Mandloň obecná (Amygladus communis) je opadavý strom vysoký až 6m. délka jeho života je krátká. Mandloně kvetou asi o čtrnáct dní dříve než broskvoně a mohou být proto poškozeny mrazem. Doporučuje se je, pokud máte požadavek na plodnost, na zimu je chránit protimrazovou konstrukcí, ale pouze přes zimu, skleník není prý pro pěstování optimální, mandloně v něm trpí chorobami a škůdci. Plané variety mívají někdy otrněné větve, plody mají nejedlé, tuhé, pýřité oplodí šedozelené barvy, které snadno puká v podélném zářezu. Pod ním se skrývá hladké pecka s četnými mělkými póry, která obsahuje ploché, oválné jádro se zašpičatělým koncem.
Existují dvě hlavní linie mandloně obecné: sladké mandle (Amygladus communis) convar. dulcis a hořké mandle (Amygladus communis) convar. amara. První jsou oblíbenou pochoutkou, druhé se používají k ochucování pokrmů a jako zdroj oleje.. K jídlu se nehodí pro svou příliš hořkou chuť a také pro vysoký obsah amygladinu.
Mandloně vyžadují obohacenou, lehkou a provzdušněnou půdu a spon alespoň 3m. Po prvním roce se již nemusí vyvazovat ke kůlu. Důležitý je dostatek kompostu a přihrnování. Většinou rostou ve formě keřů, pro které je ideální poloha u zdi. Není vhodné je pěstovat v blízkosti broskvoní, s nimiž se mohou křížit a rodí pak hořké plody. Doporučuje se umělé opálení. Většinou nejsou samosprašné, je tedy třeba pěstovat několik stromů najednou.
Při důkladném řezu, dostatku výživy a vláhy můžeme pěstovat mandloně i ve velkých nádobách. Umožní nám to chránit stromky během zimy a za květu a vynášet je ven na léto. Tak se vyhneme kadeřavosti listů i poškození mrazem. Před mrazem musíme chránit nejen květy, ale i mladé plody. Mandloň, podobně jako broskvoň, plodí na jednoletých výhonech. Vzhledem k velké zátěži plody, neprořezáváme příliš radikálně.
Asi jednou za tři roky odřežeme několik hlavních větví a zbylé horní větve zkrátíme, abychom podpořili plodný růst spodních větví a pahýlů. Nejvhodnější dobou pro tento zásah, který také napomáhá udržovat praktický, keřovitý a nízký tvar, je předjaří, v této době však můžeme vyvolat houbové onemocnění – stříbřitost listů. U zdí a ve vnitřních prostorách se mohou mandloně tvarovat podobně jako broskvoně. Probírka plodů není nutná, je ale vhodnou prevencí dvouletého cyklu plození.
Hnojení- Mandloně postřikujeme jednou měsíčně stimulátorem Bio-Algeen S-90.
Semenáče plodí až po letech a můžeme se dočkat i smíšené úrody sladkých a hořkých mandlí. Ve Velké Británii se mandloně očkují na podnože St. Juliena, potom rodí už třetím rokem. Nejlepšími podnožemi jsou ale semenáčky mandloní nebo broskvoní.
Choroby, škůdci:
Do plodů mohou pronikat škvoři, kteří vyžírají jádro. Je dobré proti nim použít pásy lepenky, omotané kolem jednotlivých větví. Hlavním problémem mandloní je kadeřavost listů. Zde platí stejná péče, jako o broskve. Mrtvice a klejotok jsou příznakem špatného růstu, můžeme jim předejít důkladným přihrnováním a radikálním řezem.
