Pokus s bramborami

Poměrně velká nabídka semen je na ruských shopech, ale je potřeba říct, že ty semena odrůd mají málo společného s tou původní odrůdou. Brambory nemají vyšlechtěné čisté linie. U diploidních to nejde (nejsou samosprašné) u tetraploidních je to kvůli komplexnosti genetiky prakticky nemožné. To, co se na těchto obchodech prodává je to samé, jako když sklidíte bobule z našich brambor. Proč já jsem nešel touto cestou - naše brambory jsou od první vlny bramborové plísně šlechtěné z velmi omezené množiny zdrojů. A všechny na žluto bílou dužninu, mělká očka, uniformní tvar. Protože na slupkách ani dužnině nejsou žádné pigmenty, tak jsou geny P/R pravděpodobně skoro eliminovány spolu s dominantní variantou genu I. Zkuste "eshop" na IPK Gatersleben, tam si můžete vybrat 10 vzorků semen porůznu z celé Jižní Ameriky za pár EUR.

Alternativně - určitě budou na tomatoville nějací pokusníci s bramborami

Pochopitelně cestou přes Tomatoville jsem také šel. Počítám, že do čtrnácti dnů bych semena měl dostat- měla by být starší od Toma Wagnera. Asi budu mít problém rozhodnout se, která zkusit pěstovat a která ne. Přece jen toho místa na nějaké testování odrůd moc nemám, rajčata stále zůstávají mou prioritou.

           Vladimír

Tak hodně úspěchů. Po určitou dobu skladování (snad cca 2 roky, ale určitě záleží na podmínkách) by se klíčivost měla zlepšovat, potom by měla zůstávat relativně vysoká poměrně dlouho.

Těch sedm prvních odrůd jsou originální semena od ruské semenářské firmy Sedek. Když je prodávají, tak si myslím, že sadba brambor kterou z těch semen vypěstuji by měla být jednotná a odpovídat popisu a obrázkům. Je to tak?

           Vladimír

Jak jsem psal, neexistuje úplně způsob, jak to zařídit. Společnosti Bejo trvalo asi 40 let, než vypustila na trh první "semennou" odrůdu, ale ani oni to nějak víc nekomentovali, takže čistota linie je otázkou. V Rusku je sázení semínek tradicí, protože sadbu během různých hladů sežerou. Nějaký výzkum bych za tím nehledal. Určitá jednotnost tam samozřejmě může být. Asi tak jako z bobulí našich brambor.

Podle všech dotázaných krásně vypadají i voní.

Solanum Stenotomum je vytrvalá rostlina, pokud ji nepotká mráz. Plánoval jsem, že jeden květináč z mých pěti vezmu na zimu dovnitř a na okně vyzkouším, jak to půjde. Ale po návratu z víkendu už šlo jen sklidit úrodu, nať zmrzla. Nakonec je ta úroda docela slušná a slibuje naději, že příští rok na záhonu bude zajímavá. Kytky ani nešly do květu. Jen připomínám, že tyto rostlinky jsem dostal v in vitro kultuře z VUBHB, poměrně dlouho jsem je rozpěstovával, než se dostaly na léto do květináče.

Jak je vidět, tak společným jmenovatelem pěstování ze semen nebo in vitro plantletů je to, že úroda je "moc málo na jídlo a zároveň příliš mnoho na to, abych to zasázel sám. " (s několika výjimkami - kolega sklidil z jednoho semenáčku přes kilo brambor - to bude zázračná rostlina, která dobude svět)

Zároveň jsem si sám letos vyzkoušel, že i z nejmenší rostliny jde rozpěstovat během sezóny slušná sadba na příští rok. Vyzkoušeno na mikrohlízkách od špendlíkové hlavičky, přes zasazené klíčky po chcípáčky ze semínka ve vyprahlém jílu.

Docela zajímavá informace z čerstvé diskuse "šlechtitelů/pěstitelů" brambor na FB. V European Potato Journal 1963 vyšel článek, poukazující na znaky, podle kterých lze předem poznat, které semenáčky brambor budou ranější. Zmíněná kriteria jsou: Směřování vrchního patra rostlin - otevřené(široce rozevřené) vršky signalizují ranost Z polootevřených dále vyřadit ty, které vytvoří vzhůru rostoucí stolony (ty odpovídají pozdním odrůdám) Pomocné kriterium při přesazování - delší stolony odpovídají ranějším rostlinám. Úplně se nedá prověřit obecná platnost těchto kriterií, ale minimálně stojí za to je vyzkoušet. Problémy jsou určitě v tom, že to bylo odpozorováno na běžné evropské bramboře a i kdyby to fungovalo, tak to je nejisté v případě Stenotomum, phureja, andigenum a jejich hybridů, které tvoří moji zahrádku. V některém z moderních článků je zmíněno, že genetika ranosti je kvantitativní (jako třeba genetika výšky člověka). Určitě je to dobrý námět na pokus se semenáčky, roztřídit je podle kriterií a zjistit, jak brzy budou tvořit hlízy. Zajímavé pozorování je, ze rané rostliny jsou jako semenáčky hendikepovány - pozdější urodí víc, protože déle produkují nať. Takže je možné je vyhodnotit až po druhém roce (tak jsem se to koneckonců stejně chystal udělat).