Nové jabloně, jaké?

Koupili jsme dům (u Pardubic)  se zahradou i ovocnými stromy, ale již letitými a některé jabloně odumřely (pod kůrou nějací lýkožrouti?). Chtěli bychom zasadit 2-3 nové jabloně, a to takové, které by dávaly úrodu postupně. Rezistentní a spíš ne moc sladké, mám cukrovku. Půda je tady asi 20 cm hlinitopísčitá, pak písek-vátina.Prosím o radu - jaké jabloně byste mi poradili? Jsem laik a zdá se mi, že druhů je moc.

Děkuji velmi.

Helena Tichá

Odrůd jabloní je skutečně nepřeberné množství. Ne všechny jsou ovšem k dostání, ale to není to hlavní, vybrat se dá. 
   Spíš se zamyslete nad tím co požadujete dál:
- jak velké stromy by měly v dospělosti být 
- jabloně by se neměly sázet po jabloních a když, tak by bylo vhodné vyměnit pod nimi zeminu
- rezistennío drůdy jsou dobrá volba
- chuťový vjem a množství cukru nejde vždy ruku v ruce. Kyselejší jablka mívají obvykle stejně (někdy dokonce víc) cukrů než sladká, mají však též víc kyselin. 
- Kromě glukózy obsahují jablka fruktózu (je 2x sladší) a ta se z větší části metabolizuje jinou cestou než přes inzulin. Rozdíl mezi jablky vhodnými a nevhodnými pro diabetiky je protomenší, než se dřív myslelo.

Tak to je zajímavé - nevíte, prosím, jak je to tedy s Ontáriem? O něm se říká, že je to jablko pro diabetiky...Rozdíl mezi ním a jinými, třeba i dojmem mnohem sladšími, nebude nijak horentní!? Lze to kvantifikovat !?

Kvantifikovat to samozřejmě lze, např. orientačně moštoměrem. Ale rozdíl ve sladkosti  mezi jablky ošetřovanými ve vyhnojené a neošetřovanými v chudé půdě je podstatně větší než u jednotlivých odrůd navzájem. Zřelnější je u odrůd hojně a pravidelně plodných (rychleji vyčerpají půdu). Typické např. u James Grieve. Poměr glukózy a fruktózy se měří obtížněji, obě patří mezi redukující cukry, myslím ale, že v závislosti na odrůdě příliš nekolísá.
  Každý, kdo měří cukernatost při moštování potvrdí, že nejvíce cukrů obsahují mošty z pozdních zimních jablek, byť se zdají organolepticky kyselejší.
  Můj soukromý názor je, že termín "jablka pro diabetiky" je nepodložený eufemizmus propagující odrůdy jablek, jejichž chuť se šlechtitelům příliš nepovedla.

Dobrý večer. Přesně a odborně to vysvětlil MUDr. Vysloužil: Z odborného hlediska to byla odpověď lékaře a zároveň zkušeného ovocnáře. Byl jsem na několika přednáškách, kde odborníci určili jako odrůdu pro diabetiky rezistentní Melodii. Daří se jí v chladnějších a vlhkých oblastech, je úrodná a jako kříženec Šampionu a plané lesní jabloně je pro tuto skupinu nemocných vhodným ovocem. Hezký večer.

Děkuji za uznání, které si nezasloužím, proto budu opět oponovat. Nemám rád dělení jablek na vhodná a nevhodná pro diabetiky. Je to trochu zavádějící. Pominu diabetiky - starší obéznější lidi s dietou, mám na mysli skutečně nemocné, od mládí na inzulínu. Podstatou diabetické diety je pravidelný přísun daného množství glycidů (ne víc, ale hlavně ne méně!), poklud možno s nízkým glykemickým indexem (pomalu zvyšujícími hladinu cukru v krvi). Jablka svým obsahem vlákniny, fruktózy, draslíku patří, na rozdíl od např. třešní, rynglí, hroznů, melounů aj.  mezi  doporučenou součást diabetických diet.

Děkuji za odpovědi, rozumím! Takže diabetické jablko je vlastně pleonasmus ! Nebohému Ontariu zbyla jen ta jeho výjimečně dlouhodobá skladovatelnost. Jináč je ošklivý, kyselý, musí se stříkat na strupovitost a střídá...no, ale tátovi to o té diapověře říkat nebudu, asi by ho to ranilo....

Já bych tomu jabku tolik nekřivdil. Mnozí (je jich teda stále míň) jeho chuť milují. Velikost parádní, trvanlivost taky a nemuselo se trhat každý rok! Navíc je to jedno z mála jablek, které ještě  dnes bezpečně poznám podle tvaru  na stromě.

Kyselé a zdá se s málo cukrem je Zvonkové, ze starých odrůd taky „kožuchy“ což by mohlo být francouzské kožené nebo kanadská reneta nebo nějací kříženci, možná i Hedvábné Pozděkvětné. S málo cukrem u nás máme jednu neidentifikovanou starou jabloň, která plodí mimořádně velká jablka, 300 - 400 gramů je normální, rekord je 660 gramů, mohlo by to být Antonovo? U této jabloně jsou větší než u jiných jabloní i výhonky a listy. taky málo sladká se mně zdála Sudetská reneta, ale to možná tím, že rostla pod jinou velkou jabloní ve stínu.

Tzv. "Kožuchy", tedy, kanadská renete, Kmínová renta, Boskoopské, atd., ač po chuti kyselé, patří mezi odrůdy s nejvyšší cukernatostí. Samozřejmě při adekvátní výživě.
   Mimochodem, vinné hrozny, z nichž se vyrábí koňak, jsou  tak kyselé chuti, že nejsou k jídlu.