Matně vzpomínám (Podkrkonoší a asi 430 mnm a nehostinné podmínky včetně červené jílovačky) že asi před 30 lety mně na zvědavý dopis (reakce na článek o tehdy obecně už neznámém dřínu a ze Zahrádkáře?) právě odněkud z Moravy pán, který se prý dříny snažil selektovat nebo i šlechtit... poslal poštou také právě 2 ks dřínu a každý prý jiný.
Dnes jsou oba dříny pro mne dokonalé noname (a myslím i tehdy protože jména myslím pán neuvedl), ten ranější je tmavě červený a dá se napsat že snázeji dozrává (do takového toho už rosolovitě poživatelného stavu) a rád rychle spadává, ten druhý pozdnější je světlejší a když se příliš brzy podtrhne a těžko se to odhaduje, tak doma nedozraje ale zvadne a zkyselatí do nepoživatelna.
Kvetou ale oba najednou a je to v časném jaru krása!
Překvapilo mne, že i v mých drsnějších podmínkách se dřínu docela daří a až na asi jen 1 rok (z těch 30) i oba keře pravidelně a bohatě plodily.
Loni jsem provedl už drsnější průklest (dříny začaly příliš stínit tomu novějšímu za nimi) a byl jsem letos v následku překvapen... nebývalou velikostí plodů tedy v poměru dužnina a pecka. Takže letos jsem dílo dokonal a z původně přerostlých keřů už zapěstují pokaždé něco jen jak stromek a s korunkou... a také na okrasu.
Ještě jináč, protože se nám moc nedaří se švestkami, tak dlouhé roky právě dřínky byly takovou jejich pro nás náhradou (i chuťově) a krylo se to tak nějak i časově: jen si s tím musel "někdo" dát vždy tu práci, tj. probírkou dozrávající (a v tom správném stupni) dřínky natrhat, donést domů, kontrolovat je tedy nechat doma na pekáči dozrát. Protože ty úplně zralé dřínky z keře obvykle samy rychle spadnou. A asi za 2 až 3 dny to celé zopakovat, mezi tím ty doma dřínky sníst 
Také jsme se pokoušeli tu dozrálou a vypeckovanou hmotu sušit v sušičce, jo bylo to zajímavé ale pracné a asi nákladné, výsledkem byla něco jako žvejkačka zkřížená s křížalou.
Ještě doplním, že v průběhu let jsem zjistil že rovně rostlé/rovnější dřevo dřínu je nejen tvrdé ale právě proto i vhodné pro různé kůlky co jsou v zahradě pořád potřeba: a víc vydrží.