Desert

Nevím, kdy byl Desert vyšlechtěný a jak dlouho se prodává. Já ho koupil na podzim 1994 v obchodě se zeleninou ve Svitavách. Ukázalo se, že barevně poměrně nenápadné plody (tak vybarvené jako I.H. je nemám) jsou v době zralosti chuťově bez konkurence. Škoda jen, že ta zralost netrvá déle a že podtržené a ve sklepě dozrálé plody té kvality nedosáhnou.

O Desertu tu bylo mnohé řečeno, v tomto vlákně povětšinou námi dvěma. U nás zatím jablka ještě nestojí za fotku, na vybarvení teprve čekají. Strupovitost se letos vyhla obloukem všem odrůdám, takže plody jsou čisté. Kdyby přišlo krupobití, tak bych část úrody oželel, aspoň by byla nějaká voda. Jinak chuťově je Desert extratřída, ale dotahuje se na něj Dione ze stejné těchobuzické líhně.

Desert asi nikdy nepronikne do produkčních sadů. Jeho doba konzumní zralosti je krátká a i když je konzistence dužiny příjemná, nepatří k příliš tvrdým jablkům. Ovšem podobně je na tom Šampion a ten do tržních sadů proniknul, byť spíš díky polským pěstitelům. Tak nevím.
   Předevčírem se mi ulomila větev s Merkurem a na Admirálech jsem uviděl první hořkou pihovitost. Tak jsem střížovickým směrem musel ukázat zdvižený prst.

Nabízí se otázka zda to byl palec nebo prostředníček(nemohl jsem si pomoct, kontext je jasný:))

Byl to ukazovák - kýval se a dělal:  ty, ty, ty!  K palci v té chvíli nebyl důvod a ukazovák si ÚEB zatím nezaslouží... Ostatně zlomená větv i pihovitost jsou víc dílem pěstitele než šlechtitele.

Tajný střížovický agent Jiří II hlásí, že těchobuzický "Milošův Desert" ukázal letos na roubu první přiměřeně velký plod, tzn. že v testu na moje podmínky obstál a dostane se mu za to odpovídající umístění na trvalém stanovišti. Zklamání překvapivě připravila Rozela, popisovaná jako pěstitelsky nenáročná odrůda. První plody svojí velikostí nedosahují ani velikosti plodů Cherry Cox.