Male plody

Mýlíte se. Existují tři období - v prvním strom jen roste a neplodí, v druhém plodí ale dál roste a dospělý strom, který jen plodí a už moc neroste. (nikoliv období zasYchání) Problém je v tom, že se odrůdy vybírají tak, aby už v druhém období dávaly dost plodů. Důsledkem je to, že potom dospělý strom nasazuje plodů moc, které nedokáže uživit a proto jsou malé. To označujete jako "zababčení" a nežádoucí stav, přitom jde o normální a žádoucí stav, jen kdyby se odrůdy šlechtily na pěstování bez řezu...

Jaroslava Svobodu neznám, ale našel jsem přes google. Vypadá to že aspoň někteří dokážou sami myslet a experimentovat a ne jen opakovat naučené a nikdy neověřované poučky.

Mýlíte se, každý strom který doroste do určitého objemu začne zasychat.

Šitt rozdělil život stromu do 9 období. Lze to sice zjednodušit do tří, ale to se pak dá snadno překroutit. Stromy přece nezasychají, že.

Zajímavé je i rozdělení po dle Žučkova o cyklickém samozhušťování a samozřeďování koruny.

Stromy co se nemusejí řezat existují. Např. některé sloupovité odrůdy.

Pokud vám nevadí horší dostupnost ovoce, vyholená kostra stromu a plodné dřevo jen na korunové klenbě. Jistě by se nějaké jabloně našly.  Mě vyholená kostra nevadí.

Další problém je střídavá plodnost.

V extensivních podmínkách mívají triploidní odrůdy narozdíl od dilpoidních uspokojivou velikost ovoce.

Ale jistěže ani strom nežije věčně. Jenže to "období zasychání" nenastává hned po ukončení růstu, mezitím má strom dlouhý zdravý život. Je to asi jako říct, že člověk se narodí, vyroste a umře.

Myslím, že takto růst stromů zevšeobecňovat nelze. Jednak, citujeme-li Šitta, vězme, že žil v dobách a poodmínkách přeci jen dnešku vzdálených.  Dále, těžko aplikovat stejné zákonitosti na růstové cykly jabloní, švstek, broskvoní, stejně jako na vysokokmeny, solaxy, vřetena, baleriny. Třeba prosychání obrostu švestek považuji za přirozenou formu prosvětlení a samozmlazení, kdežto u jádrovin za závažný projev stárnutí či nemoci.

Ano, i člověk prodělává období růstu, plodnosti a stárnutí. S ženami po čtyřicítce už příroda nepočítá. Přesto mohou ještě dlouho žít.

Stromy obecně neplodí pravidelně. Jsou semenné roky, kdy dospělé dřeviny plodí. Proti tomu jsou roky kdy dřeviny vynechávají. Není to jen problém ovocných dřevin. Fysiologicky mladší stromy jsou většinou méně náchylné k střídavé plodnosti. V mladších větvičkách jsou lepší vodivé dráhy. Strom, který už udělal konečný objem koruny má s transportem živin ke koncům větviček s plody problém.

Probírka má jistě velký význam jako prevence střídavé plodnosti a maloplodosti. Často větší než řez. Toto tvrzení nezpochybňuju.

Letos jsem mohl srovnat jak se projevila strupovitost ve vzdušných korunách a v neřezaných stromech. Rozdíl byl dost velký. Samozřejmě nevhodně ořezaný strom na tom může být ještě hůř.

Střídavá plodnost není způsobená neschopností věst živiny. Pokud se jeden rok strom vyčerpá, tak druhý plodí málo a naopak.

 Fysiologicky starší strom se snáze vyčerpá.

Fysiologicky mladý strom (období růstu) květní pupeny taky zakládat nebude. Po silném řezu bude nadbytek auxinů proudících z nevyzrálých vršků brzdit zakládání květních pupenů.

Proto se ovocnáři snaží o racionální pěstování. Udržují se stromy v optimálním fysiologickém stavu, kdy rostou a plodí. Důležité je udržet rovnováhu mezi kořenem a korunou, tudíž i růstem a plodností.

Mechanismus zakládání květních pupenů je dost složitý. V červnu, kdy se zakládají květní pupeny je potřeba fysiologické sucho, dostatek N, dostatek cukru v pletivech, poloha větve. Velký vliv má také počet semen na stromě. Semena v plodech negativně ovlivňují násadu na příští rok. Proto je dobré dělat probírku ještě před propadem.

To Šittovo rozdělení se vztahuje na přirozený vývoj stromu. Pokud se bavíme o tom, že řez provádět nebudeme, je plně platný. Pokud provádíme průklest. Nemusí nás vůbec zajímat.

Třeba Solax má velké problémy se zdrobňováním. Přes metr dlouhá dolů ohnutá větev není schopná vytvářet kvalitní ovoce. Pokud by se nedělala listová výživa, byla by to katastrofa.