Poukázáním na kompostování komponent betonu jsem poukázal na absurdnost názoru, že povápněním hydrátem se vytvoří něco, co se bude muset rozbíjet krumpáčem či sbíječkou.
Protože léta bojuji s těžkou, kyselou jílovicí, spolyká zahrada 1 - 2 pytle vápna téměř každoročně. I tak převažují na zahradě pampelišky, bršlice, řeřišnice, šťovík, křen, mech a jiné kyselomilné rostliny. Jako nejúčinnější se mi jeví právě prachové mleté nehašené vápno, tzv. čerťák. Je nejvíce alkalické, nejvíc nabývá na objemu a zřejmě je i nejlevnější na obsah CaO. Nikdy, opakuji nikdy se mi nepodařilo vytvořit na povrchu nějakou krustu. Samozřejmě, vápno se nehrne po zahradě ve vrstvě, nýbrž se lehce "pocukruje" - s výhodou na sníh. I tak po čase nabude na objemu, takže z prachových částic vzniknou drobné hrudečky, které časem (většinou do jara) zmizí.
Otázka přidávání vápna do kompostu je kontroverzní, tak ji nechci jitřit. V závislosti na kyselost přidávaných surovin (jehličí, zbytky ovoce, jablečné výlisky) se trochy vápna nebráním. Výsledný kompost octem nešumí, i tak ho ale k borůvkám nedávám.