Agricultural Research Service (ARS) vyvinula v poslední době minimálně dva typy rezistentních včel proti roztočům. Jeden typ je vysoce odolný k parazitickému roztoči Varroa destructor, běžně známému jako Varroa. Včely mají charakteristickou vlastnost nazývanou "varroa-sensitive hygiene" která podněcuje včelí dělnice rychle zjistit a odstranit napadené včely z hnízda, a tak eliminuje potřebu chemických prostředků k hubení roztočů.
Druhý typ rezistentních včel je založen na kmenu včel z Ruska, které jsou přirozeně rezistentní ne jenom k roztočům varroa, ale také ke vzdušnicovým roztočíkům, které napadají dýchací trubice včel. Tyto včely jsou také vysoce tolerantní na chladné počasí a vyžadují méně umělého krmení než typické včely.
Ruské včely byly přivezeny do Spojených států Thomasem Rindererem, vedoucím výzkumu ARS šlechtění včel., Genetics and Physiology Research Unit at Baton Rouge, La., kde se prováděly studie na včelách od poloviny let 1990. Rinderer a další vědci ARS budou spolupracovat s personálem Bílého domu na instalaci včel do zahrady Bílého domu.
V uplynulých osmi letech, šlechtěné matky Ruských včela a včel s "varroa citlivou hygienou" byly uvolněny pro včelařský průmysl. V roce 2008 byla vytvořena skupina šlechtitelů nazvaná Asociace chovatelů Ruské včely, (Russian Honeybee Breeders Association, Inc.), aby dodávala potomky "Ruských" včelích matek U.S. včelařům a požadavek je dodávka s předstihem.
http://www.usda.gov
Divoké včely jsou ještě podstatně odolnější, pletl by se ten, kdo by se domníval, že včelstva v přírodě žijí na starých plástech a že je včelám chovaným včelaři z hygienického hlediska lépe než těm divokým. Včelí dílo z přírodních podmínek je zajímavé tím, že zde drtivě převažuje dílo velmi mladé a z větší části i panenské. To je pravý opak stavu, který lze spatřit ve většině úlů celého světa. Pokud se třeba i některých zkušených včelařů zeptáte, zda je možné v daném roce vyměnit 100 % díla plodiště a většiny medníku bez medných ztrát a ve vysokonástavkové technologii odpoví, že to doporučit nelze. O divoká včelstva se nikdo nezajímá. Ani včelařské odborníky neznepokojuje skutečnost, že jejich tvrzení jsou v rozporu se zákonitostmi přírody a že vlastně radí včelařům, aby chovali svá včelstva v podmínkách snížené hygieny. V plodišti poslušného včelaře tedy nalezneme dílo jednoleté, dvouleté a tříleté. Starší dílo než tříleté pak ještě u mnohých včelařů nekončí, ale putuje do medníku, kde slouží rok či dva. To už je černé a plné košilek larev, které se v něm vylíhly. Pokud uvážíme, že včelí larva průběžně nekálí a výkaly zůstávají po posledním svlékání uloženy v košilkách nalepených na stěny buněk, znamená snížená obnova díla v podstatě to, že včely žijí ve výkalech. Do buněk obsahujících na stěnách exkrementy pak včely nosí i med a to je pak teprve ta pravá lahůdka pro labužníky. Krásný, tmavý med..
Staré dílo je rájem pro spory nosemy, plísně, zárodky moru, hniloby a zvápenatění. Je prostřeným stolem pro pisivky, rybenky, roztoče, kožojedy a samozřejmě také pro larvy nám důvěrně známých zavíječů. Ti všichni tmavé plásty vyhledávají. V zimním období se k nim přidávají i hlodavci. Tmavé dílo je bohaté na bílkoviny a minerály, které hlodavcům v zimě chybí. Pokud si prostudujete článek o moru od Ing. Hrabáka, tak se dozvíte, že původce moru se nejvíce množí v tukovém tělese a kutikule larev. Ony košilky plné trusu jsou pouze odloženými kutikulami larev, které se v plodových buňkách hromadí. Infekční tlak patogena, útočícího z nich na larvy dalších generací, roste. Objevení se otevřených projevů moru je logicky pouze otázkou času.
Přitažlivost tmavého díla samozřejmě platí i pro škůdce, kterého se dnes děsí celá Evropa - malého úlového brouka Aethina tumida. Avšak ani tento brouček není schopen napadat dílo panenské či velmi mladé. Takové dílo nemá dostatečnou výživnou hodnotu a je pro něho bezcenné. To je také hlavní důvod proč v Africe, oblasti přirozeného výskytu tohoto škůdce, divoká včelstva miliony let bez problémů přežívají. Včelstva chovaná člověkem jsou na tom mnohem hůře.
Organismy, které člověk nazývá škůdci, odbourávají dílo tmavé, opuštěné a včelám hygienicky nevyhovující. Z pohledu volně žijících včelstev však jde o organismy užitečné. Právě jejich přičiněním dochází k pravidelné obměně včelího díla v přírodě. Je tedy třeba se blíže podívat na mechanismy, které vedou k tomu, že včelí dílo je v přirozených podmínkách v mnohem lepší kvalitě než v našich úlech a proto divoká včelstva morem ani jinými nemocemi téměř netrpí.