, kde byl u Admiralu použit Rubín (není mým favoritem) a nahradit jej za Ligol, což je také zajímavé tržní velejabko a z mého pohledu má lepší strukturu dužniny. Tak uvidíme, co mi vyroste... :-) Tedy podle vzoru „chuť až na prvním místě“.

Dobry vecer. Vyborne prispevky. Peter

Jak říkával jeden, kdysi moudrý politik: "Jen idiot nemění své názory". Musím přiznat, že zatímco před 4 lety, kdy vzniklo toto vlákno, jsem favorizoval jednoznačně střížovické odrůdy. Ne, že bych je už neměl rád, podle některých mám až nekriticky, ale postupně přicházím na chuť těm holovouským. Nerozlišuji Holovousy, Těchobuzice, Litoměřice, vnímám to zdálky - ÚEB a ti druzí. Zatímco v minulosti hrály odrůdy jako Šampion, Rubín, Krasava, Karmen Jonalord do noty nám, pěstitelům z chladnějších poloh, v posledních letech mám s některými střížovickými odrůdami problém. Týká se to hlavně - jak jim říkám - hvězdných odrůd, tedy Orion, Opál, Sirius, Heliodor, Luna, k nim i Otava, Goldstar, Topaz, Karneval. Zrovna dnes sklízím Goldstary, Topazy, Oriony. I po proběhlé vichřici plody drží koncem října jak přibité. A že léto bylo jako nikdy. Co z toho usoudit? Že suma teplot a délka vegetační doby není jedno a totéž. A že ve vyšší a chladnější poloze taková jablka sice vypěstujeme, ale jejich kvalita možná nebude taková, jaká by mohla být.  Ještě, že máme odrůdy jako Desert, Lotos, Rubinola, Merkur, Admirál, snad i Lucy s nároky menšími.
   Na druhé straně trochu přicházím na chuť sempráckým odrůdám, tedy mimo dílnu ÚEB. Angold je tradiční držák, Andego vypadá velmi dobře, taky Andera. Dione je chuťová špička, Diadém výborné podzimní jablko, Delor jednoznačně nedoceněný. A všechny nemají problém dozrát v jakémkoli roce. Třebaže zakladatel vlákna pan Kaněra vstupním příspěvkem příliš ohlasu nesklidil, za připomenutí tyto odrůdy stojí.

Jak psali mnozí předřečníci - k pyramidizaci genů odolnosti vůči strupovitosti dochází již několik dekád. Nejen zašlechtěním monogenů (Angold, Malus floribunda), ale i odrůd s "polní odolností" (Discovery, Julia, Zlatka...). Střížovický Admirál, Allegro, Mira, Barby či Minerva jsou toho dobrým příkladem a je na co se těšit v budoucnu!

Ke steskům pana Vysloužila lze snad jen podotknout, že se odrůdy šlechtí (a vyplácí šlechtit) zejména pro hlavní pěstitelské oblasti (v Evropě například Südtirol) nikoli pro kontinentální hory a podhůří. Též k mé škodě. Proto nelze očekávat většího rozšíření mezi podhorskými "hobbíky" odrůd vyžadujících dlouhou vegetační sezonu k dozrání. Důkazem budiž rozdíl v celosvětovém rozšíření odrůd ze Střížovic a odrůd z Holovous/Těchobuzic.

A jestli stále někdo trpí iluzemi, kdo, že to hýbe trhem (agenti...), tak vězte, že u nás jsou to z 99 % markety! Nákupčí v marketech (lidi co v lepším viděli sad z rychlíku do Hradce) chtějí jasně dobře známé jablko červené (rozuměj Idared) a zelené (rozuměj GD), které dodají každý měsíc od ledna do června dosatnou ve stejné kvalitě, s dopředu známým procentem odpadu atd. A tlačí na pěstitele, aby jim dodávali právě toto. Ne produktu, ne Angold, ne Sirius. Goldena s 16ti postřiky za sezonu! Trendy musejí přijít ze zahraničí, viz Opal (dnes už i na Nymbursku) a v budoucnu snad i další vlaštovky.

Mittw.