Kdepak, jsem euroskeptik, ale jen glosuji normy. Většina z nich je podle mne zbytečná a příliš obsedantní, a netýká se to pouze medu. Regulace mají hlavně politický charakter. Dýchavičná socialistická EU by bez těchto papírových bariér neodolala tlaku kvalitních potravin z USA, či zbytku světa. EU považuji v jeho dnešní podobě za peklo na zemi. Tvůrci EHS by dnes museli v hrobech metat kozelce, pokud by zjistili, jak jejich chvályhodný projekt k nepoznání zparchantěl.
Normy pouze uvádím pro neznalé jedince - obavy ze všeho jsou zbytečné, potože (bohužel) žijeme v překontrolovaném světě. Mnohé z našich obav jsou atavismem a pěkně se materializují v "městských legendách".
Med je přírodní produkt a nesmí být tedy ničím ředěn a to bez ohledu na to, kde má zemi původu.
Add enzymy - jsou to látky které jsou termolabilní, nicméně v medu je jich malé, stopové množství a teplem mohou tedy utrpět :Nicméně enzymy jsou z masivní většiny degradovány v trávicím traktu a teprve v posledních letech se dokázalo, že se jich velmi malé množství může vstřebat. A to v případě, pokud jich sníte ohromné množství. Příkladem může být desítky let starý a obludně předražený Wobenzym- aby fungoval (a on na zlomek z deklarovaných věcí skutečně funguje), musíte jej jíst po hrstech - v ohromných dávkách. Maličký zlomek se vstřebá, nicméně pacienti díky velkému množství spolykané čisté bílkoviny trpí významnou střevní plynatostí. Pokud byste tedy chtěl dosáhnout systémového efektu enzymy obsaženými v medu, bylo by nutné je z medu izolovat a dodat v purifikované podobě. Vzhledem k jejich množství v kg medu, by vzácné kovy byly proti takto získaným enzymům laciným zbožím.
Co je ale jiná otázka, a zde s Vámi naprosto souhlasím, že pokud se med neupravuje teplotou citlivě, pak opakovaným zahříváním utrpí to co na něm ceníme nejvíc - senzorická složka.
Mimo diskusi - alergologie patřila několik let do mé hlavní náplně práce, tvrzení (notoricky omýlané) , že malé množství pylů v potravinách je desinzibilizující je velmi smělé. Vyplývá z tzv. hygienické teorie. Ta praví - v kostce a do laické mluvy řečeno, že "dítě by mělo vyrůstat na hnoji" - vychází z té zkušenosti, že děti vyrůstající na venkově, nejlépe na statku, trpí mnohem méně alergiemi, než děti městské, kterých matky, často s mozkovovou kůrou vyhlazenou reklamami do hladké koule, vytvářejí prostředí zcela prosté prachu, špíny, alergenů a vše udržují "hygienicky čisté".
V důsledku takového nepřirozeného prostředí se organismus dítěte setkává s alergeny pozdě a v nárazu. Stává se snadněji atopikem a snaha desenzibilizovat jej třeba medem, přesněji v něm obsaženým pylem, či pyly, tj. naslepo, je stejně vhodným počinem, jako likvidace zloděje, kterého tušíte v ložnici sousedů, dávkou ze samopalu, vystřílenou v noční tmě nazdařbůh oknem do již zmíněné ložnice s pokojnými spáči a tušeným lupičem.
Desenzibilizace (pokud nesídlíte na zmíněném statku) z přírodních zdrojů glosovali dva z koryfejů české alergologie následovně - Prim. Fuchs (šéf pediatrické kliniky Bulovka) příkladem na kočičích chlupech - podle hygienické teorie je u dětí s rodinou zátěží alergiemi otázkou, zda mazlíčka vystrnadit za každou cenu z domácnosti.
Na to kontroval Doc. Pohunek (předseda čs alergologické společnosti) slovy, že rodič bohužel netuší, v který den a na jak dlouho má dát dítěti do postýlky zmíněnou kočku.
Osobně jsem zastáncem hygienické teorie a moje dítě "vyrůstá na hnoji", v normálně uklízeném domě, leze po zahradě a hraje si se zvířaty. Jiná by byla, pokud by bylo již atopik a vyrůstalo by ve steriním prostředí, vytvořeném reklamami zpitomělou matkou. Pak je jakákoli snaha o amatérskou desenzibilizaci ruskou ruletou. Med se u atopiků uvádí jako jedna z vysoce rizikových potravin.
Desenzibilizaci je možné bezpečně provádět pouze speciálními, selektivně desenzibilizujícími "vakcínami".
Spíš, než toužit po desenzibilizaci je vhodná žít v "normálním" prostředí, jak jej znali naši předci.
Co se týče zdravé a nezdravé potravy z cizích zdrojů- jsme opět u městských legend. Stejně velké srdce má každý domorodec kdekoli na světě, každý má pocit, že to doma je lepší a bezpečnější. Exotické medy (ty kvalitní) nejsou o nic bezpečnější a nebezpečnější, zdravější, či nezdravější, než ty naše.
Nepleťme ale různé kvalitativní třídy. Na to, že mnoho z potravin na našem trhu není z třídy "nejlepší" nemá cenu žehrat. Pokud bychom měli odstranit příčiny tohoto stavu, museli bychom systematicky fackovat průměrného českého spotřebitele za to, že jeho jediným parametrem pro nákup je CENA.
Pokud navštívíte speciální prodejnu s gurmánskými potrevinami, či přejedete německou hranici, nebo s trochou štěstí navštívíte MAKRO, můžete ochutnat fantastické medy, které si nezadají s těmi, které kupujete u svého oblíbeného včelaře, budou jen jiné- stejně fantastické, jako nejlepší tuzemské a senzoricky budou odpovídat místě vzniku. Doporučuji pro začátek ochutnat třeba med ze španělských pomerančových hájů, či "Amazonian Honey - Wild Bees", tj. unikátním med produkovaný divokými včelami v povodí Amazonky, či Australský Eukalyptový Med, ten je v Evropě poměrně vzácným druhem medu pocházejícím z Australského New South Wallesu a Victorie. Chutná ovocně kořeněně a voní po mátě.
PS jen pro pořádek - čínského medu se ročně propustí do EU něco okolo tisíce tun, argentinského 45000 tun. Obecně je medu ve světě přebytek. V Československu bylo včelařství v době socialismu mohutně dotováno nikoli z nějaké altruistické pohnutky, ale pro včelí vosk, který byl do určité míry strategickou surovinou, potřebnou jako součást konzervačních činidel pro strojírenství , a zbrojařství. Zároveň ČSSR prahla po úplné zemědělské soběstačnosti a opylení družstevních lánů bylo heslem dne.
Zajímavé je porovnat počet včelstev v jiných zemích - Německo 1mil včelstev (80 miliónů obyvatel), mají tedy osmkrát méně včelstvech na stejný počet obyvatel než my.Itálie a Francie jsou na tom podobně. NA rozdíl od nás, zde ale svazy pracují ve včelařských farmách a dokáží se prosadit na trhu lépe a díky včelařským farmám dokáží i smysluplně dosáhnout na dotace.