Odrody naších dedov a pradedov

Dovolím si nadviazať na vlákno o chutnom Švajčiarskom pomarančovom, ktoré sa v záhradkách pestovalo ešte aj v 70. rokoch minulého storočia. Veľmi si vážim názorov a skúseností Ing.Fidly. Je to skutočne tak, že niektoré sorty reagujú na starnutie dreva horšou kvalitou a zmenšovaním plodov. Má to zrejme aj súvislosť s vyčerpanosťou živín v pôde a s priechodnosťou drevitých cievnych zväzkov pre vodu a živiny. Sú však odrody naších predkov, ktoré prinášali podradné plody práve na vyhnojených pôdach a v uzavretých polohách. Príkladom môžu byť chuťovo skvelé sorty Minister Hammerstein či Zuccalmagliova reneta. Spoločným znakom jabĺčok naších pradedov bola nielen dlhá skladovateľnosť- často až do júna, ale najmä ich nenapodobiteľná veľmi dobrá až výborná chuť- odlišná od chuti jonatánov, spartanov, koxoviek či rubínov, na ktoré sme dnes privyknutí. Uvádzam niekoľko príkladov: Miltenbergské: biela, kyprá, šťavnatá, aromatická, jemne navinulá dužnina, Kalvil zimný biely: veľmi jemná, kyprá, veľmi šťavnatá, jahodo - korenistá, navinule sladká dužnina, s ananasovou príchuťou, Steyman vinesap: jemná, šťavnatá, navinulá, jemne pikantná, výborná, aromatická dužnina, Adamsova parména: kyprá, šťavnatá dužnina, citrónovo korenistá, sladko navinulá výborná chuť, Londýnske: jemne mäkká, šťavnatá dužnina s výbornou, sladko navinulou aromatickou príchuťou. Navinulá sladkosť a aróma bývajú u týchto odrôd typické. Ako píše p.Ing.Fidla, typická chuť sa nemusí prejaviť v každej lokalite. Kto nevytvorí danej sorte potrebné podmienky, nemal by žehrať na jej netypickú chuť. Napriek tomu, že veľa menovaných starých odrôd potrebuje vzdušnejšie podmienky pri výsadbe a nie je odolná k chrastavitosti či rakovine kôry, nerozumiem tomu, prečo šľachtiteľské ústavy krížia donekonečna iba úzky sortiment odrôd a nevyužívajú gény starodávnych odrôd. Nie je práve reinkarnácia starých odrôd cestou a východiskom, ako spestriť sortiment a spektrum chutí ovocia na domácom stole?

Kdysi v mé první zahradě jsem měl starší (20let?) polokmen Croncelského. Mělo střídavou plodnost, kterou jsem neuměl tehdy odstranit. V roce plodném mělo bohatou úrodu průměrných plodů průměrné chuti. V dalším roce přineslo 5 jablek výjimečné velikosti (1/2kg) a výborné chuti. Zahradu jsem časem prodal a tak jsem nestačil uplatnit toto "výborné" jablko na některé výstavě.

Od té doby už jsem střídavou plodnost u jabloní neměl, mám ale pochybnosti, zda ty výjimečné vlastnosti některých odrůd nepocházejí právě z těch malých úrod v neplodných letech (což by se dalo napodobit i uměle).

Domnívám se, že šlechtitelé nezapomínají na staré odrůdy a využívají je, na př. Ontario. Nám ovšem předkládají jen úspěšné cv.  J.

Co se týče Švýcarského oranžového - v Malé pomologii (Dvořák - Vondráček) z roku 1969 je uvedeno mezi novými perspektivními odrůdami, tedy alespoň u nás to žádná exttra letitá odrůda není.  Mám pocit, že si mnohé staré odrůdy trochu idealizujeme. Např. jablko Londýnské mám stále. Chuť určitě není špatná. Ale vzhled - zelenožlutobílý mastný plod s nevýrazným líčkem zaujme jen odborníka. Navíc chce teplo a hodně trpí strupovitostí.  Croncelské sice náročné není, ale zraje v době chutnějších jablek. U něho je cenná odolnost vůči mrazu a rakovině.
    Když se podíváme na výpěstky zahraničních šlechtitelů, ani oni to s křížením starých odrůd nepřehánějí. 

Croncelské jsme měli v dětství.Jeho chut je naprosto jedinečná.Neznám odrudu s podobnou chutí.Nevýhoda, trpělo černou hnilobou podzimní jablko co se nedalo sníst rýchle shnilo.

To je právě ono, jedinečná chuť z dětství. Navštívil jsem pár zahrad, a ze starých stromů, z nichž jsem jako dítěi kradl a chutnal ta jedinečná jablka, jsem si vyptal rouby. Až zaplodily, byl jsem překvapen - a zklamán.  Ano, existují staré odrůdy s jedinečnou chutí - Matčino, Grávštýnské, Čistecké aj. Taky se dodnes hojně pěstují. Po Croncelském ale taková poptávka není.
    Nejde zdaleka jen o jablka. Podobně jedinečnou chuť v dětství měly turecký med, indiány, mydýlka, pendreky, citrokola...

Tak, tak, tzv. "syndrom dětství", kdy všechno bylo hezčí a chutnalo lépe .

Nie celkom. Kolega este za sociku bol v usa a ked sa vratil rozpraval o jahodach co nemaju celkom chut ako jahody, rajcinach co nevonaju o vatovom chlebe... Sanka nam sla spadnut, nase predstavy boli, ze zapad je nieco super a vsetko je tam super. Mnoho z tychto vydobytkov pokroku uz je u nas a zelenina ci ovocie z marketov chutnaju podobne ako tie z usa.

zelenina ci ovocie z marketov chutnaju podobne ako tie z usa.

Vidíte a stačí si zajet kousek za hranice - třeba do Itálie, Rakouska či Francie a koupit si tam v obchodě (dokonce stejného řetězce jako u nás) rajče, papriku, broskev, meloun. A nestačíme se divit.

Sousedovo ovoce chutná vždy lépe.

Odroda Švajčiarské pomarančové bola vyšľachtená v r.1935, naši otcovia aj dedovia ju poznali. Koštoval som ju v r.1978, spolu s Čisteckým lahôdkovým a bol som ich lahodnou chuťou prekvapený. Pretože väčšina z nás nemá prístup k zrelým plodom starodávnych odrôd, môžeme sa iba domnievať, či popisy v starých atlasoch ich chuť idealizujú alebo nie. Možno, že sú v skutočnosti ešte chutnejšie. Pokiaľ boli vypestované v optimálnych jabloniarskych podmienkach. Svetový vkus v chuti jabĺk, zdá sa, ovplyvňuje americký Golden Delicious a jeho krížence. Jednofarebné, farebne nie moc lákavé jablko sa vďaka tvrdej dužnine dobre prepravuje aj skladuje a má pri kvalitnom dozretí v priaznivých podmienkah naozaj skvelú chuť. To je asi tak všetko. K chrastavitosti je tento kultivar rovnako silne vnímavý ako množstvo odrôd naších dedov a pradedov, z ktorých ho mnohé svojou chuťou, verím tomu, prekonajú. Pokiaľ ide o vzhľad Londýnskeho, odolného Miltenbergského, Zuccalmagliovy renety, majú krásne červené líčko. Steyman Vinesap je žíhaný, Minister Hammerstein a Adamsova parména majú líčko ružové až krémové. Oku konzumenta by tieto sorty ulahodili rozhodne viac ako G.D. a z neho vykrížené napr. "hvězdné" střížovické rezistenty. Na starom kontinente sa v minulosti pestoval nepomerne väčší sortiment jabloní, ako sa dnes používa na kríženie. Som presvedčený, že "osvieženie krvi" pomocou odrôd naších pradedov by nebolo na škodu. Práve naopak. Lenže okoštovať tieto prastaré sorty už má dnes možnosť málokto. Práve preto diskutujeme o niečom, o čom väčšina z nás "nemáme páru".