Rybízová štáva - postup

Ne s každým kovem, hlavně s železem. Navic to neplatí pro nerez, takže dnes již je riziko inaktivace vitamínu kontaktem s běžně používaným nádobím relativně malá.

Hned v pvním příspěvku je otázka na výrobu druháku ze zbylé vylisované drti.Rybíz jsem vylisoval na podomácku dělaném malém košovém lisu.Šťávu šla do marmelády.Zbytek jsem načechral, naplnil do půlky nádoby a zalil vodou s cukrem, přidal kvasinky.Nechal asi 3 týdny, pak stočil z drti.Bohužel jsem rybíz lisoval i s těma zelenýma třapinama, výsledné "víno" mělo nepříjemnou chuť po trávě.Snad kdyby si dal někdo tu práci a odrhnul bobule s třapin. Nebo zkusit louhovat drť několik hodin a pak slít.Ale i tak se tam zřejmě projeví chuť z třapin.S dávkou otrlosti to šlo pít jako svařák.Pepík

Pachuť po trávě je někdy cítit i v jiných vínech - třeba v angreštovém. Obvykle sama zmizí asi po ročním ležení vína v lahvích.
   Otrháním třapin před lisováním bude jistě menší, ale trochu zůstane, neboť chuť semen je podobná.
    Rybízák není víno pro fajnšmekry. Ani druhák z vinných matolin. Rybízový druhák - to bude opravdu pro silné povahy.

Dobrý den, my získáváme šťávu z rybízu působením páry. Při tomto postupu jde o využití jakéhosi nerezového hrnce složeného ze 3 částí (a poklice), které se do sebe vkládají. Ve spodním dílu - nízkém kastrolu je nalita voda. Na něj přijde středový díl, který má ve svém středu "komín" zakončený na vrcholu otvorem (ve stylu pečící nádoby na bábovku). Tímto komínkem prochází pára ze spodního hrnce a dostává se do třetí části nádoby, kterou je vlastně velký nerezový cedník. Vše zakončuje poklice. V "cedníkové" nádobě je natrhaný rybíz. Působením páry z něj šťáva postupně vytéká do středové nádoby, kde se zachycuje.

Výsledkem je čistá šťáva bez dalšího odpadu ve středové nádobě a perfektně odšťavený odpad ve vrchní nádobě.

Je to značka OPA (made in Finland tam píšou, ale kde se to skutečně vyrábí, to netuším). Schválení provedeno v SZÚ Jablonec nad Nisou. A skutečně je použití velmi pohodlné. Do vrchní nádoby můžete dávat trsy rybízu, není třeba oddělovat jednotlivé kuličky. Největší starostí pak je, aby ve spodní nádobě byla vždy voda, protože když se vyvaří, nastává zdlouhavé čištění černé připáleniny - vlastní zkušenost:-)

Onu zmiňovanou verzi s vlastním zdrojem tepla jsem viděl, pokud myslíme to samé. Vypadá to jako velký fritovací hrnec s vlastním výpustním kohoutem a termostatem. Zajímavé je využití na výrobu většího množství svařáku, kdy si člověk může krásně kohoutkem načepovat;-)

Jinak marmeládu děláme klasicky na letitém mlýnku.

Je to přesně tak, jak píšete. Na vánočních trzích se v takovém hrnci vaří svařák. Jedinečný je na sterilaci ovocných moštů - rychlý ohřev vodní lázně a 12 litrových lahví naráz.

Dobrý den, poprosím o radu. Chtěla jsem si udělat marmeládu z černého rybízu, z červeného se povedla.Dělala jsem ji na strojky-lisu po babičce. Vylisovala šťávu, dala ji do hrnce ale jelikož jsem musela nutně odjet, mamka ji dala do lednice. Když jsem ji pak po 2.h vytáhla, byl to rosol. Tak prý ať ji dám na sporák a zahřeju. Dala jsem cukr 1:1, kyselinu asi půl lžičky a povařila asi tak 20minut. Dala do skleniček a těšila se na ráno... jenže z toho není marmeláda ale něco napůl. Je to tekuté a já nevím proč. Vím že babička dělala za studena v takovéto konzistenci marmeládu do čaje. A já ji vařila, ať ji mám stuhlou. Chtěla bych udělat další ale nevím, jak to provést, ať stuhne... Děkuji předem za odpověď

Marmeláda bez přípravků.

Odměřit protlak a cukr 1:1. Protlak do nízkého kastrolu, zahřát a prudkým varem odpařovat 20 minut. Přidat odměřený cukr, přivést k varu a pomaleji vařit asi 10 - 15 minut, až začne rosolovat. Tekutina začne jinak vřít, jemně zvonivě perlí. Pak do skleniček.

Důležité je při odpařování opravdu udržovat prudký var, protože pektin se ničí při 60 - 70 st. C. Při vyšší teplotě ne.

Správný postup na sirup z rybízu řeším už dýl, ale těžko se dopátrat ideálního návodu. Několik zde uvedených postupů využívá pouze ředění šťávy vodou, nebo, vyhnutí se vyšší teplotě, ale za cenu chemie. Zdánlivě dobrý postup však neřeší problem rozsolovatění, jen ho obchází. Kdysi jsem se ptal odborníků, a bylo mi řečeno že si mám koupit pektinázu ve vinařských potřebách, a nadávkovat ji do rozmačkaného rybízu, pak jen po urč době vylisovat. Osobně lisuju přes plátno, a nemám s tím problém, jde mi jen o to, jaký je domácí lidový postup na odbourání pektinu. Bylo mi řečeno že se to dá řešit vykvašením rozmačkaných bobulí, ale jak dlouho? Krátká doba je neúčinná delší naopak riziko plísně či vinné příchutě. Zajímalo by mě taky, nakolik se kal účastní na míře rozsolovatění.

Karlos.