Bubnový filtr made in Škrovád

Zdravím všechny jezírkáře, ať už jde o začínající amatéry, nebo zkušené profesionály.
Před lety jsem začínal, jako asi každý samouk, maličkým jezírkem s několika karasy. Tento doplněk zahrady se mi časem zalíbil natolik, že jsem ho povýšil na svůj hlavní koníček a neustále pokračoval v jeho zvětšování, doplňování a zarybňování. Spolu s tím rostla potřeba čištění vody. Sbíral jsem zkušenosti a po několika "zoufalých" pokusech o filtraci jsem se konečně propracoval ke konečnému řešení. Snad.
Pár faktů. Současný objem mého jezírka je 35m3, plocha 35m2. Rybí obsádka - dost hustá. Stačí kouknout na můj web, nebo kanál youtube, a budete mít lepší představu. Někteří z Vás mě už znají. Je tu sice spousta založených diskusí na téma doma dělaných filtrací a amatérské výroby štěrbinových filtrů, ale ještě jsem nenašel nikoho, kdo by dal do placu jakýkoli bubnový filtr, plně funkční a srovnatelný s profesionálním výrobkem, samozřejmě včetně jeho funkce. Několik let mi trvalo, než jsem posháněl dostatek vědomostí a odvahy, ale nakonec jsem se pustil do jeho výroby. Materiál, použitý na jeho konstrukci je sehnán a nakoupen jen podle vizuální představy, získané z několika filmových ukázek funkce ze serveru youtube a logické úvahy, jak to má asi fungovat. Vývoj mého filtru měl i několik pauz a mezistupňů. Jeden z mých záměrů je vidět i na tomto pokusu, který byl nakonec zavrhnut pro nepředpokládaný velký vnitřní úkap a tím pádem i průběžnou ztrátu filtrované vody. Nějakou dobu jsem si ještě lámal hlavu nad tím, jak vytvarovat odkalovací žlab, aby do něj nekapalo a aby jeho prostřednictvím ostřik bubnu spolehlivě odváděl vyfiltrovaný kal z jezírka. Další neblahé zjištění bylo, že použité síto je moc řídké. Použil jsem totiž 120 mikronů. Dalším studiem jsem zjistil, že profíci používají 60 mikronů, takže o změně bylo rozhodnuto. Celý buben jsem odstrojil a síto jsem nahradil novým, 63 mikronovým. Jelikož jsem se mezitím rozhodl pro nucený oběh bubnu, namontoval jsem i menší počet žeber, která už nemusela plnit funkci vnitřních lopatek na roztočení a vnějších zase na brždění, a nemusel jsem se zabývat úkapem. Už od počátku mého uvažování o nuceném pootáčení jsem byl rozhodnut pootáčet po kouskách, i když jsem nevěděl, jestli nebudou potíže se zasycháním vyfiltrovaného humusu na bubnu. Hodlal jsem to řešit tak, že budu buben pootáčet vždy o něco víc, třeba i o jednu otáčku a něco. Nakonec jsem zjistil, že to není třeba. Síto 63 mikronů se totiž zanáší tak rychle, že musím pootáčet co chvíli, jinak buben přetéká. Kratší interval otáčení nedovolí zasychání.
Celé to ovládá pět časovačů a jeden plovák. Časovače hlídají časy pootáčení a interval samotného točení, dále pak častost a délku ostřiku. To byly čtyři. Pátý na chvíli přidrží stykač čerpadla ostřiku, které po natlakování sepne tlakový spínač a ten přidrží další běh čerpadla sám. Je to taková jednoduchá ochrana proti běhu nasucho. Plovák umístěný vevnitř bubnu hlídá hladinu čištěné vody. Když voda stoupne nad určitou úroveň, sepne první mikrospínač, na který je poloha plováku převedena pomocí jednoduchého mechanismu. Mikrospínač spustí ostřik bubnu a jede se nanovo. Kdyby snad hladina vystoupila ještě výš, sepne mikrospínač č. 2 a dozvím se to jako poplach. Tato možnost nastane jen když bude čerpadlo ostřiku na suchu. Každopádně se to dozvím jak v okolí bubnu, tak doma. Mám domů přivedené kontroly všech důležitých stavů filtru, včetně poplachu v podobě leddiod a piezoměničů. Filtr už pracuje zhruba dva týdny bez jakýchkoli problémů. Už během prvního dne jsem vyladil časování i snímání hladiny v bubnu tak, že si toho vůbec nemusím všímat. Jediná věc, kterou jsem poté ladil, bylo sbírání vyfiltrovaného kalu. Nakonec jsem na to použil prasklý kalfásek na maltu, který se dá z pár korun koupit třeba v Baumaxu. Už jsem ho chtěl vyhodit, ale osvítil mě duch svatý a vyrobil jsem z něj záchyt toho bordelu. Za pomoci síta 300 mikronů a nopové folie jsem doplnil prasklou stěnu a vyrobil tak nádobu na separaci toho nejhustšího, co vychází z filtru. Musím říct, že to smrdí i na videu, jaký je to humus. Bylo mi to ale líto odvádět někam do kanalizace a už od počátku jsem to chtěl používat na hnojení. Tento separát je totiž vynikající a plně biologicky odbouratelné hnojivo, které perfektně funguje. Přitom nepřehnojí a nezasolí, jen smrdí proti větru. Proto ho používám jen v zapadlejších částech zahrady. Hnojení durmanů u vchodu mi bylo vyčteno jako možná repelace návštěv.
To jsem ale trochu odbočil. Jestli někoho zajímá můj výrobek a má nějaké dotazy, rád je podle možností zodpovím. Případné připomínky a další nápady vítám. Všechny ale opět upozorňuju, že jsem jen jezírkář samouk, žádný profík. Založil jsem toto téma jen jako důkaz, že to jde. Proč dávat za nejlevnější bubnový filtr kolem sedmdesáti tisíc, když má u nás tolik lidí šikovné ruce? Já jsem to ještě moc nepočítal, ale stáhl jsem náklady asi tak na desítku. Malý a zatím nekomentovaný vzorek funkce na videu je zde. Časem natočím něco podrobnějšího. Fotky a bližší popis je tady, a úplně všechno je k nalezení na mém webu ve fotogalerii. Do stavby tohoto bubnu se sice nemůže pustit kažý, protože to není zrovna jednoduché a nezřídka ani potřebné, ale od určité velikosti a zarybnění jezírka je to jediné možné, kvalitní a uspokojující řešení. Nečekejte ale vodu jako křišťál!!! Taková nikdy nebude!!! To byste museli zrušit ryby a v podstatě celý život v jezírku! Jedině mrtvá voda je dokonale mechanicky profiltrovatelná. Jakmile ale máte živé jezírko, vždycky v něm bude nějaký kal. Vždycky se najde nějaký živočich, který ho vyrábí a víří. Proto se ho nikdy nedá zbavit na sto procent. Dá se jen omezit na přijatelné minimum, které nám dovolí vidět ryby a v lepším případě dokonce i na dno. Na prvním místě každého majitele jeírka by měla být spokojená ryba, ne spokojený majitel. Já už se začínám blížit obojímu. Ještě mě čeká dořešit problémy s dlouhuo řasou, kterou už nechci řešit přípravkem na bázi oxidu zinku, ale nějak jinak, přijatelněji pro ryby. K čemu je mi dlouhověkost a krása ryb, když je budu nevědomky zabíjet v dobré víře, že kupuju neškodné přípravky na to, abych je i viděl?
Dal bych všechno co vím za polovinu toho, co neznám. - René Descartes.
Tímto citátem se zatím loučím a přeju všem jezírkářům mnoho úspěchů při budování jezírek a chovu ryb.
   Jarda Slatinany - jezírko Škrovád.

Jardo, klobuk dole. Nepovazujem vas za obycajneho amatera. Myslim, ze by ste si to kludne mohli patentovat a zalozit si na to firmu a robit to ako profik. Ak by ste neboli prilis drahy, asi by vela nadsencov taketo zariadenie od vas hned kupilo. Mate moj obdiv.

Tak tohle je už myslím skoro tovární výroba, než domáci kutilství :)
Máte velmi zajímavě řešené to otáčení bubnu (a tím jste docela elegantně vyřešil ten pohon, u nás je tam o jeden motor a převodovku navíc) , jak máte uloženou tu hřídel bubnu?
Pak ještě jeden dotaz - za bubnem máte dost velký biologický filtr - pozorujete nějakou výrazně menší míru zanášení těch nosičů biomasy uvnitř biologického filtru po tom, co jste ten duben připojil?

Dobrý den pane Hrkal. Hřídel bubnu je uložena na dvou ložiscích, která jsem volil tak, aby měla stejný vnější průměr. Naštěstí tady v Slatiňanech sídlí firma Arkov, která má snad všechno. Sehnal jsem tam jak oboustranně simeringovaná ložiska, včetně simeringu na přechod hřídele z mokré strany na suchou, tak pevné svorky na uchycení. Ve stěně jsem si pohrál i s odkapem eventuálního průsaku simeringu zpět do mokrého prostoru, aby se mi voda nedostala k ložiskům. Našel jsem doma kus nerezové trubky, kterou jsem nařízl a na ložiskách stáhl takovými zelenými, plastovo-kovovými domečky. Trochu je to vidět tady. Celá bedna je sice trochu měkká, protože jsem trochu šetřil na materiálu (10mm PE), ale ničemu to nevadí. Na hřídeli byly tři různé průměry. Jeden pro simering, bronzový a největší, druhý menší pro jedno ložisko a třetí nejmenší pro to poslední ložisko. Simering i ložiska se tu daly v pohodě sehnat se stejným vnějším průměrem, jak už jsem psal. Celé uložení se dá demontovat, opravit a zase namontovat. Všechny šrouby mám nerezové, jen pár nedůležitých věcí je z pozinku a hliníku.
Zanášení biomolitanu a biokuliček se samozřejmě rapidně zmenšilo. Po dvou týdnech provozu ale ještě nemůžu říct, co se v tom vlastně děje. Jelikož to ale dřív fungovalo i jako mechanický filtr, rozdíl je obrovský. Jistě chápete, co tím myslím. Kdybych měl víc času, rozjel bych buben už od jara, ale nestíhám. Hlavně že už jede.
Trochu jsem zaskočil sám sebe, když jsem si uvědomil, jak těžké je vymyslet pohon, časování, ochranu proti ucpávání síta a proti běhu čerpadla nasucho, ale nakonec jsem to vymyslel. Párkrát jsem si sice natloukl nos, ale chybama se člověk učí. Další buben bych už dělal jistěji a v pohodě, zjednodušil bych elektroniku. Jen kdybych měl čas. Na kšeft to dělat nebudu. Jako kutil jsem si ale udělal velikou radost a ta je k nezaplacení.

To je zajímavě řešené. Právě to uložení hřídele bylo potíží i u prvních protypů toho bubnového filtru od Oase. Je tam trochu jinak vyřešen ten pohon toho bubnu, přes převodovku a velká ozubení.  Když filtr nějakou dobu běžel, a byl velký rozdíl mezi hladinami uvnitř a venku, docházelo ke kroucení celého bubnu i stěny filtru, na které byla hřídel připevněna. On přeci jen ten plný buben vody něco váží :) Teď je to tam elegantně vyřešené pomocí dostřeďovacích kol, a je tam i jiné uložení hřídele na stěně. O dost bytelnější než bylo u prvních prototypů :)

60-ti mikronové síto je velmi efektivní záležitost, časem zjistíte sám jak moc.  To síto samotné je docela konkurencí pro UV lampu,  je pak otázka, jestli lampa samotná pak má v té nádrži vůbec nějaký smysl.

Ta náplň biofiltru se teď musí chovat úplně jinak než před tím, kdy to byl napůl biologický a napůl mechanický filtr.  U nás jsem to plovoucí medium za bubnem ještě neměl potřebu čistit, prostě se přestalo zanášet. Odhaduju, že se ten nutný interval čištění filtrační pěny hoooodně natáhne :)

Taky mám ten dojem. A uvčko mám nastavené jen na sobotu. Asi ho vytáhnu ze sítě, protože už není potřeba, to je fakt. Jen by zbytečně trýznilo užitečné bakterie.
Je fakt, že v bubnu se může nastřádat nějakých pár litrů vody, ale podle mě to uložení bubnu nebude zatěžovat víc, než na kolik byl dimenzován v pračce. A tady odstřeďovat hroudu mokrého prádla jaksi nebudu.
Když jsem scháněl síto, trochu jsem střelil od boku, jaký typ osnovy síta zvolit. Mám tam prostě nějakou obyčejnou technickou tkaninu, a neřešil jsem poměr volné plochy k síle drátu, nebo druhu osnovy. Správné síto na separaci takhle jemného, specifického bordelu by asi mělo mít nějaké další parametry, kromě velikosti ok že? To aby se to snadno čistilo tím tlakovým ostřikem. Snad to u mě funguje díky silnému čerpadlu. Jen se trochu bojím unavení a protržení síta. Jestli budu v budoucnu předělávat síto, asi nějak šetrně vyztužím buben, aby mělo síto lepší podporu a minimalizoval se jeho průhyb.

Tu váhu bubnu bych nepodceňoval, přeci jen ta voda něco vážit bude, na druhou stranu to Vaše řešení otáčení bubnu to asi nijak výrazně nelimituje.  Přikládám pro inspiraci fotky síta - tam je jeho možné protržení nebo jiné deformace řešeno zpevněním nerezového síta takovu podpůrnou mřížkou. To čerpadlo, které to ostřikuje u nás  je tuším 6 barové

Tak takovou výztuhu já doma na koleně nevyrobím. Snad to udrží ta moje žebra. Jsou z obou stran a pronýtovaná dohromady.
Na mém čerpadle je psán maximální tlak 7 barů. Přesněji - výtlak max. 70m. Průtok max. 60 l/min. Na konec tlakové trubky jsem dal manometr a za pěti tryskami mám naměřený tlak 3,5 baru. Vy máte v každé trysce 6 barů? Měřili jste to jako já? Nebo jsou to jen nominální hodnoty čerpadla? Skutečnost může být podobná, jako u mě. Tahle čínská hračka mě každopádně dost mile překvapila a pracuje přesně tak, jak deklarovali prodejci. Měl jsem trochu cukání, dát tam motohodiny, abych mohl za rok vysledovat, kolik to natočilo. Po několika sezonách bych pak mohl podle poklesu tlaku v tryskách odhadnout možnou životnost čerpadla. Asi to tam ještě někam umístím. Ale co, nebudu to odkládat a udělám to hned.

Tak motohodiny už fungují. Našel jsem je vloni na půdě a teď se hodily. Cvičně jsem je na deset minut spustil a napočítaly desetinku a něco. Uvidím, kolik toho do zimy namotají, ale asi toho moc nebude. Snažil jsem se vymyslet buben tak, aby bral minimum elektriky a to se mu daří. Cyklický časovač oběhu šetří i motorek, což je výhodné hned třikrát - malá spotřeba, minimální opotřebení, nulová starost s přehříváním motorku, který stejně není stavěn na trvalý chod, kor když v té bedně je teď v těch vedrech asi 60°C. Trochu jsem se dotknul povrchu bedny a spálil jsem se. Dost se divím pavoukovi, že si v té víhni postavil síť. Má ji dole v rohu, asi ví proč.
Ještě zkusím najít nějaké elektropočítadlo a použiju ho na evidenci otáček bubnu. Nebude na škodu vědět všechny údaje, abych je mohl promyslet.

Vypotil jsem okomentované video o svém filtru a jak tak koukám na datum, motohodiny už měří čas čerpadla jeden týden. Natočily přesně jednu hodinu. Vzhledem k tomu, že je sezona a nejvíc špíny, bude tohle asi maximální hodnota. Však uvidím, kolik hodin to namotá do podzima. Za celou sezonu to odhaduju tak na 30 až 35 hodin.