Stará sláma

Neradím mulčovat slámou. Ne že by vadila, ale po prvním silnějším větru nebude zahrada vypadat pěkně. 
Ve stodole sláma vydrží mnoho let. I když spodních 10 cm je zetlelých, vrstvy nad zemí jsou použitelné k čemukoli i jako nastýlky zvířatům. Ani mírná kontaminace močí hlodavců není tragedií. Po pár hodinách pod dobytkem má beztak našlápnuto stát se chlévskou mrvou.

Sláma se dobře kompostuje, když se během prvního sněžení rozháže v tenké vrstvě po zahradě a po státí sněhu z trávníku pohrabe. Tím se naočkuje mikroorganismy a stopami půdy.  Shrabaná ve vrstvě 5 - 10 cm a zaházená tak 10 - 15 cm hlíny je velice dobrý podklad pro okurky a  dýně rajčata a podobnou zeleninu  a další roky pro všechnu zeleninu.  Našlapaná ve vrstvě 10 - 15 cm do pařeniště a pokrytá hlínou takhle připravená sláma to pařeniště na jaře rozkladem vytápí tak 14 dní až měsíc.  Shrabaná do kompostu během roku spolehlivě zetlí na kvalitní zeminu

To je po biologické stránce bezchybný postup, na můj vkus ale přeci jen příliš pracný.

Taky jsem měl ve stodole spoustu prastaré slámy, víc než 200 m3. Obával jsem se i manipulace s ní, obával jsem se že budu inhalovat plísně. Na mulčování jsem ji použil jen místně a jen tam, kde nevadilo, že bude odebírat dusík půdě. Zkusil jsem ji pálit, myslel jsem, že to bude nebezpečně rychle hořet, a tak jsem udělat všechna možná bezpečnostní opatření, ale zhasínala, s námahou jsem nakonec spálil pár balíků. Vyvážel jsem ji ven na zahradu, vrstvil jsem ji s popraškem živé hlíny, dala se tak zkompostovat, ale trvalo to dlouho. Neměl jsem dostatek dusíkatého materiálu, jehož přísadu sláma jako čistě uhlíkatý materiál nutně potřebuje. Nejlepší způsob nakonec bylo doplnění předchozího postupu proléváním roztokem dusíkatého hnojiva ve vodě (rozpouštěli jsme to kvůli stejnoměrné distribuci, lze i sypat). Bál jsem se přehnojení, tak jsem raději použil méně než polovinu doporučeného množství, které se udává kilo dusíku na metrák slámy (tj. cca 5 kg síranu amonného). Ale i tak se během sezóny hromada smrštila asi na pětinu výšky a výsledný produkt vypadal už docela "organicky". Lepší by asi bylo míchat to s hnojem, ale neměl jsem v té době žádný přísun. Kompostování by mělo probíhat v polostínu a hromada by měla být stále přiměřeně vlhká. Teď už si zbytek slámy šetřím, abych měl doplňkový materiál ke kompostování posečené trávy.

Starou slámu můžete použít k snížení obsahu dusíku v půdě: slámu do půdy zaorejte či zaryjte, sláma se relativně dlouho rozkládá a v konečném důsledku dojde k většímu uvolňování dusíku z půdy do ovzduší. Toť rada pro nešťastníky, kteří mají v důsledku intenzivního hnojení např. v období kolektivního hospodaření, narušené složení půdy.

zaorat, prodat,zkompostovat, darovat-pod zvířata jako podestýlka ujde vždy, jestli bude stuchlá, zvířata ji neprokoušou na malé kousky, jen zahřeje a za pár dnů se zhrabe s hnojem na pohnojení, na houby musí být čistá, nesmí mít plíseň.

Používám ji na mulčování všude, kde nevadí trochu neučesaný vzhled. Vítr ji nerozfouká, pokud se hned po zamulčování pořádně zaleje. Slámový mulč báječně drží vodu, takže ušetří spoustu zalévání, a moc se v něm líbí žížalám. Já bych se teda staré slámy nezbavovala !  Hanča

Naivko. Za kolektivního hospodaření se do půdy nedostalo zdaleka tolik dusíku jako teď. Proč myslíte, že se skončilo s kontrolováním dusičnanů v zelenině? Po revoluci se někdo v Česku rozčiloval - to se jim to hospodaří, když dají do půdy x kg čistých živin na hektar. Jenže třeba v Holandsku jich dávali už tehdy o 60% více. I to je důvod, proč si pěstuju vlastní zeleninku, ale hlavní je to, že mě to prostě baví.