Byly doby, kdy jsem boj s krtkem normálně srabácky vzdal. Zkoušeli jsme různé zaručené lidové metody, některé dokonce i nějaký krátký čas fungovaly, ale krtek se zase vrátil. Nakonec jsem to řešil tak, že jsem prostě jen po tom frajerovi v hedvábném kožíšku jen uklízel.
Problém mimoděk vyřešil až náš nový pes, výrobní značky Jack Russel Terrier, kterého jsme si pořídili po stářím dožilém Jezevčíkovi.
Hned první jaro, když byl Jack ještě štěně, jsme pozorovali, že jeví o nově vyhrabané krtince nebývalý zájem. No a na podzim se již přišel pochlubit na práh dveří se svým úlovkem. Příští jaro už jsme jenom pozorovali jeho úžasnou loveckou strategii. Vždy si lehl mezi krtince a nějakou dobu číhal, potom přiběhl k jednomu krtinci, spustil nachvíli štěkot, pak ztichnul a opatrně se připlížil k jinému ktinci a číhal. Jak se hnula hlína, bleskově do ní strčil čumák a měl ho, frajírka. Pak už jen nadhoz, chycení do tlamy, prudké škubnutí hlavou do strany, a sameťáček našel poslední odpočinek na prahu u dveří. Do prázdnin bylo po krtcích v celé zahradě, celkem 18 kousků.
Nyní už je od krtků pokoj, i od myší, i od kuny, která si dělala pelech v motoru auta. A náš Jack, aby se mu nazkrátily žilky, občas prožene nějakou tu obecní kočičku.
