Pro sušení většího množství ovoce se dřív stavěly speciální zděné sušírny přímo v sadech, ve kterých se topilo a kde se sušilo buď přímo kouřem z ohně, nebo později nepřímo teplým vzduchem, aby nasušené ovoce nesmrdělo. Do takové sušírny se vešlo několik desítek dřevěných lísek, na každé lísce mohlo být několik kilo (až 20kg) ovoce, takže se sušilo po metrácích čerstvého ovoce. U novějšího typu, kde se sušilo jen teplým vzduchem, byla sušící komora odvětrána samostatným komínem, kterým se odváděl vlhký teplý vzduch. Tyto drobné stavby jsou ještě občas na venkově k vidění, většinou už ale neslouží původnímu účelu. Dřív si lidi na venkově na zimu nasušili do zásoby i několik pytlů ovoce a další prodali, takže sušírna se využila, dnes už pro jednotlivce smysl nemá, leda by si v ní sušila celá dědina :) O stavbě takové sušírny se dá něco dočíst ve starší literatuře, něco málo je např. v knize Stavitelství hospodářské z roku 1895, speciálně ovoci je věnována knížka Návod ku zužitkování ovoce od Františka Vohralíka z roku 1893, kde je sušení ovoce a konstrukci sušáren věnováno něco přes deset stran.