Jurrský ovopark

Nebudu se snažit přiřadit... Kalvil bílý zimní máme (Brno), strom nechám dožít, nový bych si asi nepořídila - trpí hodně na moniliovou hnilobu, jablka nejsou nic moc šťavnatá, v dobrém sklepě u nás vydrží do února, března, chuť je dobrá (dost dobrá) jen v příznivých létech. Loni třeba bylo vhodné tak max. na štrůdl. Pohledově velké, pěkné jablko.

Bodejť by jakékoliv ovoce netpělo monilií, když lidi nechají i v době zrání na dosah infekční nebožtíky-viz druhé foto! S.P.,Ch.

To tak nemůžete brát. Paní Elena má zřejmě vypozorovanou náchylnost kalvilů k chorobám za delší období a hlavně ve srovnání s jinými odrůdami na téže zahradě (při stejné péči o infekční nebožtíky). Kdybych měl posuzovat citlivost ke skládkové hnilobě jen z letošní sklizně, budou enormně náchylné úplně všechny odrůdy.

Mám na zahradě, staré odrůdy, které pomalu a jistě stárnou, dokonce některé mají i houbu v dřevu. Smůla je, že jsem už cca před několika lety témto způsobem přišel o odrůdu, které se říkalo Sládě. Tehdy jsem se o jablka a jejich množní ještě nezajímal. Nenapadlo mne že to bude mít tak rychlý konec. Sládě - popsal bych ho jako zářijové až říjnové jablko (ještě na něm hodovali sršni). Velikost střední, tvar kulovitě sploštělý až kuželovitě sploštělý, Nejširší obovod byl v horní třetině. Ke kalichu mírně nepravidelně žebernaté s naznačenými svalci. Slupka byla pozoruhodné pastelové barvy, jemná hladká, ale v ústech znatelná. Zelená v plném zrání až voskově žlutobílá s rozmytým oranžově růžovým líčkem. Jako na tváři. Dužnina krémová, rychle po kousnutí hnědla. Spíše sušší.  Ale chuť byla jedinečná - Nasládlá charakteristicky nahořklá a až v poslední chvíli tam bylo několik málo kyselinek hlavně v dužnině u jadřince. Já jsem to jablko miloval, ale jako kluk. No. Název odrůdy... nemusí být ten správný, my tomu říkali sládě právě pro tu nasládlou chuť, Která jistě nebyla v porovnání s dnešními a i tehdejšími odrůdami nijak nadprůměrná. Jablka moc nehnila, ani netrpěla příliš strupovitostí. No, bohužel jsem ji nezachoval. Padla za obět pile. Byla za plotem a né v naší zahradě, tak proto nebyla tak cenná tehdy.

Jinak tu mám a to jistě bude věkově stejné soudě podle síly kmenů Další odrůdu - Táta jí říká Farlej, ovšem jestli to je skutečné Farliovo, to opět nevíme - bych popsal jako strom s růstem velmi bujným, větve vytvářejí převislou korunu. I vlky, které se ponechají, v dalším roce po rozvětvení se kloní. Plodí střídavě, nebo jou roky, kdy je obalená a s roky kdy je na ní o něco méně plodů. Padá v září. Vosy na ně nejdou. Jablka jsou menší až střední, kulovitě sploštělá bez svalců a žebrování. Slupka je hladká čistá bez rzivostí, slabě mastná. V plné zralosti žlutá na osluněné straně s živým oranžovým líčkem. Netrpí strupy. Dužnina je tvrdší a hustší. Jemně zrnitá(má pochopitelně sklon k moučnatění). Nažloutlá, navinulá, charakteristicky aromatická.  Užití do kompotů a na sušení.  Samozřejmě se dají i jíst přímo.  Váhově je to dobrý plnič do pytlů na výkup. Rouby této odrůdy jsem narouboval na M 26 v 5ti exemplářích, už rostou. Původní je na silné podnoži plané, ovšem i ta podnož je v přechodu místa štěpování slabší než odrůda nad.  Strom rukama neobejmu.

Dalším stromem je Smiřické vzácné, tak o tom asi netřeba psát, už roste na MM 111 v 5ti exemplářích. A udělal jsem dobře, protože původní strom se pomalu a jistě poroučí. Přesto že jsem ho zmladil, vytvořil jen několik delších výhonů a jinak samej plodonoš.

Pak jsem rychle přerouboval další odrůdu, která mi není známá. Na MM111 (taky roste slaběji). Podzimní. Kulovitě sploštělé plody, někdy méně pravidelné s naznačenými svalci u kališní jamky. Střední až velké. Slupka tenší, lesklá. Záladní barva zelená ve zralosti běložlutá, na osluněné straně až oranžově zapálená, krycí je odranžově a červené žíhání v různé hustotě.  Podle oslunění. Stopka krátká silnější. Dužnina žlutobílá, středně šťavnatá, velmi sladká (snese srovnání s coxovkou), ale není křehká, jemná, spíš tuhší. Trpí silně strupovitostí. Plody silně hnijí, trpí nedostatkem Ca v půdě hořkou pihovitostí, je silně napadána vosami.  Chuť však je dokonalá. Dozrává společně s řehtáči v září, ale narozdíl od něj poměrně dlouho vydrží na stromě. Padají jen poškozená jablka. Strom roste slaběji. A nyní už má také houbu. Takže počítám, že brzy pujde.

Dalším velkým stromem je Lebelovo - mastný štrudlák jak my říkáme. Jablka jsou velmi šťavnatá, navinulá, snadno hnijící. No zatím se těší růstové vitalitě, tak slouží jako nosič všech možných jiných roubů. Dokonce i balerín.  S ponecháním jedné větve původní.

O řehtáči netřeba mluvit, myslím, že je charakteristický, a docela známý. Už je jeho asi 10tiletá mladší kopie na pláňce. Původní strom je Vk, neobejmutelný v kmeni, prolezlý mravenci,  ale plodí o sto šest.  Velká jablka. Problém je že na tom mladším stromu nechutná zcela stejně jako ten původní.

Vista bella je spíš novodobá odrůda, matka Ametystu. Ale je výborná v chuti, vzhledu, vůni. Velkým nedostatkem je její silná citlivost k strupovitosti a to ve všech stádiích a fenofázích, Tak typický průběh Venturie, jako je na Vistabelle, by se měl dávat do škol, kde se učí ochrana rostlin.

Mno, průsvitné letní je stálice, a v roce 2014 mě udělala velkou radost. Kvalitní plody, skvělá chuť a vůně. Týden jsem je mohl mít v košíku a byly vynikající. To proto, že nebylo vos, a já ji česal na třikrát, pokaždé se zbylé plody na stromě ještě zvětšily. Plody jsem sklízel narostlé ale ne přezrálé. Inu když se to udělá včas, jsou to dobrá osvěživá jablka. Bohužel alternuje. Ale kupodivu nebabčí, jak se mnohde píše.

Z dalších mám tady slovenské Jahodky, to je malé jablíčko tvaru kalvilovitého, Stopečná jamka je mělká nebo žádná, Plody proto tvarem připomínají skutečnou jahodu. Jsou kuželovité. Jako by to byl malý Strakrimson. ALe barva není tak tmavá. Chuť je však jiná - malinová. Zatím hodnotím z jediné sklizně. Listy jsou užší.

Pak tu mám ještě jeden multi strom, tam je Cherri Cox, Čistecké, Panenské, Rozela, Melodie.

Jo, zapoměl bych na dva tátovo zákrsky Stark Earlist a Kids Orange. Stark Earlist je stále vitální, plodná, mňamka pro sršně. Monilia jí však vládne. Kids Orange po zásahu krup před třemi lety se nemůže jaksi zberchat. A dělá mi mrazové desky z jihu. Již podruhé, co byl strom kompletně zmlazen a vypěstován z výhonu.

Takže nějaká sbírka by tu byla. A když zajdu za nás na polní cestu, tak je tam podél tzv. jezeďáckých jabloní (asi to vysazovali jezeďáci), mám za to že tam je Strýmka... Páč to ovoce leží pod stromem až do jara.

Je tam také několik hrušní. Musím se na ně zaměřit a odebrat rouby. Nevím jak se jmenují. Je tam taky spousta pláněk. Jediné co jsem udělal, když jsem nevěděl co s rouby clappovky červené, které jsem získal, dal jsem je do jednoho hezky rovně rostlého pláněte, které jsem ořezal, a ted už tam asi 4. rokem se skví tmavě červené plody Clappovy, která tvoří korunu. Ale sám mám doma Clappovu normální.

Juraj Kafka

Název "Sládě" se používal za mého dětství i na Jičínsku, odkud pocházím. Říkaly jsme mu tak nejen, my děti, ale i dospělí.  Tu jeho chuť popsal pan Jura dost výstižně. Jako kluk jsem mu dával přednost třeba před Studničním, ale na Panenské či další odrůdy nemělo.
Co se týče doby konzumace, tak vím, že jsem je vytahoval ze sena na půdě ještě v zimě v dobrém stavu. Všechna jablka se tehdá u nás skladovala na půdě pod senem či slámou, protože ve sklepě byly brambory, příp. řepa pro zvířectvo.

mohla bych poprosit o podrobnejsi priblizeni skladovani jablek v sene, sklep pod barakem naprosto nevyhovuje. ale vlastnim kousek zeme, kde je jakasi drevena stodola a v ni dve obrovske kopy sena. jestli by se toho nedalo nejak vyuzit? nejak tam zanorovat jablicka...

dekuji

Nedalo. V zimě mrzne i ve stodole.

Dekuji, skoda.

Ale já mám pocit, že se dřív jablka skladovala v seně, třeba na půdě, kde taky mrzlo. Seno výborně izoluje, kdyby se do něj hluboko zahrabaly...? Možná by to stálo za pokus, s nějakým košíkem, který by člověka v případě neúspěchu tolik nemrzel.

Ano, v seně ve stodole či na půdě jablka skladovat lze.
Mám to ověřeno z dětství. Hromádky jablek (podle odrůd)  byly skladovány na půdě pod slámou i senem. Jenom jsme si museli pamatovat, kde je jaká odrůda a za mrazů opatrně do sena šláhnout a jablko si vyhrábnout. Ale těch odrůd zas nebylo moc.
Pokud byl ve stavení sklep, obvykle se tam  skladovaly brambory pro konzum i hospodářská zvířata, příp. i trochu krmné řepy.
A nebylo to jenom v našem stavení.