Mazání latexem po střihu větví

Jak správně poznamenal pan Vysloužil, kmeny jsou zelené od řas. U nás jsou ještě místy od mechů a lišejníků.

Problémy s půdou asi nemáme úplně stejné, ač kousek od potoka (a proto ta vysoká vlhkost vzduchu podporující řasy, mechy a lišejníky - a také rakovinu), půdu u nás máme těžkou jílovitou. Nicméně když pohnojím, aby stromy lépe rostly, pletiva pořádně nevyzrají, v zimě namrznou a pak dostanou rakovinu. Jediné ošetřování je řez, po kterém větší rány natřeme nejprve roztokem Sulky a po zaschnutí Stromovým balsámem z Hlubny Brno. Zastřižené koncové větvičky - letorosty - jen štěpařským voskem (po Stromovém balsámu mají pupeny problémy vyrašit - rány se po něm hojí dobře, ale na zatírání letorostů není). Aby byla jablíčka trochu co k čemu, je důležité vybrat vhodnou odrůdu. Otestovali jsme na stovku odrůd a zjistili, že v našich podmínkách je nejlépe vsadit na rezistenty. Pak není důvod stříkat. U nás ovšem taky často není důvod stříkat po jarních mrazech, které nemilosrdně redukují či dokonce likvidují květy - ale to už je jiná kapitola. Pokud nejste spokojeni s jablíčky, nebojte se přeroubovat.

Jirka

Mazání latexem je jedna z největších hovadin, která se hojně praktikuje v českém zahradnictví. Latex je pro vzduch nepropustný a tak dochází k zahnívání místa řezu a ani nadrcené hnědé uhlí, které má dezinfekční účinky tento stav nezlepší. Nejlepší je používat balzám přímo určený na prořez stromů nebo se dá nahradit vodou ředitelným Balakrylem s přísadou nadrceného hnědého uhlí. J.P.

Myslím, že nemáte pravdu. Smyslem zatření řezných ran není zajistit přístup vzduchu, nýbrž  naopak zabránit jejich vysychání. Každý, kdo roubuje ovocné dřeviny ví, že rány je třeba důsledně zatřít štěpovacím voskem. Ten je ještě méně propustný než latex. Rány na roubu i na podnoži pod voskem  nezahnívají, nýbrž hojí. 
   U menších řezných ran je to vcelku jedno, ale okouše-li Vám zajíc stromek, je vhodné ránu taky hermeticky uzavřít - např. gumovým pruhem.
   Hnědé ani černé uhlí bych (na rozdíl od čistého dřevěného) na řezné rány nedával. Uhlovodíky z uhelného dehtu pletivům stěží prospívají.

Pardon - mělo být samozřejmě napsáno drceným dřevěným uhlím. Jinak si ale stojím za svým - latex zásadně nepoužívat. J.P.

Dobrý den pane doktore. Původním smyslem bylo obojí. Jednak zabránit přístupu vzduchu a tím možné infekci a  také zabránit vysychání, což ale není takový problém. Rozdíl je ale při roubování, kdy je důležité, aby mezi řezné rány nezatékalo, protože by to nesrůstalo. To ovšem Vy dobře víte. Napíšu ale zajímavý poznatek. Už je to dávno, co v jednom odborném časopise vyšel článek zkušeného arboristu, kteří v USA dělali test přípravků určených k ošetření řezných ran. Jaké bylo jejich překvapení. Zkoušel jich celkem 8 a z toho 4 hojení dokonce brzdily a 4 měli neprůkazný vliv. Důvoj je prostý. Uvádí se, že již několik sekund po uříznutí větve se začíná tvořit hojivé pletivo, které ránu ochrání. Je to celkem srozumitelné, protože kdyby tomu tak nebylo, žádná příroda by kolem nás už neexistovala. Každý den dochází na této planetě k obrovskému počtu různých poranění a přesto všechno většinou funguje jak má. Závěr toho arboristy byl jednoznačný. Nezatírat. To ostatně ve svém příspěvku už jeden pisatel napsal. Daleko důležitější je způsob řezu. Přeji pěkný den. Stanislaw:-)

Samozřejmě Vám věřím, nakonec je to Vaše profese. Z vlastní empirie mám několik málo poznatků
1. Když opomenu zatřít řeznou plochu na horním konci roubu, obvykle  nevyraší poslední pupen a zaschne třetina roubu.  U  peckovin často zaschne celý roub. Přitom nemůže jít o zatečení vody do styčných ploch. 
2. Asi před rokem mi jeden ze zdejších účastníků fóra (nechci  jmenovat bez jeho svolení) poslal fotky větevních kroužků zatřených různými druhy balzámů i nezatřených. Dal si záležet, aby podmínky hojení byly obdobné. Rozdíly byly tak markantní, že jsem nestačil valit oči.
3. Věřím, že záleží na růstové potenci dřeviny, podnebí, vegetační fázi, době řezu. Jistěže, třeba při letním řezu a při vylamování výhonů nebudeme nic zatírat. Mám ale vlastní oči. Když se  podívám na to, jak se tvoří kalus na zatřených a nezatřených ranách (po předjarním průklestu a zmlazení), je v tom rozdíl. Poznal by jej i zkušený americký arborista. Ještě větší rozdíl je v hojení vyřezaných rakovinných a mrazových postižení  a ran po okusu. Musím, bohužel uznat, že hojivosti komečně vyráběných stromových balzámů dosáhnout nedokážu
  To ovšem nemění nic na skutečnosti, že zatírání, s ohledem na čas, námahu, náklady na nátěr i pracovní sílu a výsledný výnos se v tržních sadech nevyplatí, v USA již vůbec ne.

Už není mnoho co dodat. Větší rány ošetřit, to ano, u stromku hned po výsadbě a v prvních létech i ty malé. Novým stromkům bych dal balzám či vosk, průklest starších bych z pohodlnosti ošetřil latexem. Ale po pilce je dobře začistit ostrým nožem - žabkou, zejména obvod rány - kambium. Je to rozdíl asi jako mezi cirkulárkou a skalpelem. Pokud je to možné, řez je lépe vést tak, aby voda co nejlépe stékala.

Ale zcela špatnou zkušenost mám s akrylátovým tmelem, kůra odumírala 5 - 10 cm od rány. Proto bych nevěřil ani akrylátové barvě, latex je přece jen úplně něco jiného. Škoda, že vosky a balzámy neprodávají v kartuších obdobně jako tmely, lépe by se s nimi v terénu pracovalo.

Pro fandy vysokokmenů, které jsme kdysi pěstovali hlavně z nutnosti produkovat i trávu či seno: Víte, co to je oblézt vzrostlý vysokokmen - např. Boskopské či Matčino, provést průklest a ošetřit? Z.

Ano vím, mám takových jabloní aspoň 6. Ořezal jsem je, ale ničím nenatíral - řez o průměru tak do 12 cm.

Staré trnky jsem ořezel brutálně a natřel latexem, jinak bych se úrody nedočkal, uvidím jestli to vydrží.

Po řezu pilkou natírám Latexem, je dost hustý, na Latex ještě přitlačím odstřižek z novin. Při střihu nůžkami s tím nic nedělám. L.M.

Za důležité považuji, aby řez u všech, i kolmo vzhůru rostlých větví byl veden tak (u kolmých šikmo), aby z něj mohla voda stékat. Do vodorovného řezu bude časem zatékat (a zahnívat), i když bude zatřen čímkoli.